Opinion | Harry Styles CZ

45. » Studying for Finals

Učení, učení a jenom učení na záverečné testy. Už zbývalo jen sedm dní do druhého týdne května, a tedy do zkoušek. Nervozita se už vesele proháněla mezi veškerými studenty v doprovodu s napětím, které bylo cítit na každém rohu. A takhle to bylo každý rok, jenže tento rok to pro mě a ostatní seniory (maturanty) mělo být naposledy. Čtyři roky uplynuly jako voda a nehorázně nás všechny změnily. Nevěděla jsem ale jestli se na život po maturitě těším. Nejistá budoucnost z pohledu mého vztahu s Harrym mi připadala celkem děsivá. Zatřásla jsem hlavou, abych odehnala myšlenky, které se netýkaly učiva a vrátila se k obohacování vědomostí.

„Rylen, mě už nebaví být zavřený doma," stěžoval si Harry do telefonu. Zavolal mi zrovna předtím, než jsem se chystala spát.
„Zlato, mrzí mě to, ale jdu si teď lehnout."
„Tak brzo?"
„Harry, vždyť je půl dvanácté."
„Aha, promiň, jsem úplně mimo už." Omlouval se, zatímco já pomalu usínala.
„Můžu si už lehnout?" Zívla jsem do telefonu a násilím držela oční víčka otevřená.
„Jasně, že můžeš, dobrou noc. Ať jsi zítra krásnější než kdy jindy." Mlaskl do telefonu a po krátkém smíchu zavěsil. Mobil jsem s přivřenýma očima položila na noční stolek, zhasla si lampičku a během několika minut jsem plavala v říši snů.

Velká blikající cedule s nápisem BUDOUCNOST se tyčila nade mnou. Podívala jsem se směrem, kterým ukazovala šipka. Přede mnou se objevil most na propastí, vlastně dva mosty. Jeden nesl název Harry + Rylen a druhý Jiná budoucnost. Nechápavě jsem se rozhlédla a všimla si Harryho stojícího blíže k oběma mostům. Přiběhla jsem k němu a objala ho. Nic nedělal, ruce měl svěšené podél těla. Hned jsem se od něj odtáhla, abych zjistila, co se děje. Harryho zelené oči tančily mezi mosty. Zamračila jsem se. Něco se mi na něm nezdálo. Možná to byl ten prázdný výraz nebo bezvládné tělo v černém plášti. Znovu jsem se rozhlédla kolem, abych zjistila, co se děje, kde to jsme a co mám dělat. Myšlenkové pochody se ale nedaly do pohybu, aby vymyslely nějaké řešení, narozdíl od Harryho. Rozešel se směrem k mostům. Nechápavě jsem ho následovala.
„Harry?" snažila jsem se k němu promluvit, ale neúspěšně. Byl mimo.
„Rozhodni se!" rozezněl se hluboký hlasitý hlas celým okolím. Vzhlédla jsem k nebi, ale zdroj hlasu jsem neviděla. Hlavu jsem tedy vrátila zpět do rovné polohy a předpokládala jsem, že se můj pohled vrátí na Harryho, jenže Harry tam nebyl. Zahlédla jsem ho kráčet k mostu. K mostu s cedulí Jiná budoucnost. Teprve teď mi došlo, co se tady doopravdy děje. Zde jsme si měli vybrat naši budoucnost a Harry si už vybral. Zlomilo se mi srdce při sledování postavy mířící k jiné budoucnosti, než byla ta se mnou. Zoufale jsem k němu přiběhla a uchopila jeho rameno.
„Harry," zatřásla jsem jím. Nepomohlo to. Zastavil se na místě a díval se před sebe, ale to bylo všechno. Zůstávalo nám pár (zhruba 5) kroků a byli bychom na mostě, na kterém jsem já být nechtěla. Chytla jsem ho za ruku a snažila se Harryho táhnout pryč. Bylo to marné, jeho tělo bylo nehnutelné, těžké jako kovové závaží. Z očí se mi spustil proud slz, které měly vyřešit tuto situaci. Situaci, která vlastně ani řešení neměla. Nechtěla jsem přijít o Harryho, chtěla jsem se vydat přes druhý most, přes most Rylen a Harryho, jenže to nemělo smysl, když se ta druhá osoba vydala jiným směrem. Zhroutila jsem se na zem, zrovna ve chvíli kdy se ozval cizí hlas. Pohlédla jsem ke zdroji. Přede mnou stála Lady Gaga. Nebyla jsem překvapená z její přítomnosti. Lady Gaga prohodila svými dlouhými vlasy a z úst se jí linula píseň Let it go, kterou mě přemlouvala, ať to hodím za hlavu.

