Opinion | Harry Styles CZ

60. » face to face

V tichosti jsme se posadili v zadní části klubu. Srdce mi usilovně bušilo do hrudního koše a tvořil se mi knedlík v krku. Napětí ve mně stoupalo. Nedokázala jsem se podívat Harrymu do očí. Nic, byla jsem naprosto nepoužitelná. Přála jsem si, aby Harry odvyprávěl příběh a já mohla zmizet. Doma se zachumlat do peřin a zůstat tam minimálně dva týdny, dokud neodezní zprávy o jejich rozchodu.

„Zrušil jsem to už před nějakou dobou." Už začátkem mě šokoval. „Tak před měsícem." Odmlčel se. „Potom, co jsem se k ní přestěhoval, to už nebylo ono. Vlastně celou dobu to nebylo ono. Courtney je roztomilá hezká tvářička, ale to je tak všechno."

V tom přišla servírka a my si objednali. Pro mě to byla asi patnácti vteřinová pauza, abych se nadechla a alespoň trochu uklidnila. Harryho vyprávění zdaleka neskončilo. Zdálo se mi nekonečné. To, že se omlouval za staré chyby mi bylo úplně jedno. Všechno okolo toho jsem už nechala jít, nemělo pro mě smysl se užírat minulostí.

Chtěla jsem ho přerušit, říct mu, že řešení minulosti nemá žádný význam, jenže při snaze vyřknout něco o nás, mě zradil hlas.
Musela jsem říct něco jiného, zakrýt tu nervozitu, která vesele běhala celým mým tělem. „Já tomu nerozumím, přece bys ji nežádal o ruku, kdybys ji nemiloval."
"Rylen, myslel jsem si, že ji miluju, dokud jsme se opět nepotkali. Stále jsem nervózní, když vkročíš do místnosti. Ti motýli, oni ožijí, když jsem vedle tebe."
Nevydržela jsem pohled do jeho očí a ucukla jsem.
Harry po naplnění jeho plic kyslíkem opět pokračoval. „I kdyby se celý svět díval, stále bych tančil jen a jen s tebou. A ty víš, jak nerad tančím." Usmál se na závěr.
Byla jsem naprosto v rozpacích. Jestli jsem předtím měla pocit napětí, nervozity, tak tohle bylo stokrát horší. Jeho řeč mi rvala srdce na malilinkaté kousíčky a já měla pocit, že už ho nikdy nedám dohromady.

„Nikdy jsem se neměl odstěhovat, byla to chyba."
„To už si říkal. Uvědomil sis to moc pozdě, Harry-"
„Já vím." Vydechl. Mezi námi nastalo ticho. Sledovala jsem tu nejzajímavější věc na světě, což byly právě teď mé nehty. Nevěděla jsem, co nastane, ani co ode mě Harry chce, abych řekla. Měla jsem pocit, že se hudba ztlumila nebo že dokonce úplně přestala hrát. Děsilo mě to hrobové ticho mezi námi, které trvalo déle než pět minut.

„Prosím řekni už něco," přerušil mlčení Harry.
„Já nevím, co říct. Momentálně mám strašně smíšené pocity, Harry. Mám přítele a to, že se tu po pěti letech opět sejdeme, přece neznamená, že ti skočím okolo krku a opět je mezi námi taková láska, jako byla." Povzdechla jsem si. Harryho zklamaný výraz mi napověděl, že toto nebylo, to co chtěl slyšet.
„Dobře," svěsil ramena a pořádně upil ze svého drinku, který mezitím stihli přinést.
„Omlouvám se, jestli si čekal něco jiného, ale-"
„Ne ne, to je v pohodě." Zbytek nápoje zmizel v jeho hrdle.
„Harry," bez přemýšlení jsem položila dlaň na tu jeho. Nedošlo mi, že se to možná nehodí. Harry rukou ucukl, schoval ji pod stůl a pak na mě pohlédl. Drželi jsme na sobě oči přilepené a oba jsme se snažili přijít na správná slova.

„Vůbec ses nezměnil." Začala jsem tentokrát já s myšlenkou, která mi od začátku Harryho pobytu v New Yorku vrtala hlavou. Jeho osobnost zůstala neposkvrněná.
„Zato ty ano."
„Musela jsem. Zůstala jsem sama ve velkém světě."

„Jenže ten velký svět se netočí jenom okolo tebe. Já taky musel začít úplně od začátku, od nuly."
„Ale byla to tvoje volba," zašeptala jsem. Ale dost hlasitě, aby to Harry postřehl.

„Dnešek není takový, jak jsem si představoval," to mi povídej, pomyslela jsem si. „Tak nějak jsem se ujišťoval, že jakmile ti tohle všechno řeknu, bude to všechno mezi námi v pohodě. Ale jak vidím, doopravdy si dospěla a posunula ses dál."

Harry se zvednul a položil na stůl bankovku, beze slova jsem ho pozorovala, chtěl se vzdálit. Chtěl úplně odejít, nechat mě rozpačitou a zmatenou v klubu.

„Posunula jsem se dál?" Řekla jsem Harrymu do zad, nedovolila jsem mu odejít. „Ano. Zajímám se stále o tebe? Ano a vždycky budu."
Harry se na mě otočil a přísně mi pohlédl do očí. Nevěděl, co říct, poznala jsem to na něm, díky jeho nestabilním nádechům.

Slova, oční kontakt a ticho. Tak se dala tahle konverzace popsat třemi slovy.

A ještě polibek. Asi před třemi vteřinami položil dlaně na moje tváře a agresivně přitiskl jeho rty na ty mé. Do polibku vložil úplně všechno. Všechny vzpomínky, všechny city. Jediné na co jsem se zmohla byly slzy. Jedna podruhé mi smutně klouzala po tvářích. Nebyla to extra dlouhá pusa, ale pro Harryho znamenala strašně moc. Harryho rty něžně a zároveň vášnivě obkružovaly moje. Jakmile mokré rty obklopila zima, byl konec polibku. Harryho si opřel čelo o to mé a vydechl.

„Víc jak pět let a stále tě šíleně miluji."

Narovnal se, otočil zády ke mně a zmizel v davu. Zanechal mé ubrečené já samotné. Podepřela jsem si hlavu a koukala na prázdno naproti mě, kde před chvílí spočíval Harry Styles. Slzy jako perly se tlačily z mých očí víc urputněji. Propukla jsem v zoufalý pláč.

Emoce se ve mně mísí. Nevím, co cítím. Nevím, jak se mám cítit. Všechno, co jsem měla srovnané, už najednou nemám.

Po pěti minutách zklidňování se jsem se zvedla, osušila jsem si oči a mé kroky směřovaly opět k východu. Naneštěstí jsem potkala Iana před barem. Momentálně jsem neměla chuť se s ním bavit.

„Rylen,"
„Políbil mě."
Ian si povzdechl. „Já vím, viděl jsem to. Chceš o tom mluvit?"
„Nechci." odvrátila jsem od něj červené oči a mávnutím ruky si přivolala taxi.

//a. poznámka

Ahojky, mrzí mě, že jsem kapitolku nestihla dřív, jak jsem původně plánovala, ale teď ji tu máte a snad si ji pořádně užijte.

Kapitolka je kratší než obvykle (asi o 50 slov) ale mám pocit, že by jí to spíše uškodilo kdyby bylo více slov.

Vaše názory me na tuhle kulatou kapitolu zajímají! Nebojte se je napsat do komentářů!

Mějte se krasne ❤️
P.S. Chyby opravím hned co se dostanu na počítač.