Opinion | Harry Styles CZ

32. » Someone like you

Louis s Niallem měli za to, že se musím rozptýlit potom, co jsem se týden zavírala v domě, a proto mě vzali do jednoho podniku na večeři. Ale zapomněli se zmínit o tom, že tu probíhá Karaoke soutěž, do které mě přihlásili. Nejprve jsem měl v plánu odejít, ale hlásek ukrytý v mé hlavě mě sám přesvědčil, že tu musím zůstat, protože s Louisem a Niallem moc času netrávím. To, že jsem měla přijít na řadu poslední a výběr písně, mě uklidňovalo. Píseň, která na mě zůstala byla Someone like you od Adele, která je naprosto okouzlující a její slova znám téměř zpaměti.

Postavila jsem se na malinkaté pódium a nechala jsem se hudbou úplně unést. Zvedla jsem oči k malinkaté obrazovce, na které začalo odpočítávat do začátku první sloky. Pomalinku jsem si zvykala na ostré světlo reflektoru. Během pár prvních slok jsem sledovala návštěvníky restaurace, kteří mi moc pozornosti nevěnovali. Nenechala jsem se tím odradit a počkala jsem si na refrén.

"Never mind, I'll find someone like you,
I wish nothing but the best for you, too,"

Teprve po refrénu lidé otáčeli hlavy a sledovali mě s mírně pootevřenou pusou. Teda většina. Nemyslela jsem si, že jsem zas až tak dobrá, že by museli otevírat pusu. Napřímila jsem se, abych se rozhlédla po celé restauraci. Mikrofon jsem vytáhla za stojanu a očima jsem šmejdila po podniku. Zrovna se moje zastavili na vchodu, když se dveře otevřeli a vešel Harry. Za normálních okolností bych vynechala slova, ale teď jsem nesměla, musela jsem ukázat, že jsem silná.

"Don't forget me, I beg,
I remember you said "Sometimes it lasts in love, but sometimes it hurts instead" Sometimes it lasts in love but sometimes it hurts instead, yeah,"

Jenom jemu jsem věnovala tento kousek písně. Kluci si všimli kam se dívám a společně otočili hlavy stejným směrem. Zvědavá většina návštěvníků restaurace také otočila hlavy směrem k Harrymu, aby věděli komu zpívám. Pak se ale otočili zpět na mě.

"Wow, klobouk dolů. Tohle byl určitě nejlepší výkon soutěže!" stal vedle mě na pódiu pořadatel a mluvil do mikrofonu s velkým nadšením. Jen jsem mu s malým úsměvem vrátila mikrofon a sedla jsem si zpět ke klukům.

"Harryho jsme sem pozvali my, měli byste si to urovnat." pronesl Louis, jakoby nic.

"Když to nemám já v hlavně urovnané, tak si to asi nemůžu rovnat s Harrym." řekla jsem stejným tónem, jako on. Poklidně jsem dál seděla a upíjela ze své sklenice džus.

"Rylen," povzdechl Niall. "Nebuď tak chladná vůči němu."

"Kluci," řekla jsem stejným tónem, jako pronesl on mé jméno. "On se pohádal se mnou."
S těmito slovy jsem se zvedla od stolu a mířila jsem pryč z restaurace. Teprve u východu jsem si uvědomila přítomnost sklenice od džusu v mojí ruce a postavila jsem ji na nejbližší stolek. Pohlédla jsem ke dveřím, kde stál Harry jako solný sloup. Přesně na tom samém místě jako předtím. Jen jsem kolem něj prošla ven a zamířila jsem ke svému autu.

V hloubi duše jsem doufala, že Harryho chraplavý hlas uslyším křičet moje jméno. Nahlas jsem si to však nemohla připustit.

Zabouchnutí dveří od auta znamenalo, že jsem se konečně uzavřela do své vlastní prázdné bubliny. Chtělo se mi plakat. Uvědomila jsem si, že kdybych tam zůstala, možná bychom to konečně s Harrym vyřešili. Jediné, co jsem svým odchodem způsobila, bylo že jsem mohla plakat v soukromý a ne před všemi. Zhluboka jsem se nadechla. Sáhla jsem po klíčích do kabelky a nastartovala auto. Slzy, které se mi nahrnuly do očí, jsem zahnala pouhým zatřepáním hlavy. Autem jsem se rozjela s jediným cílem. Navštívit pláž.

