Neodcházej

48.

 „Zajdeme do tý Sedmy večer?" zeptá se Mark, když se vrátíme z restaurace domů. Lydie okamžitě zmizí v pokoji a padne za vlas. Ráno jí sice bylo dobře, ale celou cestu domů si stěžovala na únavu. Nechápu, že to Hunterovi ještě nedošlo.
„No rozhodně, nemůžu se dočkat," přitaká Hunter a rozplácne se na pohovce.
„To je ten klub ve městě?" zeptá se Rafe a svalí se k Hunterovi.
Mark přikývne. „Měli by tam bejt striptérky," zazubí se Brad.
„Jo tak to já vynechám," ozve se Nora. Svlékne si tričko a kraťasy a zůstane jen v těch svých sexy plavkách. Já se rozplácnu na pláž a něco si přečtu. Nepřidáš se?" zeptá se mě.
„Na chvíli jo, ale pak to asi zalomím," zalžu. Silně uvažuju o tom, že zajdu do toho klubu. Sice je nebezpečný jít sama v cizí zemi s neznámým klukem do klubu, ale nějak cítím, že se nemusím bát. Navíc proto jsem sem přijela – abych zažila nějaké dobrodružství.

V osm večer kluci zmizí. Lydie se po odpoledním šlofíku přesunula do obýváku, kde celý den pojídá zmrzlinu a kouká na filmy. Hunter tu s ní chtěl zůstat a dohlédnout na ni, ale ona ho ujistila, že jí nic není, jen je unavená z letu a jetlacku. Tak nakonec všichni kluci odejdou do klubu s názvem Sedma.
Nora to odpoledne s opalováním trochu přehnala a hned první den tady se spálila. Typický. Celý den kvůli tomu kňučí a obviňuje z toho celej svět, jen ne samu sebe.
„Kdyby ses namazala, jak jsem ti říkala, byla bys v pohodě."
„Jenže já se nikdy nespálím," prskne nepříjemně a položí si na hrudník další ledový zábal.
„Očividně," zasměju se. „Hele zvládnete to tady samy? Já bych se šla projít."
„Projít? Kam?" vyzvídá Lydie, jejíž pokožka připomíná spíš sněhuláka než člověka.
„Jen tady po okolí, kouknout se, co tu vlastně vůbec je."
„Tak se neztrať," zavelí a spolkne další lžíci čokoládové zmrzliny.
„Jo, neboj."

Nakonec se rozhodnu Dominicovi nevolat. Nepotřebuju mít nějaký VIP zacházení, prostě se tam vplížím nenápadně. Naklikám do map adresu klubu, ve kterém by měl pracovat, a zjistím, že bych tam měla za deset minut dojít.
Klub, ke kterému dorazím, vypadá spíš jako bar než klub. Zvenku působí takovým domáckým dojmem, spíš trošku jako restaurace, jen hlučnější. Venku si okamžitě všimnu dvou vchodů – jeden je obyčejný, zatímco před druhým hlídkují dva chlápci a kontrolují seznam VIP hostů. Tudy bych šla, kdybych mu zavolala.
Já se vydám k vysokým dřevěným dveřím, které jakmile otevřu, vypustí ven šílený hluk. Jak to zvenku vypadalo jako bar, zevnitř to vypadá rozhodně jako klub. Za barovým stolem, který je udělaný do písmene L, pingluje hned několik číšníků, mezi kterými hned poznám Dominica. Má na sobě černou košili, tmavé kraťasy a kolem pasu uvázanou zástěru.
Sejdu dva schody a sundám si džínovou bundu, kterou jsem si vzala pro případ, že by mi byla v noci zima. Rozhlédnu se po místnosti a popadne mě nervozita. Co tu mám vlastně sama dělat? Mám jít za Dominicem a říct mu, že jsem přišla? Nebo si mám radši někam sednout, dát si drink a jen přemýšlet o životě?
Po cestě sem, do Bangkoku, mi došlo, že jsem vlastně ještě pořád neřekla Hunterovi důvod rozchodu s Dylanem. Kvůli mě se už nepřátelí. Ani Rafe to neví. Lydie je těhotná a vím to jen já a Nora. Mark je do ní zamilovaný a vím to jenom já. Držet tolik vlastních, ale i cizích tajemství je občas celkem náročný.
„Přišla jsi," ozve se náhle za mnou.