Opinion | Harry Styles CZ

27. » New Years Eve

Poslední den v roce. Poslední v roce jsem chtěla strávit v klidu a míru s mojí rodinou a Harrym. Nerada bych šla na nějakou divokou party, kterou si ani nepamatujete. Podle mě je totiž závěrečný den v roce důležitý, protože hned po půlnoci tu je nový rok, kterým můžete všechno změnit.

"Harry," snažila jsem se ho probrat. Vzbudila jsem se totiž v obýváku a ne v posteli, hned mi bylo jasné proč mě tolik bolí za krkem. "Usnuli jsme v obýváku," uchechtla jsem se. Taťka s Camille nás mohli vzbudit, pomyslela jsem si. Ale jak znám Camille, určitě si nás ještě vyfotila, jelikož jestli jsme usnuli v takové poloze, jako jsem se teď probudila, je to více než jasné.

Harry se mírně protáhl, usmál se a jeho rozespalé oči se zmenšili na velikost štěrbinky.

"Dobré ráno," zamumlal a zívl.
"Harry, mám tě strašně moc ráda, ale tato pozice mi není moc příjemná," zamručela jsem. Harry měl ruce omotané okolo mě a i kdybych se snažila sebevíc dostat ze sevření, nepovedlo by se mi to.

"Máš mě JENOM strašně moc ráda?" opáčil se.
"Co se ti nelíbí na mojí odpovědi?" hrála jsem si s ním. V duchu jsem se smála.
"JENOM ráda mě máš?" zvýšil hlas Harry.
"Harry, no tak," nelíbilo se mi, že se zlobí. "Víš, že jsem to tak nemyslela,"
"Jak si to teda myslela?" povytáhl tázavě obočí. Protočila jsme nad ním oči a trochu jsem sebou pohnula, jestli náhodou nepovolil stisk. Nepovolil. Povzdechla jsem si a podívala se mu do očí: "Miluju tě, Harry," jeho tváře se zmocnil vítězný úsměv a okamžitě sevření povolil.

Vyklouzla jsem, protáhla se a zmizela z obýváku do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu a asi po pěti minutách jsem byla zpátky celá čistá.

"Jak se těšíš na Nový rok?" sedla jsem si zpět vedle něj. Měl u sebe nějaké ovoce a zapnutou televizi, jinak se jeho poloha nezměnila.

"Nová začátek, díky tobě," zajiskřilo mu v očích.
"Ale Harry," červenala jsem se. Byla to krásná slova, která vyšla z jeho úst. Nedokázala jsem usoudit jestli říká pravdu, jestli jsem mu doopravdy nějak pomohla, ale vážila jsem si toho.
"Je to pravda, Ry," přitulil se ke mně. Jeho slova mě hřála u srdce.
"Harry, jsem doopravdy ráda, že tě mám," vydechla jsem, aniž bych přemýšlela. Harry se usmíval jako sluníčko, chtěl něco odpovědět, ale Camille, která právě přišla do obýváku ho přerušila.

"Sladké řečičky si nechte na potom, teď mi pomůžete s obědem a večeří, protože Tate musí ještě naposlední chvíli do práce a taky nebudeme tu jist sami."
"Kdo tu bude s námi?" zvedla jsem se z gauče a tázavě se zeptala.
"Jim a Marlene. Tvůj taťka de totiž vsadil s Jimem, kdo zůstane nejdýl střízlivý," protočila oči. Zasmála jsem se nad její reakcí.

"Můžu se ještě předtím vysprchovat?" zeptal se Harry.
"Jistě, Harry," usmála se Camille. "My to zatím s Rylen nachystáme," Harry přikývl a zmizel s obýváku.

"Rylen, jsem ráda, že vám to klape, už dlouho sis někoho takového zasloužila sis někoho takového,"
"Děkuju, Camille," usmála jsem se a objala ji. Její upřímná slova mě zahřála u srdce a s nemizícím úsměvem jsem jí pomáhala.

"No a tak jsem teda šel zpátky a tam už byla naštvaná Camille," smál se taťka, když vyprávěl nějakou historku, která měla být vtipná. Měla. S Harrym jsme si vyměnili několik nechápavých pohledů a pak už se smáli jen tomu, že oni se smějí a my ne. S Harrym jsme seděli úplně na konci stolu, takže jsme byli ušetřeni vedení konverzace přes nás. Sice jsme byli zapojování, ale ne tolik. Díky bohu.

Hned po jídle jsme se s Harrym rychle usadili v obýváku a sledovali nějaký film, zatímco Jim, Marlene a taťka s Cam, zůstali v kuchyni.

