Opinion | Harry Styles CZ

8. » The Ball with masks

"Ne, dejte to víc dolů. Musí to být perfektní!" Stěžovala jsem si na práci dvou kluků z prvního ročníku, kteří museli povinně pomáhat s dekorací sálu. Dneska je totiž ples. Nikdy jsem se tolik netěšila na ples. Zní to divně, protože když jsem se bavila s holkama, byl u nás ples vždy číslo jedna. Vše muselo být bez chybičky a vlastně jsme tam chodily jen kvůli tomu, abychom všem ukázaly, kdo má nejhezčí šaty a podobně. Jenže tento rok bude jiný. Jdu si to tam užít. S novými přáteli a klukama.

"No raději to nechte," poslala jsem je pryč a ještě jednou jsem si celý sál prohlédla. Naštěstí nemám na starost organizování celého průběhu večera, protože bych se z toho dočista zbláznila. Všechno, co tu mělo být, bylo na správném místě a vypadalo to kouzelně. Opustila jsem sál se spokojeností. Zbývaly jen čtyři hodiny do začátku plesu, takže jsem se musela začít chystat. 

Přijela jsem domů a začala se líčit. Celé oblékání a chystání mi zabralo asi tři hodiny a konečně jsem mohla vyjet, musela jsem tam být o půl hodiny dřív, společně s ostatníma holkama, které organizovaly ples. Domluvily jsme se ještě na pár věcech a já je už pak nechala, ať řeší průběh plesu.

"Molly! Tady si, hledala jsem tě!" Po chvíli hledání jsem Molly našla. V sále ještě skoro nikdo nebyl, ale i tak jsem ji odvedla do tišší částí sálu. 
"Mám nápad, ale musíme zmizet. Jinak ti to hrozně sluší!"
"Tobě taky," usmála se na mě a s mým plánem souhlasila. Opustili jsme sál a počkali v odlehlé části školy asi deset minut. 
"Zvýšili hlasitost hudby, to znamená, že přišlo dost lidí, začíná se to plnit," zatleskala jsem si pro sebe. Ten plán co jsem vymyslela, měl co dělat se slavnostním příchodem do sálu. Je to docela sobecké, ale ten pocit je skvělý. 
"Molly myslím, že můžeme jít!" Zasmála jsem se a zvedla z dřevěné lavičky. Nasadila jsem si škrabošku krémově bílé barvy a podívala jsem se směrem k Molly, která už svoji pastelově růžovou, která perfektně ladila ke stejně barevným šatům měla taky na sobě. Rozešli jsme se k hlavním dveřím u kterých stáli dva pánové v obleku, kteří sloužili jako komornící, otevírali a zavírali dveře.
"Je tam už Tanja a spol?" zeptala jsem se jednoho z nich. Přikývl a tak jsem věnovala pohled Molly.
"Jdeme?"
"Jdeme," usmála se a v tom momentu nám pánové otevřeli dveře. Přešli jsme ke kraji schodiště a reflektor i pohledy skoro všech lidí v sále se na nás upřeli. Rozhlížela jsem se po sále a narazila na nepřátelsky upřený pohled. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, aby mi došlo kdo to je. Styles. S Molly jsme se společně rozešli dolů. 

"To bylo divný!" Rozpačitě si vlasy dala za ucho. 
"Ne, mělo to svoje kouzlo! Většina lidí nepozná, že to seš ty, věř mi. Mě nikdo nepoznal před sundáváním masek žádný rok." usmála jsem se na ni. "Jestli ti to nebude vadit, půjdu si pro pití a pak tančit, sejdeme se kdyžtak!" Rozešla jsem se k baru, kde jsem se napila toho jediného co tu podávali, světle růžového džusu. Stála jsem zády k parketu, když se vedle mého ucha ozvalo: "Smím prosit?" Popravdě jsem se hrozně lekla, ale emoce jsem udržela a otočila jsem se. Když jsem spatřila blonďaté vlasy vyčesané nahoru a pronikavé modré oči, bylo mi jasné kdo to je. 
"Jistě pane Horane," usmála jsem se a chytla jeho nastavené ruky. Zrovna pustili pomalou písničku, takže na parketě jsem se chytla Niallova pasu a jeho ruky a začali jsme tancovat.
"Dnes vám to sluší madam,"
"Děkuju," zasmála jsem se. "Je tu i Louis?"
"Jo, jen ho nemůžu poznat," Niall se začal smát, stejně tak i já. 
"A jak si poznal mě?" 
"No to bych taky rád věděl, ale určitě to bude tvým vnitřním kouzlem a tím, že tě znám. Ty lidi okolo podle mě nemají ani páru, že to seš ty, takže v klidu." Usmíval se od ucha k uchu. Tančili jsme do rytmu hudby, užívala jsem si každý pohyb.
"Rylen? Myslím, že nás někdo pozoruje dost nepřátelskyy" poznamenal Niall. Podívala jsem se stejným směrem a všimla si pronikavě zelených očí. 
"Jo, on se tak na mě dívá pořád." pokrčila jsem rameny. Niall moji ruku vyzvedl nahoru a několikrát mnou pomalinku otočil. Mezitím písnička skončila. 
"Krásně se mi s vámi tančilo pane," usmála jsem se na něj.
"Mě s vámi taky," ušklíbl se Niall, "nechcete donést pití, které jste kvůli mémo přerušení zapomněla vypít?"
"To by od vás bylo velice laskavé," zasmála jsem se a sledovala Niallovo záda, jak míří k baru. Mezitím začala hrát rychlejší písnička a tak se parket zaplnil. Všude se ozýval smích, slova písničky a radost. Rozhlédla jsem se po celém sále. Všichni měli masky mělo to svoje kouzlo, protože většina lidí opravdu netušila vedle koho stojí. Nikdo se nedělil na skupinky a tak.