Neodcházej

46.

Hodinu po snídani kluci zamířili do nedalekého obchodu. Každej si vzal velkou tašku, takže jsem zvědavá, co všechno přinesou. Osobně se modlím za meloun, protože na něj mám v tomhle vedru extrémní chuť.
V pokoji se chvíli přehrabávám v plavkách. Vzala jsem si sebou čtyři druhy, čímž jsem si lehce zavařila, jelikož teď se budu hodinu rozhodovat, který si mám vzít.
Nakonec si po pár minutách vyberu sytě červené s klasickými ramínky. Přes ně si přehodím bílý krajkový přehoz, vezmu si velkou osušku a zamířím dolů za holkama. Lydie už je připravená v plavkách v barvě smrků. Noře to jako obvykle trvá nejdéle, ale zato nás obě svým vzhledem naprosto ohromí. Celé týdny o těhle plavkách mluvila a básnila, jak jsou úžasný, ale ani jedna jsme ji nebraly nijak vážně.
Nora je typ holky, která ráda vyčnívá. Pečlivě si promýšlí, co si vezme na sebe, aby spolehlivě upoutala pozornost. A nutně podotknout, že se jí to vážně ve většině případů povede. A teď to platí dvojnásob.
Má černé jednodílné plavky s kulatým výstřihem, úzkými ramínky a s širokým prostřihem na břiše. Na zádech má různá překřížení, že ani nevím, jak bych to přesně popsala. Jednoduše vypadá úchvatně.
„Tak co?" zazubí se Nora, když se nám předvede jako na módní přehlídce.
„Jsou fakt nádherný," odvětím s upřímným úsměvem.
„Děkuju," rozzáří se.
Sbalíme si dohromady jednu plážovou tašku a zamíříme k moři, které se od našeho ubytování nachází jen asi sto metrů. Přeběhneme úzkou betonovou cestu a po vyhřátém písku dojdeme až k pláži. V tomhle měsíci je tady jen opravdu hrstka lidí. Věřím, že kdybychom tady byli v červenci, nenajdeme jedno volné místo.
Položíme si osušky na bílý písek. Sundám si přehoz přes plavky, strčím ho do tašky a posadím se na osušky. Prsty u nohou se mi zaboří do písku a mě z toho až naskočí husí kůže. Nemůžu vůbec uvěřit, že jsme vážně tady.
„Hele," šeptne Nora a hodí hlavou směrem k vodě, ze které právě vycházejí tři kluci se surfy v podpaží. Vypadají tak dobře, že by mohli hrát v nějakém hollywoodském filmu. S holkama si je prohlížíme slušných pár vteřin než všichni dojdou až k nám. Dva z nich kolem nás projdou bez povšimnutí, ale jeden, ten, co mě zaujal nejvíc, svou chůzi zpomalí. Sundám si sluneční brýle, abych si ho mohla prohlédnout zblízka. Mokré vlasy se mu lesknou od slunce, kapky vody mu stékají po pevném těle, svaly na nohou se s každým krokem napínají.
„Ahoj," pozdraví mě. Přímo mě, na holky se ani nekoukne. Lehce se pousměju, ale nic neodpovím. On nás plynule obejde a když se na něj otočím, zjistím, že se na mě dívá. Pak už se se širokým úsměvem obrátí a doběhne svoje kámoše.
„No ty vole!" pronese Nora úplně v transu.
„Tak tomu ses hodně líbila," přidá se k ní Lydie a nasadí ten svůj spiklenecký úsměv.
„Jen byl zdvořilej," namítnu, i když si to vlastně nemyslím. Už jsem dost stará na to, abych poznala, když se někomu líbím.
„Víš moc dobře, že tohle nebyla obyčejná zdvořilost," odvětí Nora.
„Prostě byl milej, to je celý. Nechcete jít radši do vody? Je mi šílený vedro."
Obě přikývnou a zvednou se z osušek. Uděláme jen pár kroků a už jsme po kotníky ve vodě, která je příjemně osvěžující. Já se nadšeně rozeběhne a skočím šipkou pod průzračnou hladinu. Když se vynořím, otřu si oči a pohlédnu na holky, které se sotva ponořily po kolena.
„Ta voda je úžasná!"
„Taky pěkně studená," postěžuje si Nora a posune se o další krok směrem ke mně.
„Vždyť je teplá," namítnu, ale ani Lydie mě v tomhle nepodpoří.„Výjimečně musím souhlasit s Norou – je to ledárna."
„Jste moc citlivý," pokrčím rameny a opět se ponořím pod hladiny.
Kluci se z obchodu vrátí pár minut po tom, co se s holkama vrátíme do chaty. Všichni nesou jednu plnou tašku a mně se rozzáří oči, když si v Rafově tašce všimnu půlky melounu. Nadšeně k němu přiskočím, tašku mu seberu a okamžitě se vydám hledat lžičku, abych to nádherné ovoce ochutnala.
„Ten jsem vybral speciálně pro tebe," pousměje se Rafe. „Měli ho tam v lednici, takže je i vychlazený."
„Hodinu se v tam v tom probíral, aby našel ten nejlepší," ušklíbne se Hunter otráveně a odloží svou tašku na linku.
Pohlédnu na Rafa a rty se mi roztáhnou do úsměvu. „Děkuju."
„Nemáš vůbec zač," odvětí a úsměv mi uplatí.
„Co jste tu dělaly, když jsme byli pryč?" vyzvídá Mark, když uklidí svou tašku do lednice.
„Maggie si našla nápadníka," zazubí se Nora.
Pohledem střelím po Rafovi, který se zatváří... zaraženě? Smutně?„Fakt? A jakýho?" vyzvídá Hunter zatímco objímá svou přítelkyni.„Žádnýho, ježíš," zavrtím hlavou.
„Ale prd žádnýho," trvá si na svém Nora. „Byl to pěknej kusanec."
„Jako ještě větší než já?" zeptá se jí Brad a ona samozřejmě zavrtí hlavou.
„Ty jsi největší kusanec," zazubí se a vtiskne mu krátký polibek.„Byl tam se dvěma kámošema a zrovna vycházeli z vody, když mi přišly. A jeden z nich nespustil z Maggie oči," doplní ji Lydie.
„Jen se usmál, nic víc," snažím se je zbrzdit, ale jim se vůbec nechce.
Nora zavrtí hlavou. „Ale prosím tě, byl z tebe úplně vedle."
„Pojďte radši douklidit ten nákup," zavelím.