Opinion | Harry Styles CZ

33. » Pregnant

Ráno jsem se probudila s nepříjemným pocitem v žaludku. Byla to nervozita, která můj žaludek ovládala. Bála jsem se vejít do školy, vidět ty pohledy plné touhy po poznání, a hlavně jsem se strachovala ze setkání s Harrym. To, co chci říct, jsem měla v hlavě aspoň částečně promyšlené, ale nemohla jsem vědět jak on zareaguje.

Oblékla jsem si to, co mi jako první přišlo pod ruku, což v této chvíli byly modré džíny a červeno-bílé proužkované tričko, abych vypadala více elegantně, obula jsem si červené lodičky. Popadla jsem kabelku a mohla jsem vyrazit. Včera, těsně před spaním, jsem ještě napsala Molly textovku, jestli by se mnou nejela do školy, jako morální opora. Proto jsem teď jela k jedné kavárně, kde si dáme snídani a společně pojedeme do školy.

"Fakt ti moc děkuju, že pojedeš se mnou," zakousla jsem se do sladkého pečiva.

"Nemusíš mi děkovat, spíš mi slib, že si to s ním dneska vyříkáš!"

"Jo vyříkám, už sama chci. Vím, že ten útěk z restaurace byl zbabělý, ale nevěděla jsem, co říct."

V klidu jsme dojedly svoje snídaně, vypily svoje kávy a mým autem jsme vyrazily ke škole. Čím jsme byly blíž, tím víc jsem se chtěla strhnout volat a jet zpět domů. Ale nemohla jsem, vyhýbáním se nic nevyřeší, to už jsem zjistila. Povzdechla jsem si. Potáhla jsem kličku a nahodila levý blinkr. Odbočila jsem na školní parkoviště, zaparkovala na obvyklé místo a vytáhla jsem klíčky ze zapalování. Pohlédla jsem na Molly, která už pomalu vystupovala z auta. Následovala jsem ji. S Molly po boku jsem šla chodbou k mojí skříňce. Už byla na dohled, když jsem si všimla osoby vedle ní. Harryho. Stál tam a sledoval mě. Rozešla jsem se k němu rychlejším krokem.

"Harry, moc se omlouvám, že jsem na tebe byla tak nepříjemná, měla jsem být ráda, že chceš udělat něco tak pěkného pro tvoji mamku a," přemýšlela jsem, jak pokračovat, jenže když jsem si zpětně přehrála svoje slova v hlavě, věděla jsem že nejsou pravdivá.

"Vlastně ne Harry," pokroutila jsem hlavou. "Kdybych byla ráda, že se chceš odstěhovat do Anglie, neměla bych tě ráda. A já tě mám víc než ráda, miluju tě. Takže svoji omluvu odvolávám." vydechla jsem.

"Celý den jsem vymýšlela všemožné omluvy, protože jsem s tebou nechtěla být kvůli něčemu takovému pohádaná, ale říkat nepravdivé omluvy není správné," nechala jsem svá slova vplynout do ztracena. Nevěděla jsem, co jiného k tomu říct. Jen jsem povzdechla a začala jsem točit s kolečkem zámku na mé skříňce.

"Ty máš moje datum narození jako heslo?" promluvil konečně Harry. Pohlédla jsem mu do očí. Než jsem dokázala emoce z jeho očí rozeznat, byly ty tam. Beze slova jsem přikývla.

"Rylen, bylo ode mě hodně sobecký, že jsem po tobě chtěl, aby si za mě byla šťastná. Já se ti omlouvám," řekl, během zavírání mé skříňky, abych mu věnovala pozornost.
"Harry, samozřejmě že jsem za tebe i tvou mamku byla ráda, jen si to na mě vychrlil s takovou samozřejmostí, když jsem to nečekala. Proto jsem reagovala, tak jak jsem reagovala."

"Já vím, promiň." sklopil hlavu. Bylo jasné, že mu to prominu, proto jsem k němu udělala krok a objala jsem ho.

"Byla i moje chyba, že jsem tak vybouchla a odešla z té restaurace," mumlala jsem do jeho trička.

