Neodcházej

35.

Před dvanáctou dorazí Marcus. Vypadá naprosto vyčerpaně, což nám taky později potvrdí tím, že nechá kufr v chodbě, padne na svou postel a v mžiku usne. Hunter se tomu uchechtne, ale my s Lydií ne. Obě máme totiž na mysli úplně jiný věci.
Lydie se o tom odmítla bavit. Jen mi řekla, že zítra rozhodně letí. Prý to potřebuju víc než kdy dřív. Od té doby mi ale prakticky nic neřekla.
Hunter mi pomáhá s úklidem a já mu vysvětlím, na jaký stupeň musí prát prádlo, aby se nezdrclo. A že rozhodně nemůže vybrat barevný tričko s bílým.
„Já pojedu do bytu, dobře? Taky už si musím sbalit."
Hunter se na ni ustaraně podívá. „Vážně nechceš k tomu doktorovi? Vůbec nevypadáš dobře."
„To je od tebe moc milý," uchechtne se.
„Víš, jak to myslím. Nevím, jestli bys měla v tomhle stavu někam lítat."
Lydie ho jemně políbí na rty. „Už je mi fakt dobře, Huntere. Jen jsem unavená, takže si dám doma dvouhodinovýho šlofíka, vezmu si prášek na bolení hlavy a budu dobrá," ujistí ho s úsměvem.
Hunter si povzdechne. „Tak mě nech tě aspoň odvést."
Lydie jeho nabídku přijme. Ještě jednou ho políbí a pak už se dojde obléct.
„Měly bychom si promluvit," šeptnu jejím směrem.
„Později," odvětí. „Já si to musím sama srovnat v hlavě."
Chápavě přikývnu a vrátím se ke svojí práci. Dám do pračky poslední špinavé prádlo a pak už se odeberu do pokoje, kde si začnu balit.

V pět odpoledne přijede Brad s Norou společně s Lydií. Kufry nechají u strany na chodbě, aby nepřekážely. Brad celý září, zatímco Nora má podobný výraz jako Lydie, která ale výrazně prokoukla. Pořád se sice tváří jako hromádka neštěstí, ale už není tak bílá jako ráno. Oči si zvýraznila stíny a řasenkou, rty má natřené světlou rtěnkou a celkově vypadá jako Lydie, kterou znám. Hunter ji láskyplně políbí. „Vypadáš krásně," pochválí ji, což jí vykouzlí úsměv na tváři.
„Říkala jsem ti, že šlofík pomůže."
„Nazdar, Brade, jak jde basket? Pořád jste tak hrozný?" zeptá se ho Hunter se širokým úsměvem.
„Nazdar, Huntere, pořád bruslíš jako holka?" vrátí mu to Brad a Hunter se zazubí. Přátelsky si ťuknou pěstí.
Miluju tohle jejich pošťuchování. Jsem ráda, že se z té jejich rivality stalo přátelství.
Oba se přesunou do Hunterova pokoje, aby si pokecali, a my, holky, zůstaneme v obýváku. Hledíme na sebe pohledem, jako bychom si všechny navzájem něco tajily.
„Řekla jsem to Noře," prolomí ticho Lydie.
„A co ty na to?" zeptám se jí a ona se uchechtne.
„Co asi hele... pořádně jsem jí vynadala. Takhle to končí, když mají lidi sex bez ochrany."
Lydie si dřepne na barovou židli. „Bylo to je jen jednou."
„Jednou evidentně stačí."
„A co s tím teď?" zeptám se Lydie.
„Říkala jsem jí, že by to měla říct Hunterovi, ale nechce. Prý si chce teď užít týden v Thajsku a řekne mu to až pak."
Dám jí za pravdu. „To asi není špatnej nápad. Ta dovolená stála fůru peněz a byla by škoda si ji neužít."
„Byla jsi oficiálně přehlasována," zazubí se Lydie, kterou zjevně potěšilo, že s ní souhlasím.