Sedla jsem si na lavičku a sledovala pláž. Nikdo se v moři nekoupal, ale za to, tu byl překrásný pohled na slunce, které házelo odlesky na tyrkysovou vodu. Dalo se tu krásně přemýšlet. Litovala jsem svého odchodu, litovala jsem naštvání na kluky. Kdybych prostě nejednala tak zbrkle, všechno by bylo možná jinak. Mohla bych se ještě vrátit, ale jistá část mého podvědomí mi to nedovolovala. Takže jsem dál sledovala houpající se vlny a poslouchala okolní zvuky, jako uklidňující šumění moře, racky a také tlumené konverzace kolemjdoucích. Neměla jsem ponětí o čase, mohla jsem tady sedět půl hodiny, hodinu. Ale slunce již začalo zapadat, proto jsem se rozhodla pro odchod.

Vracela jsem se k autu, když jsem si všimla hádajícího se páru. Stáli par metrů ode mě, takže jsem slyšela jejich slova zřetelně. Nadechla jsem se, vyhnala jsem slzy z očí způsobené vzpomínkou na moji a Harryho hádku a spustila jsem: "Přestaňte! Hádáte se tady kvůli úplné kravině. Copak vás ta hádka nemrzí?" oba se na mě vyděšeně koukali, překvapila jsem je. "Podívejte, asi před týdnem jsem se pohádala se svým přítelem. Dnes jsem měla možnost to napravit, ale neudělala jsem to a zbaběle odešla. Vyčítám si to. Jestli se opravdu milujete a vaše slova vás mrzí hned, co je vyslovíte, tak se přestaňte hádat," dodala jsem malý úsměv a zmizela v autě. Když jsem vyjela z parkovacího místa pohlédla jsem na ně. Stáli v objetí. Udělalo mi to obrovskou radost. Tímto proslovem jsem si dodala odvahu.

***

"Harry z celého srdce se ti omlouvám, já vím, že jsi chtěl jenom...Ne!" chodila jsem po pokoji sem a tam a snažila se vymyslet nějakou smyslu plnou omluvu. Začínala jsem z toho být zoufalá, pořád jsem opakovala stejná slova a měla jsem chuť to vzdát. Nejhorší bylo, že jsem ani nevěděla, jak se cítím. Byl tu zas ten známý pocit nevědomosti, kdy jsem prostě hloubala do svého mozku snažící se najít odpovědi. Skočila jsem na postel a hleděla do stropu. Měla jsem pocit, že jsem myslela tak moc, že mi z mozku všechno zmizelo a zůstala jen prázdná schránka. Vydechla jsem vzduch z plic a promnula si spánky. Mým pokojem se rozezněl telefon, bylo to tak nečekané, že jsem mírně nadskočila. Vzala jsem telefon z kraje postele, ani jsem se nedívala, kdo volá a hned jsem přijala hovor.

"Haló?" neplánovaně a mírně jsem protočila oči, když jsem to vyslovila. Chvíli se v telefonu nikdo neozýval, užuž jsem měla v plánu zavěsit.

"Rylen, cítí se srdcem ne hlavou," poznala jsem hlas Louise. 

"Cože?"

"Vím, že si teď minimálně dvacet minut chodila po pokoji přemýšlela o Harrym, znám tě moc dobře i na to, že vím, že když si řekla haló, protočila si oči," uchechtl se na závěr.

"Máš pravdu," doopravdy měl pravdu. Člověk necítí hlavou, ale srdcem.

___________________

OMLOUVÁM SE. Doopravdy se omlouvám, že mi tak dlouho trvá napsat jediný díl, ale já to teď - s opravou známek a s psaním pololetek - fakt nestíhám!

Každopádně, doufám, že se vám díl líbil, bylo to trochu spontánní, to co jsem napsala, ale líbí se mi to <3

Snad si užíváte skolu (haha, ne) a taky jste nadšení z nového roku!!!! :D <3

Děkuju moc za 40K přectení, fakt jsem za to neuveritelně vděcna!!! :D (pardon, že nekde vynechávám ty hacky a carky, ale ja to fakt nedelam schválne:(( :D )

+k tomuto dílu me inspirovala moje kamarádka, která písničku Someone Like You od Adele sama nazpívala, je fakt skvěla <3

Mějte se krásně a ať máte dobrá vysvědcení! :D (ikdyž to rikam docela brzo)

Mám vás rada <3

#HappyBirthdayZayn