"Hodíme to za hlavu ano?" chytil mě za ramena. Chtěla jsem kladně odpovědět na jeho otázku, ale přerušil mě zvonek. Proto jsem jen přikývla a s Harrym a jeho šťastným úsměvem jsem kráčela bok po boku na stejnou vyučovací hodinu. Věděla jsem, že teď to ještě nejakou chvíli nebude mezi námi úplně stejné jako předtím, ale i tak jsem byla ráda, že jsme se alespoň usmířili. Ve třídě jsem si sedla na obvyklé místo. Při příchodu učitele jsem se na Harryho vděčně usmála a zbytek hodiny jsem se snažila dávat pozor.

Celý den rychle utekl, za což jsem byla ráda. Už jsem seděla mezi mými přáteli na obědě. Měla jsem opřenou hlavu o Harryho rameno, něčemu jsme se strašně dlouhou dobu všichni smáli, že už jsme i zapomněli čemu. Prostě jsme si užívali čas strávený spolu. Molly, její kamarádka Julia, Niall, Louis, Harry a já. Už se naše obědová pauza blížila ke konci a každý jsme se museli vydat jiným směrem. Já jsem z nich skončila nejlíp protože už mi škola pro dnešek skončila. Měla jsem v plánu jet k taťkovy a až na večer se vrátit k matce.

"Haló?" pronesla jsem do taťkova domu. Nikdo se mi neozýval, proto jsem prošla až do obýváku a hodila sebou o gauč. Vytáhla jsem si z kabelky telefon a vytočila jsem taťkovo číslo.

"Ahojky, jsem u vás. Jenom chci zjistit jestli se tu alespoň do hodiny objevíte nebo ne," vychrlila jsem.
"Camille není doma?"
"Cože?" nechápala jsem.
"No mě říkala, že nikam nepůjde, nebylo jí dobře."
"Aha, hele tak pracuj taťko, já jí zavolám a zjistím, kde je. Dobře?"
"Děkuju zlato, měj se!" rozloučil se se mnou. Hned jak zavěsil, vytočila jsem číslo Camille. Rozhodla jsem se, že ji překvapím a neřeknu jí, že tu už jsem.

"Ahoj, jsi doma? Já se u vás asi po škole zastavím, pokecáme, co ty na to?"
"Jé, ahoj Rylen. Asi za půl hodinku budu doma. Klidně se stav." nezněla moc nadšeně.

"Dobře, tak se uvidíme," ukončila jsem hovor a rychle vyťukala sms taťkovi, že za chvíli Cam přijde. Netušila jsem ale, že přijde během deseti minut. Když jsem vstala z gauče a přišla do haly ji překvapit, mírně nadskočila a zvedla ke mně pohled. Její uslzené oči byly pro mě větším překvapením, než pro ni, to že jsem tu čekala.

"Co se děje?" ptala jsem se plná obav.
"Nebuď tak vystrašená, nejsou to slzy smutku," uchechtla se a odnesla papírovou tašku plnou nákupu do kuchyně.

"Tak proč si plakala teda?"

"Byla jsem u doktorky," začala pomalu vysvětlovat. "A ta mi řekla, že jsem těhotná," radostně výskla.

"Cože?" nevěřila jsem svým uším. Camille a můj táta se snažili o dítě strašně dlouho, ale kvůli nějakým dřívějším problémům Camille nemohli, takže toto byla skvělá zpráva.

"Panebože, gratuluju strašně moc, o můj bože!" skočila jsem jí okolo krku.
____________________

Ahojte! Normálně neuvěříte! Myslela jsem, že jsem tuto část už vydala na začátku týdne -.- Prostě jsem ji zapomněla zveřejnit a až dnes jsem si toho všimla.

Takže pardon, haha! :D

Děkuju za 42k přečtění a 3.2K votes! neuvěřitelná čísla!! Blížíme se ke kulatému číslu u přečtení, že kterého jsem uplně nadšená! A navíc, už začínám chystat nový příběh, plus jeden staronový a jsem z toho nadšená bych řekla :D Oba dva budou úplně něco jiného než píšu teď.

Děkuju vám ještě jednou! Mám vás rada xx ❤️❤️