Neodcházej

6.

Druhý den odpoledne k nám do bytu zavítá nečekaný host. Zvonek se rozezvoní a já tam hned běžím. Když otevřu dveře, spatřím zmrzlou tvář Dylana. „Ahoj?"
„Já, no, přinesl jsi krabici s tvýma věcma."
Srdce mě v tu chvíli zabolí. „Aha, tak děkuju."
Převezmu si od něj malou papírovou krabici a odložím ji na komodu vedle dveří. „Já jsem ty tvoje ještě nedala dohromady, ale taky ti je přinesu, dobře?"
„Jasně, v pohodě, nespěchám na to."
Jeho hlas zní tak chladně. Bolí mě to. Bolí mě, že je tak nešťastný kvůli mně. „Nechceš jít dál? Máme rozehranou hru, tak by ses mohl přidat," nabídnu mu, i když počítám s odmítnutím, kterého se podle očekávání dočkám.
„Radši půjdu domů, ale děkuju za pozvání. Včera mi přijel brácha, tak spolu asi zajdem na zápas nebo tak něco."
„Brácha? Nikdy jsi mi o něm nepovídal."
„Nebyla k tomu příležitost," pokrčí rameny. „No já už půjdu, tak zatím."
„Zatím," pousměju se a zavřu dveře. Když zamířím i s krabicí zpátky do obýváku, všimnu si čtyř zvědavých pohledů vykukujících z obýváku. Rychle se ale zase schovají, když si jich všimnu.
„Vy jste vážně extrémně nenápadní," zavrtím hlavou, když vejdu do obýváku.
„Jen máme starost," pokrčí rameny Nora, zbrusunová přítelkyně Lydiina bratra Brada.
Nora s Bradem začala chodit pár týdnů před mým rozchodem s Dylanem. Jejich vztah je teprve v začátcích, takže je to samé cukrování a pusinky na každém rohu.
Vždycky jsme se s Lydií divily, proč to nedají dohromady, když si tak rozumí. Oni nám ale vždycky tvrdili, že prostě chtějí být jen přátelé, ale jak to tak bývá, zvrtlo se to.
A jelikož je Lydie moje nejlepší kamarádka a Nora její spolubydlící, tak nějak jsme se spřátelily i spolu. Nikdy předtím bych neřekla, že si budu rozumět se živlem jako je Nora, ale, světe div se, stalo se. Nora je úplný opak Lydie, je rozpustilá a pořád veselá – občas se mi zdá, že snad nemá žádné problémy. A od začátku jejího vztahu s Bradem je ještě šťastnější.
A určitě se ptáte, jak je možné, že jsou Hunter s Bradem, zapřísáhlí nepřátelé, v jednom pokoji a ještě se nepozabíjeli. Myslím, že se pořád moc nemusí, ale jelikož Hunter chodí s jeho sestrou, tak nějak nemají jinou možnost, než spolu vycházet. Ale občas, když běží v televizi hokej a Brad pomlouvá naprosto každého hráče z Kanadského národního týmu, mám strach, že ho Hunter zabije. Zatím to ale ještě neudělal.
Během těch pár týdnů se z nás stala taková podivná parta, za kterou bych nemohla být vděčnější.
„Prostě mi jen přinesl věci, nic víc. Čekala jsem to."
„To ale neznamená, že tě to nezasáhlo," přidá se k ní Lydie.
Brad si povzdychne. „Tak to vypadá, že to už asi nedohrajeme."
„Můžem si zahrát jindy," ujistí ho Hunter a uklidí hru zpátky do krabice. Dojde k Lydii a obejme ji kolem pasu. Ona se k němu láskyplně přivine. „A mimo téma – přemýšleli jsme s Lydií, že když budeme na Vánoce všichni doma, tak by bylo fajn, kdybychom byli spolu aspoň na Silvestra."
„Vlastně jsme mysleli, že bychom mohli všichni vyrazit někam do tepla."
„Jako do sauny?" zasměje se Nora.
