Opinion | Harry Styles CZ

6. » Stop pretending

Sledovala jsem šedé město z okna auta. Už byla neděle večer, což znamenalo, že musím jet k zpět matce. Bohužel. Od soboty, bylo venku škaredě, pršelo a teplota byla okolo osmi stupňů, nacož není nikdo na Floridě zvyklý. Sama jsem si musela lehce zapnout topení, byla jsem vlastně lehce překvapená, že ho v autě vůbec mám. Déšť dopadal na okno, stěrače ho pronásledovaly. Za několik desítek minut jsem byla u matčina domu. 

"Panebože, kde jsi tak dlouho?" slyšela jsem, sotva jsem vylezla z auta. Ohlédla jsem se za hlasem, přede mnou stál úplně promočený Niall a Louis.
"Co tu děláte?" zděsila jsem se a co nejrychleji jsem je pustila dovnitř, aby tam venku nemrzli. Odvedla jsem je do pokoje a půjčila jim nějaké čisté oblečení. Vím, že se asi divíte, kde jsem vzala například pánské spodní prádlo, když tady žiju jen s matkou. Vždycky, když jsme u někoho z nás tří přespávali, jsme si tam nechali spodní prádlo a nějaké tepláky s tričkem u něj. Je to praktické věřte mi.

"Už mi konečně vysvětlíte, co jste tam dělali?" Zeptala hned potom, co jsem se sama převlíkla. 
"Chtěli jsme na tebe počkat ve vnitř, ale tvoje matka nás nechtěla pustit." 
"Aha," protočila jsem oči. Jak jinak. "Chtěli jste mě vysvobodit, že?" zasmála jsem se. Oni jen přikývli. 
"Hele nemáte hlad? Protože já jo. Půjdu si uděla jídlo, chcete taky?"
"Jdeme ti pomoct!" Zavelel nadšeně Niall a zvedl se z postele. 
"No," zamyslela jsem se nad představou nás tří a vaření. "No myslím, že si raději něco objednáme." 
"Když myslíš," pronesl s uraženým podtónem Nialler. Nakonec nám objednal tři pizzy a dál jsme seděli ve vyhřátém pokoji, dokud nám pizzy nedorazili.

"Tak co se stalo zajímavého o víkendu?" Zeptal se Louis a výrazně se na mě podíval.
"Nic," uhnula jsem pohledem a snažila se tvářit, jako že se doopravdy nic nestalo.
"Vím, že lžeš," zasmál se Louis a přinutil mě mluvit.
"Styles je taťkův soused, šel se v sobotu ráno ráno taťkovi představit. No a hádejte kdo šel otevřít. Já, že jo. V kraťasích ,volném tričku, s knížkou v ruce a s brýlemi!" Nechala jsem větu vplynout do ztracena.
"Panebože, to musel být pohled," vydechl Niall. 
"Hele," plácla jsem ho přes paži, na což se zatvářil ublíženě. 
"No tak tys to řekla, jako by to byla katastrofa."
"Proč jsi nám to neřekla hned?" Zeptal se Louis, jako bychom se s Niallem předtím nebavili. 
"Nechtěla jsem vás otravovat," řekla jsem upřímně. 
"Jasně." Zamručel Louis a protočil oči.
"Říkám pravdu! Koho by to zajímalo, že mě viděl, tak jak mě viděl? Mě samotnou by to unudilo k smrti." Zvýšila jsem hlas. Nechtěla jsem se s nikým hádat, ale Louisovo chování si o to přímo přímo žádalo.
"Tvoje kamarády možná ano," ušklíbl se. 
"Poslední dobou mi přijde, že žádný nemám." Vyletělo ze mě, jenže hned potom co jsem to řekla, jsem toho litovala. "Já...nemyslela jsem to tak." snažila jsem se to zakecat, marně. Opravdu jsem toho litovala, nechtěla jsem nic takového říct, ale Louisův pohled stál za vše. Zvedl se z postele a přešel ke dveřím.
"Fajn," otočil se a odešel z mého pokoje. "Nialle?" Niall se taky zvedl a poslušně odcupital za Louisem. Chápala jsem to.
"Promiň," šeptl, přešel zpět ke mně a dal mi pusu do vlasů. Pak už i s Louisem opustili barák.
"Sakra!" zařvala jsem, hned jak se za nimi zavřeli hlavní dveře. Rukou jsem praštila do postele. 
"Výborně Rylen," zamručela jsem sama na sebe. Přešla jsem k hlavním dveřím, protože domem se rozlehl zvonek. Zaplatila jsem všechny tři pizzy a odnesla je do kuchyně. Najednou jsem pocítila lítost, bylo mi hrozně líto, že jsem je jednoduchou větou, kterou jsem ani říct nechtěla, všechno pokazila. Slzy mi padaly přímo do otevřené krabice s pizzou. 
"Víc jsi to posrat nemohla, Rylen, víc ne," šeptala jsem si sama pro sebe. Jak znám Louise naštvaný bude ještě hodně dlouho. Takové věci, jako s kamarádstvím, ho vždycky hluboko zasáhnou. Naštvaně jsem si ukousla kousek pizzy a mračila se na obraz před sebou. Slzy už ustaly.
"Slečno Rylen, jste v pořádku?" Přispěchal pan Godwin.
"Nic, vážně. Jen jsem se trochu pohádala s Louisem," znovu jsem si kousla pizzy.
"Přejde ho to, nebojte." Usmál se.
"Děkuju," vrátila jsem mu úsměv a sledovala ho jak odchází.
"Pane Godwine? Je tu dnes matka?"
"Ne slečno, vrátí se až pozdě večer. Je na nějakém večírku." Oznámil mi a zmizel z dohledu. Dojedla jsem celou jednu pizzu a ostatní dvě dala do ledničky. Po únavném dni jsem se šla vysprchovat a skončila jsem v posteli s oblíbenou knížkou.