Opinion | Harry Styles CZ

50. » The REG company

Ahojte! Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo tuto část napsat, jenže je to PADESÁTÁ a já chtěla, aby byla perfektní, což doufám, že teď je! Užijte si čtení!! ❤️

Sejde z očí, sejde z mysli. Kéž by tohle přísloví platilo. Už uplynulo několik týdnů od Harryho odjezdu, jenže... Každý roh volá Harryho jméno. Pláž už není mým oblíbeným místem, sledovat západy slunce je utrpení a obyčejné spaní v mém pokoji ve mně vyvolává smutek. Odeslala jsem rychlou textovku Molly a vrhla se do práce. Chci, aby moje společnost něco dokázala.

O PĚT LET POZDĚJI

„Charlie, letím pozdě na schůzi do práce, zavolám hned po ní, dobře?"
„Vždyť ty jsi šéf, můžeš přijít pozdě." Zasmála se nejlepší kamarádka na druhé straně telefonu. Druhou, volnou rukou jsem si otevřela skleněné dveře.
„Nemůžu, co bych to byla za šéfa?" Vrátný mi mile kývnul na pozdrav. „Dobrý den." Nebrala jsem ohled na Charlottu a pozdravila. „Charlie, jsem skoro ve výtahu, zavolám pak, měj se!"

Na poslední chvíli jsem naskočila do poloprázdného a zmáčkla knoflík s příslušným číslem patra. Z výtahu jsem vyletěla jako šíp a mířila jsem k zasedačce.
Nikdo tam nebyl. „Ashley?" Vrátila jsem se do chodby a zvolala jméno mojí asistentky.

„Ano?" Překvapeně vykoukla ze své kanceláře hned vedle.
„Kde jsou všichni?"
„Proč by tu byli? Schůze začíná až v 10:15." Pohlédla jsem na hodiny na konci chodby.  9:36.
„Panebože, já už jsem tak přepracovaná, že se ani nedokážu podívat na to, kdy mám schůzi. Může za to i ten stres z toho dnešního večírku-"
„Dáš si kávu?" Přerušila mě Ashley. Mile jsem přikývla a prošla její kanceláří do mojí.

Poděkovala jsem Ashley hned, co mi kávu přinesla. „Projdeme si seznam hostů, dobře?" Pohlédla jsem na Ashley a zastavila se u jejího překvapeného výrazu. „Já vím, že jsme to probíraly včera, ale potřebuju se něčím zaměstnat. Nechci si nervozitou okousat nehty. Ten večírek je velmi důležitý a všechno-"
„Všechno musí být perfektní, já vím."
„Výdělek by mohl značně pomoct." Ashley přikývla a přinesla svůj notebook. Předčítala mi známá jména všech hostů, kteří potvrdili účast, a jména jejich doprovodů.
„Courtney Boyde pravděpodobně sama, ještě nikoho nepotvrdila."

„Hm, dobře. Dál," vyzvala jsem Ashley a pozorně poslouchala jména (pečlivě) vybraných hostů. Než začala večírková schůze, byly jsme hotové. Po schůzi, kde jsme doladili poslední detaily večírku, jsem mohla domů. Stopla jsem si nejbližší taxík a po pár minutách jsem byla doma.

***

Z balkónku jsem se rozhlédla po celém sále, kde se večírek pořádal. Byla jsem pyšná na celou mou firmu, odvedli jsme skvělou práci při chystání našeho večírku. Tento je ten největší, který za celou, ne tak dlouhou, historii firmy pořádáme. Tvrdá práce se konečně ukazuje jako úspěšná a vyděláváme velké peníze na splnění cílů. Jako například budování vzdělávacích zábavních center pro děti, které utrpěly ztrátu někoho blízkého.

Zbývalo už jen pět minut do oficiálního začátku večírku a tedy do mého proslovu. Nervózně jsem si z psaníčka vytáhla popsanou kartičku a po schodech jsem sešla dolů do sálu.

„Kelsey!" Zahlédla jsem modelku u vchodu. Seznámila jsem se s ní už na stáži v Evropě. „Ráda tě vidím!"

„Já tebe taky, vypadá to tu překrásně. Doufám, že se vybere dostatek peněz."

„To já taky," zasmála jsem se a popřála jí zábavu a vydala se směrem k menšímu pódiu. Zde už na mě čekala Ashley, popřála mi hodně štěstí a já po schůdkách vyšla na pódium k malému ostrůvku s mikrofonem.

