Opinion | Harry Styles CZ

56. » Hockey game (i.)

„...Je mi to trapné, ale mám zákaz vycházení z domu." Zasmála jsem se.
„A kdo ti to nařídil?" Posměšně se mě Ian zeptal. Klidně bych se vsadila, že se i ušklíbl.
„Moje manažerka,"
„Kde bydlíš?" Naprosto bez váhání se zeptal. Chvíli jsem zůstala překvapená, ale adresu mu nadiktovala.
„Výborně, slyšel jsem, že se na té adrese nachází skvělá sushi restaurace, která se jmenuje, ehmm, Rylenin byt. Jsem tam za 30 minut!"

***

Dva týdny, které mi byly doporučeny na nevycházení z bytu, uplynuly jako voda. Hlavně díky Ianovi. Ten mi dělal společnost minimálně osmkrát během zákazu. Všechna ta rande byla naprosto geniální. Nebyly to žádné nucené, nafintěné a drahé večeře, ale odpoledne strávená tím, co jednoho z nás baví. Strávili jsme odpoledne hraním NHL na herní konzoly, vařením oblíbených jídel a procházením starých fotek a videí. Mám pocit, jako bychom se s Ianem znali alespoň pár let. Jen nevím, jaký typ vztahu mezi námi je. Vím, že se mu líbím, – naznačil mi to nenápadně Niall – ale žádné romantické sbližování zatím neproběhlo. Uklidňuji se tím, že se známe jen dva týdny, bohužel jsem si stihla vybudovat k němu silný vztah. 

Dnešní den byl ve znamení svobody. Zrovna jsem mířila na rozhovor pro časopis, který měl otisknout čtyři stránky o REG a nemocnici a dvě s rozhovorem. A proč ve znamení svobody? Samotná Monica mi totiž dovolila jít s Ianem na schůzku mimo můj (nebo jeho) byt. Protože dva týdny vězení jsem splnila a tisk se stihl uklidnit. Ian tuhle skvělou novinu ještě nevěděl a myslel si, že stále platí sraz u mě doma a cvičení jógy. Ano čtete správně, cvičení jógy. S Ianem jsme se totiž vsadili, že ten, kdo vyhraje poslední zápas v našem virtuálním NHL, může vymyslet jakýkoliv program.

Vystoupila jsem z taxíku, který mě zavezl k oblíbené kavárně. Navrhla jsem reportérce setkání zde, pro nás obě to bude příjemnější setkání.  Vstoupila jsem dovnitř a jedna ze servírek mě už zdravila. Reportérka, která se později představila jako Theresa, už seděla u stolečku v rohu kavárny a popíjela svoje latté.
„Dobrý den," natáhla jsem k ní ruku. „Rylen Ibsenová."
„To já samozřejmě vím," zasmála se se. „Nabídla bych tykání, co ty na to?" Vzhledem k tomu, že jsme byly přibližně stejného věku, jsem nabídku přijala. Ale nadále jsem byla ostražitá, je to reportérka, je skoro její povinnost mě nachytat při říkání něčeho, co jsem nechtěla. Sedla jsem si naproti a objednala si cappuccino. Hned na to, jsme začaly s rozhovorem.

„...Všichni se nemůžeme dočkat slavnostního znovu-otevření nemocnice, nemůžeš nám, ale prozradit v čem bude nemocnice speciální?"
„S REG jsme se to snažili utajit, co nejdéle, ale dobře. Nemocnice je specializovaná pro chudší rodiny. Jak všichni víme, zdravotnictví ve Spojených státech je velice drahé. V nemocnici budou pracovat pečlivě vybraní doktoři a zdravotní sestry, kteří budou získávat plat od státu, ne od pacientů. Ceny vyšetření i zákroků budou velice nízké, ne-li zadarmo. REG bude spoluvlastníkem nemocnice společně se svazem doktorů, takže svým slovem ručím za stoprocentní služby." Řekla jsem hrdě. Doopravdy jsem byla na sebe pyšná.
„Páni, to zní úplně skvěle! Teď ses dva týdny věnovala intenzivně, že jsi skoro nevycházela z domu. Byla jsi ale párkrát spatřena s jistým Ianem Crawfordem, vzniká tu nějaká nová romance po Harrym Stylesovi?" V duchu jsem se politovala, ale přesně tuhle otázku jsem čekala a dokonale jsem se na ni – s Monikou – připravila.

„Ian a já jsme velice dobří přátelé, je to osoba, na které mi záleží. Nic jiného v tom nehledejte." Usmála jsem se na ni širokým úsměvem a škodolibě doufala, že za moji odpověď dodá do závorky úsměv. Theresa mi trochu zdrženlivě poděkovala, zaplatily jsme a každá se vydala vlastní cestou.

Chytila jsem si taxík a vydala se k REG. Potřebovala jsem se rychle domluvit s Ashley na pracovních schůzkách a také se převléct. Domů si pak jen hodím oblečení a vezmu Iana na skutečný program dnešního dne.  A toť první hokejový zápas NHL tuto sezónu. Ukázalo se, že jsme oba podlehli hokeji mnohem více než basketbalu. Což byla další z mnoha věcí, co máme společné.