Lydie zavrtí hlavou. „Koukali jsme, kde je ve světě největší teplo a kde to není taková pálka, a nejvíc se nám líbilo asi Bali nebo Thajsko."
Překvapeně vykulím oči. „A kde bychom na to jako měli vzít?"
„Hunterova máma začala před pár měsíci pracovat v jedné cestovce a prý by nám dokázala zařídit skupinovou slevu, pokud pojedeme alespoň v sedmi lidech. Stálo by nás to tak minimálně o polovinu míň, což už je přijatelný."
„V sedmi? Ale nás je jen šest," připomene jí Brad.
Lydie mrkne smutným pohledem na mě. „Vlastně jsme počítali s tím, že by s náma jel Dylan, ale teď budeme muset najít někoho jinýho. Možná Lizzie by jela."
V krku mi vyschne. Před pár týdny bych byla nadšením bez sebe, že bych s ním mohla strávit týden v ráji. Váleli bychom se na pláži a Dyl by mě naučil surfovat. Užili bychom si výlet plný lásky, ale teď tam pojedu sama. Budu tam sama se dvěma páry a s Markem, který lační po Lydii. A pochybuju, že by vzal Lizzie. Vlastně si myslím, že mě v tomhle poslechne a rozejde se s ní.
„A pokud by nejela Lizzie?" zeptám se.
Hunter pokrčí rameny. „Tak se najde někdo jinej. Myslím, že jeden člověk do party se najde snadno."
„Byli byste teda pro? Můžeme to Hunterově mamce potvrdit?"
Nora přikývne. „Tak ať nám pošle vyúčtování a pak se dohodneme."
„Paráda!" zajásá Lydie.
V tom vrznou dveře a za pár vteřin se v obýváku objeví Marcus.
„Co tu děláte, lidi?"
„Právě jsme se dohodli, že bychom vyrazili přes Silvestr do teplých krajin. Byl bys pro?" vyzvídá Lydie s rozjařeným úsměvem.
Marcus se tváří vyjukaně. „A kam konkrétně chcete?"
Lydie mu vylíčí celý plán - všechno o tom, že to budeme mít levnější, a že bychom chtěli Thajsko nebo Bali a že bychom tam byli zhruba, plus mínus týden.
„Tak to by bylo skvělý," rozzáří se. „Potřeboval bych na pár dní upustit páru."
„A myslíš, že by s náma jela Lizzie? Potřebujeme sedmýho do party," zeptá se Hunter.
Marcus celý zrudne. Podrbe se na čele a zavrtí hlavou. „S tím bych moc nepočítal."
„Proč? Něco se stalo?" ptá se Nora.
„Vlastně jsme se právě rozešli."
Všichni kromě mě vykulí oči. „Jak to? Myslela jsem, že vám to klape. Lizzie o tobě vždycky jenom básnila," nechápe Lydie.
„Prostě to nebyla ta pravá, to je celý," odvětí krátce. „Já si jdu dát sprchu, mám toho už dneska dost."
Marcus zmizí v koupelně a všechny tváře se obrátí na mě. „Tys o tom věděla?" vyzvídá hned Hunter.
Nastavím nechápavý postoj. „Proč já? Ty s ním taky bydlíš."
„Ale se mnou se tak nebaví. Ty ses s ním v poslední době dost sblížila," připomene mi.
„Nic mi o tom neříkal," zalžu. Nesnáším, když mu musím lhát. Nesnáším, když musím lhát komukoli. Ale Marcus je můj přítel a má pravdu – říct pravdu by tentokrát ničemu nepomohlo. „Asi to mezi nimi nebylo tak růžový, jak jsme si mysleli."
Lydie si povzdychne. „Zítra se zeptám Lizzie. Třeba ona bude otevřenější než Mark."
„Třeba," odvětím mlživě.
Samotnou by mě zajímalo, z jakého důvodu se s ní rozešel. Nebo jasně, já znám ten pravý důvod, ale zajímá mě, jaký důvod si vymyslel pro ni.