„Dobrý večer," usmála jsem se na minimálně čtyři sta lidí přede mnou. „Jmenuji se Rylen Ibsenová a jsem ředitelka REG. REG vzniklo jako kompromis pro moji matku, která pro mě chtěla záři reflektorů. Chtěla ze mě slavnou modelku, ale já jsem její sen nesdílela. Vždy jsem chtěla otočit reflektor na lidi, kteří tu zář potřebují. Potřebují, aby si jich někdo všiml a pomohl jim. Ať jsou to dospělí anebo děti. Dnes slavíme teprve pětileté výročí firmy, ale společně jsme toho mnoho dokázali." Za mnou se začalo promítat video s nejdůležitějšími projekty firmy.

„Chtěla bych Vám mnohokrát poděkovat za to, že jste mi pomohli otočit reflektor!" Zvedla jsem svoji skleničku s šampaňským. Sálem se ozval potlesk a já s širokým úsměvem odešla z pódia.

„Rylen! Byla jsi úžasná. Jsem na tebe velice pyšná, nejlepší kamarádko." Přiběhla ke mně Charlotte a objala mě.
„Děkuju moc, Charlie." Objetí jsem jí oplatila.
„Zítra po práci se sejdeme, dobře? Myslím, že jsem tu někde zahlédla Gigi Hadid, takže..." rozhlédla se a zmizela v davu. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou.

Zamířila jsem k baru s plánem se napít jedné jediné skleničky bílého vína.
„Překrásný proslov," polichotil mi barman a podal mi dvě deci. Poděkovala jsem mu a přemístila se k prázdnému stolku.

„Rylen, už se vybralo celkem dost peněz!" Přisedla si ke mně Ashley. „Na internetu jsou snad všude zprávy ohledně REG for people. Tak to nazvali, není to geniální." Zasmála jsem se nad Ashley. Sdílela jsem její nadšení. „Máš pravdu, ale jsem ráda, že mám proslov za sebou a lidé se teď budou bavit." Pohlédla jsem k pódiu, kde už hrála kapela a nějací lidé i tančili. „Nejlepší na tom celé je, že díky celebritám, které sleduje mladá generace se všechny ty problémy dostávají i k nim a ví, že tomu můžou pomoct."
„Přesně tak, a to díky tobě!"

„Nemáš pravdu, Ash. Toto všechno se děje díky celé firmě, díky všem zaměstnancům." Upřímně jsem odpověděla. Sama bych to nikdy nezvládla.
„Aaa, ty jsi tak hodná, Rylen." Zasmála se a obdarovala mě objetím. Pořádně jsem si ji prohlédla, určitě něco popíjela.

„Koho tu máš jako doprovod, Ash?" Mile jsem se zeptala, i když jasným záměrem bylo ji předat někomu zodpovědnějšímu.
„Támhle," ukázala na kluka ve smokingu. „Můj přítel Austin."
„Tak jo, pojď." Zvedla jsem se a vedla ji k Austinovi. Přátelsky jsem mu ji předala a také naznačila, ať už nepije a vrátila se dopít svou vlastní skleničku. Celkem ironie.

Sotva jsem si smočila rty, někdo volal mé jméno.

„Rylen, hrozně se omlouváme, že jsme přišli pozdě. Naše letadlo mělo zpoždění. Propásli jsme něco?" Ohlédla jsem se za hlasem a spatřila modelku, která byla součástí jednoho z focení a také darovala nějaké peníze. Zmátla mě ale mluvením v množném čísle, protože byla sama. Než jsem jí stihla odpovědět, seděla vedle mě.

„Jenom můj proslov. Děkovala jsem všem za pomoc, takže i tobě patří dík, Courtney." Usmála jsem se.
„Maličkost," mávla přede mnou levou rukou, prsteníček se blýsknul.

„Páni, Courtney, když si mluvila v množném čísle, myslela si sebe a svého," poukázala jsem na prsten.
„Ano, sebe a mého snoubence."
„Moc gratuluju!" Objala jsem ji. Byla jsem překvapená, protože ona nebyl ten typ dívky, která by se chtěla ve dvaceti letech brát.
„Děkuju! Někde tu pobíhá-"

„Tady máš zlato." Byla přerušena britským přízvukem a tím nejtypičtějším chraplavým hlasem, co jsem kdy poznala. Šokovaně jsem zvedla hlavu a spatřila ostře řezanou tvář. Najednou se celý svět zatočil, díkybohu, že jsem seděla na židli.

„Harry?" Zelené oči se otřeseně podívaly do těch mých.

„Co tady děláš?"
„Co tady děláš?"
Řekli jsme zároveň stejnou větu.

____________

Tutudu, bum. Padesátka je tady!!

Vaše dojmy?

Doufám, že se část líbila a že se nemůžete dočkat další, stejně jako já!

Děkuju vám moc za 82K+ přectení a 6K+ votes, neuvěřitelně to roste!!! Díky díky díky <3

Mějte se krásně a užívejte prázdniny, Klárka <3

P.S. název firmy čtěte jako [ár-í-dží]