„Ahoj Ashley," vesele jsem vkročila do kanceláře.
„Nějaká rozesmátá. Rozhovor šel dobře?"
„Troufám si říct, že víc než to. Skočím se převléct a pak se na to vrhnem jo?" Ukázala jsem na její stůl s otevřeným diářem. Nečekala jsem na její odpověď a vplula do mé pracovny. U střední skříně, kterou jsem ráda nazývala záchranou, jsem se zastavila a vytáhla z ní outfit na dnešní večer. Černé džíny a tričko s logem Ianovi nejoblíbenější  retro kapely. Trochu jsem se poptala Nialla, ups. Pohodlné oblečení jsem doplnila, sice méně pohodlnými, ale krásnými lodičkami červené barvy. Peněženku, klíče od bytu a telefon jsem hodila do menší kabelky a vrátila jsem se k Ashley.

„Páni, sluší ti to." Spiklenecky na mě mrkla a pohlédla k diáři. „Vezmu to rychle, otevření nemocnice je na konci měsíce a do té doby máš stoprocentně domluvenou jen jednu schůzku a to příští týden v pondělí. A v úterý ráno máme firemní schůzku ohledně vánočního programu. A volala mi Charlotte. Prý na ni kašleš, takže se tu v úterý po schůzi staví." Zasmála se a já s ní. Charlotte je prostě taková.

Tři klepnutí na dveře vyrušily krátké ticho mezi námi a dovnitř vešel Ian. Překvapeně mi spadla čelist. „Co tu děláš?" S širokým veselým úsměvem jsem přišla k němu a objala ho.
„Překvapení," zasmál se.
„Dneska i ty budeš příjemně překvapen," šla jsem směrem k mojí kanceláři. Stihla jsem zachytit Ashleyin povzbuzující pohled, ale na reagování nebyl čas. Ian mě následoval do kanceláře a já za námi zavřela dveře. On si mezitím prohlédl kancelář a vypustil poznámku, kterou jsem přesně čekala: „Co tu děláš celý volný čas, když tu nemáš televizi a konzoli?" Svraštila jsem obočí a tvářila se ublíženě.
„Iane, pracuju,"
„Ne to není možný, měla tu být obrovská televize, konzole a NHL." Kroutil nechápavě hlavou. Popichování byla jeho oblíbená činnost.
„A ty nechceš reálné NHL?" Podívala jsem se na něj skrz řasy a vytáhla dva lístky na zápas.

„Rylen, vážně?" Šťastně si prohlédl lístky. „Žádná jóga?"
„Ne, žádná jóga," zasmála jsem se. Ian mě chytil pod hýžděmi a zatočil se mnou mnohokrát okolo. Smáli jsme se jako malé děti, které vyhráli ve hře na schovávanou. Byla to až nesmyslně šťastná chvíle, která se o pár sekund změnila v intimní.

Ian mě pokládal dolů, a když už jsem stála nohama na zemi, nehnula jsem ani brvou. Byla jsem od hrudníku až k nohám nalepená na Ianovi a hleděla jsem mu přímo do očí. Na nic nečekal, okamžitě mě vášnivě a chtivě políbil. Srdce mi bušilo silně do hrudníku a celým mým tělem probíhaly náboje jako splašené. Cítila jsem se naprosto skvěle, polibky jsem mu hrubě oplácela. Nestyděla jsem se za můj chtíč. Ian mě opřel o zeď a naše polibky neustávaly. Odvrátila jsem hlavu, abych se nadechla a Ianovy rty se přemístily na můj krk. Zhluboka jsem oddechovala, rukou jsem si sáhla na pulzující rty a pro sebe se usmála. Tahle chvíle byla perfektní.

Dokud ji nezrušil naštvaný mužský hlas. „To si děláš kurva prdel, Rylen?!" S Ianem jsme od sebe odskočili a oba pohlédli ke dveřím. Stál tam Harry s hlubokou vráskou mezi obočím. Rozpálený do běla hlasitě oddechoval a propaloval nás oba rozzuřenýma očima. Byl překvapený ze scény, kterou jsme mu poskytli, ale rychle se vzpamatoval.

„Ty jsi ta nejsobečtější mrcha, co jsem kdy poznal!"

Strčil do mě.

________________________

Bože, tohle bude ještě zajímavé, hahaha. Tak moc se těším na další část!

Děkuju moc za 96 000 přečtení a skoro 7000 hlasů! Je to naprosto skvělá odezva, za kterou vám moc děkuju!

Samozřejmě taky děkuju za komentáře, které píšete za každou kapitolou. Nebojte se, všímám si jich a snažím se na ně odpovídat, co nejdříve (vždycky odpoví) . Ještě jednou DĚKUJU!

Hned, co skončí Opinion-blíží se to bohužel-Pro vás chystám DVĚ TRILOGIE. Jednu, který bude fanfikce a druhá Teen fikce. A potřebuju se vás zeptat: S kým byste nejraději chtěli fanfikci (1D)?

Mnohokrát vám děkuju ještě jednou a užijte si další týden školy. Klárka 💖