„Cože?" Zmateně jsem se rozhlédla po pokoji. „Proč byla v mém snu Lady Gaga?" Popadla jsem můj telefon do rukou, abych zjistila kolik je hodin. Zbývalo mi necelých deset minut do budíku, proto jsem se rozhlodla neotálet a nachystat se dřív. Byla jsem domluvená s Harrym, že ho vyzvednu. Nachystala jsem se, co nejrychleji, co to šlo a mohla jsem vyjet. Znám Harryho, vždycky mu to trvá dlouho, než se nachystá. Nastartovala jsem auto a vyjela z garáže. Vytočila jsem Harryho číslo a počkala na tři pípnutí, sotva se ozvalo třetí, měla jsem v plánu hovor zrušit, jenže Harry hovor přijmul.
„Rylen, ty už vyjíždíš?" Chraplavý Harry hlas zněl mobilem.
„Jo," odpověděla jsem jednoduše a vyjela s autem z příjezdové cesty.
„Co blázníš? Teprve jsem vstal."
„Tak si dneska trochu pohneš." Zasmála jsem se a zavěsila. Poklidná, asi deseti minutová, cesta uběhla rychle a už jsem čekala před jeho domem. Po celých pěti minutách se konečně ukázal. Celý uřícený nasedl na sedadlo spolujezdce a jeho věci hodil dozadu.

„Dobré ráno," usmála jsem se, když si unaveně protřel oči.
„No není moc dobré." Zašklebil se, „Vstával jsem před patnácti minutami, Rylen."
„Co je na tom špatného?" Nastartovala jsem auto.
„Rád si patnáct minut poležím a pak až se chystám," prohrábl si hnědé vlasy a zakousl se do jablka, což byla pravděpodobně jeho jediná snídaně. „Každopádně, otec nebyl celou noc doma, nevím, co si o tom mám myslet."
„To se odpoledne vysvětlí neboj, znáš ho."
„No právě, znám ho." Povzdechl si.

Krátká cesta do školy už zůstala tichá, vlastně se ozývaly jen písničky z rádia a Harryho přežvykování.
„Panebože zdál se mi nejdivnější sen v životě, Harry." Vzpomněla jsem si. „Z ničeho nic se tam objevila Lady Gaga a zpívala mi Let it go." Zasmála jsem se a auto zaparkovala na obvyklé místo. O mém snu jsem začala vyprávět z jednoho prostého důvodu, abych Harryho přivedla na jiné myšlenky, než na ty, které se týkaly jeho otce. Harry se udiveně zamračil a vystoupil z auta. Přešla jsem k němu a auto pro jistotu zamkla. Šla jsem vedle Harryho bez povšimnutí jeho natažené ruky směrem ke mně, až dokud jsem o ni nezavadila. To už ji ale stáhl pryč, podél jeho těla. Zasmála jsem se, jeho ruku chytla a propletla si s ní prsty.
„A co se tobě zdálo?"
„Nic," jednoduše odpověděl a rozhlížel se po chodbě.
„Harry, co se děje?" Zastavili jsem se u jeho skříňky.
„Já nevím, něco mi na dnešku nesedí." Vsadím se, že by pokračoval, kdyby ho nepřerušilo zvonění telefonu. Přiložil si telefon k uchu. „Ano?" Jeho výraz se během poslouchání osoby na druhé straně telefonu rapidně změnil. Z otráveného výrazu na překvapený až zlomený. Svraštila jsem obočí. Nelíbilo se mi, co se přede mnou odehrává.
„Cože? To není možné." Zhroutil se Harry k zemi, zády opřený o skříňku. Klekla jsem si k němu. Narostlo ve mně zděšení. Chytla jsem Harryho ruku do té své a pevně ji stiskla. Lidé okolo se na nás dívali, zkoumali co se děje.
„Dobře, děkuju. Nashle," spustil si mobil do klína. Zavřel oči opřel hlavu o skříňku. Skrz zavřené oči mu proniklo několik slz.

„Harry," Přiblížila jsem se k němu. Věděla jsem, že slova nepomůžou, proto jsem ho objala. Pomalu mi začali docházet, co se tady děje. Harryho slova to všechno nepříjemně potvrdila.

„On umřel, nechal mě tu."

------------
Ahojteee! Prázdniny už začínají pristi tyden v patek. Co-že? Tak moc se těším na odpocinek!! Doufam ze i vy! Haha.

V této části je další skok v čase, který bohužel značí, že pribeh směřuje ke konci. Ale nezoufejte pribeh nekončí hned další část, jenom se ke konci blizime, slibuju :D

Doufám, změny se v takovém krásném počasí i vy mate krasne!

Každopádně, co říkáte na část?? To co se dneska stalo, páni (delam ze jsem o tom nevedela :D) je to důležitý krok, který bude směrovat k činům co se, co nevidět (za 2-3 části) stanou.

Co si myslíte, že se teď stane?

Mějte se krasne, užívejte poslední dny skoly a bavte se!
Mam vas rada a dekuju za 74k přečtení !! ❤️❤️
Klárka 😘😘