"Bylo to divný," prohodil najednou Harry. Podívala jsem se na něj nechápavě.
"Já nevím, přijde mi zvláštní, že trávím nový rok s tvojí rodinou a ještě s jejich známými."
"Taky se cítím zvláštně, když tu je Jim a Marlene," šeptala jsem. "Ale já jsem tě pozvala, stejně jako oni pozvali svoje přátele, tak to neřeš," vtiskla jsem mu pusu na tvář a hlavou se opřela o jeho rameno. Harry ještě něco zamručel, ale jelikož jsem mu nerozuměla, nechala jsem to být. Sice jsem sledovala obrazovku televize, ale poslouchala jsem tlumenou konverzaci mých rodičů a jejich přátel. Mluvili o mně a Harrym. Svraštila jsem obočí a snažila se zachytit jejich slova.
"Co se děje?" přerušil moje soustředění Harry. Povzdechla jsem a zvedla hlavu, abych se mu podívala do očí.
"Nic," zašklebila jsem se a sedla si normálně. "Hele, nejsem si jistá, seznámila jsem tě s Niallem a Louisem?" prohodila jsem otázku, která mě v momentě jen tak napadla.
"Myslím, že ne." Harry nevěděl kam tím mířím, ale v mysli se mi vytvořil celkem kreativní nápad a tento den byl jako stvořený pro něj. Moje oči se rozzářili, když Harry ještě víc znejistěl.

"Neboj se Hazz, oblíbíš si je!" zajásala jsem a rozběhla se do pokoje. Popadla jsem telefon a nejdříve vytočila Niallovo, potom Louisovo číslo, ani jeden mi telefon nezvedal, proto jsem se vrátila pro Harryho do obýváku a táhla ho z domu ven.
"Co blbneš?" mračil se Harry.
"Hele, do půlnoci je ještě času dost. Jdu tě s klukama seznámit," oznámila jsem.
"Ne," Harry se rázně zastavil v půlce pohybu. "Nemají mě rádi, proč bych měl já mít rád je?"
"No tak, nový rok, nový začátek," řekla jsem stroze a sama se sebou jsem se rozhodla, že se o tom nebudu víc bavit. Pokračovala jsem v chůzi, i když jsem poznala, že mě Harry nenásleduje. Otočila jsem se dozadu a opravdu, Harry stál několik metrů za mnou.

"Harry, jestli nechceš jít, strávím nový rok s nimi," pokrčila jsem rameny a otočila se. Udělala jsem pár kroků a najednou uslyšela Harryho těžší kroky. Usmála jsem se sama pro sebe a jakmile jsem otočila hlavu k Harrymu, úsměv jsem schovala.

"Musím tě hlídat," zavrčel Harry. Rozesmála jsem se po jeho odůvodnění, proč se nakonec rozhodl jít. Když se Harry nechápavě ptal proč se směji, jen jsem zavrtěla hlavou. Šli jsme k Niallovu domu v tichosti.

"Nebuď nabručenej Harolde," drcla jsem do něj ramenem, až potom jsem si uvědomila oslovení. "Já, promiň Harry,"
"Od tebe se mi to líbí," zastavila jsem se a objala ho po jeho odpovědi.
"Jsme tady," zastavili jsme se před Niallovým domem a já zazvonila. Niallova blonďatá hlava za chvíli s překvapeným úsměvem vykoukla.
"Nialle," skočila jsem mu okolo krku. "Rozhodla jsem, že když je poslední den v roce, tak vás oficiálně představím, co ty na to? Do půlnoci můžeš být doma jestli chceš." Niall chvíli přemýšlel, ale nakonec souhlasil.

Než jsme došli k domu, kde přebýval Louis, kluci už stihli nějaké klučičí konverzace, kromě fotbalu, věděla jsem, že o něm Harry mluvit nechce, když ho nemá rád. Zazvonila jsem na Louisův dům a čekala, až někdo otevře dveře, nestalo se tak.

"Niallere, kde je Louis? Proč nejsou doma?" Niall se zamyslel a pak se plácl do čela.
"Já zapomněl! Oni jeli někam za příbuznými, promiň, že jsem si nevzpomněl dřív," omluvil se Niall a pak pokračoval konverzací s Harrym.

"Pardon, že vám do toho vstupuju, je pěkné vás pozorovat, ale chtěla jsem jen říct to oficiální představení. Myslela jsem, že to udělám až i s Louem, ale když to není," povzdechla jsem. "Harry toto je můj nejlepší kamarád Niall, Nialle to je můj přítel Harry," Niallův překvapený pohled za moment zmizel a přátelsky se s Harrym poplácal po zádech.

Moje obavy z toho, že kluci nepřijmou Harryho, byly veliké, ale teď se ten kámen, který jsem měla usazený na srdci aspoň o polovinu zmenšil. Teď jsem se jen musela modlit pro Louise, aby to pochopil.

____________

Ahojte, jsem tady s další částí. Popravdě jsem se na ni těšila víc než mě bavila psát. Za to se omlouvám, ale nevím, mám jakési těžké období. Ve škole i mimo ni.

Ale je tu část, jsem s ní spokojená, ale mohla být lepší. Pokusím se v sobotu vydat další díl, který nemám úplně přesně stanovený takže bude takový spontánní, ale těším se :)

Děkuju vám za podporu, přečtení přesáhla 30 000 za to se vám klaním, děkuju moc <3 Můj cíl byl 7000 protože to je masivní číslo, sedmička je taková zvláštní tak proto, haha :D

Mám vás moc ráda a děkuju, ještě jednou děkuju!! <3

VĚNUJI @TeresaStories ona je moje čtenářka už dlouho, oblíbila jsem si ji, a moc jí děkuju <2