Neodcházej

55.

 „Povíš mi, co tě rozplakalo?" zeptá se mě opatrně Dominic, když konečně přestanu brečet.
„Co sis o mně myslel, když jsi mě uviděl poprvý?" Poznám, že ho moje otázka zaskočila.
„Myslíš na tý pláži?"
Přikývnu. Hledím na něj s netrpělivým výrazem a on chvíli přemýšlí, co říct, aby mě ještě víc nerozesmutnil.
„Přišla jsi mi smutná."
To mě zaskočí. „Smutná?"
„Když jsem se podíval na tvoje kamarádky, obě vypadaly tak spokojeně. V jejich úsměvu se skrývalo jen štěstí, ale v tom tvým se zračil smutek. Zajímalo mě, proč je holka, co je na prázdninách v jednom z nejhezčích měst na světě, tak smutná."
Překvapeně na něj hledím a když domluví, musím se pousmát.
„Proč se na mě díváš jak na blbce?" zasměje se.
„Nedívám se na tebe jako na blbce," namítne. „Jen jsem překvapená."
„Proč?"
Pokrčím rameny. „Jsem zvyklá, že se mi kluci spíš koukají jen na prsa nebo na zadek, nehledají skrytý pocity v mým úsměvu."
Dominic mi s úsměvem zastrčí pramínek vlasů za ucho. Jeho blízkost mi roznáší teplo po celém těle. Vzpomenu si na ten včerejší polibek a znovu mě zaplaví touha. Touha ho opět políbit. „Já nejsem jako většina kluků, Maggie," prozradí mi. Přiblíží se ke mně ještě blíž a když už si myslím, že přitiskne rty na moje, přesune se k mému uchu. „Ale neříkám, že těch prsou a zadku jsem si nevšiml."
Celá se rozzářím.
„Tenhle úsměv miluju."
„Jakej?"
„Ten co se ti odráží v očích," šeptne a konečně mě políbí.

Když se vrátíme zpátky na bar, kopnu do sebe zbytek svého Mojita a postavím se za mikrofon. Krátce se představím, řeknu kapele, co tu doprovází zpěváky, co chci zpívat, a pak už se sálem rozezní melodie nejznámější písničky od Natalie Imbruglii Torn. Je to poslední dobou jedna z mých nejoblíbenějších písniček.
S mikrofonem, který si ze stojanu sundám, se vesele pohybuju po celém pódiu. Chvíli si připadám jako nějaká slavná zpěvačka, co tu má koncert, a zapomenu na to, že jsem jen obyčejná holka, kterou tu vlastně nikdo nezná. A to se mi líbí.
Můj výkon všichni přítomní ocení hlasitým potleskem, já se jim teatrálně ukloním a pak naprosto šťastně přenechám mikrofon holce, co jde zpívat po mně. Doběhnu za Dominicem a obejmu ho, což ho překvapí.
„Děkuju, žes mě sem vzal. Tohle přesně jsem potřebovala."
„Já děkuju, žes se mnou šla."
Objednám si další Mojito. „Zpíváš fakt pekelně dobře," pochválí mě Tom, když mi Mojito donese.
S úsměvem mu poděkuju.
„Mohli byste si střihnout duet," navrhne nečekaně.
Dominic si povzdychne. „Bál jsem se, že s tím začneš."
Otočím se k němu a propálím ho zvědavým pohledem. „Ty umíš zpívat?"
„Jestli umí?" směje se Tom. „Lepšího zpěváka jsme tady neměli. Jeho covery na Shawna Mendese miluje celý YouTube."
Vykulím oči. „YouTube? Ty dáváš svý písničky na YouTube?"
„To dneska dělá každej," namítne skromně, ale poznám, že ani on tomu nevěří.
„Víš moc dobře, že by každej tady dal nevím co, aby tě zas slyšel zpívat."
Nestačím věřit svým uším. „Zas?"
„Celý minulý i předminulý léto tady byl Dom za hvězdu. Lidi sem chodili hlavně kvůli němu."
„Přeháníš."
„To teda nepřeháním a víš to moc dobře."
„Mohli bychom vážně zazpívat spolu," navrhnu.
Dominic mi nevěřícně pohlédne do očí. „Myslíš to vážně?"
„No jasně," přikývnu. „Teda pokud si nemyslíš, že nejsem dost dobrá na to, abych si zazpívala s hvězdou YouTube," zazubím se.
„Nejsem žádná hvězda," namítne. Chytne mě za ruku, aby mi pomohl seskočit ze židle. „Ale zazpívat bych si s tebou moc chtěl."
Odtáhne mě až na pódium, kde si od kytaristy půjčí kytaru. Dav najednou jako by zešílel. Překvapeně vykulím oči, ale Dominica to zjevně vůbec nezaskočilo. Hádám, že měl Tom pravdu, a on je tady vážně hvězda. Dominic pár vteřin mluví s kapelou a o chvíli později poznám melodii skladby od Bradleyho Coopera a Lady Gagy. Tělem mi projede nervozita. Nejsem zvyklá zpívat takhle těžký písničky.
„Neboj," šeptne mi do ucha Dominic a obdaří mě posledním úsměvem, než začne hrát.
Všichni v místnosti zapnou na mobilech baterku a začnou s ním mávat ve půlkruzích nad hlavou. Srdce se mi rozbuší. Tohle vůbec není to, na co bych byla při karaoke večerech zvyklá. Tohle vážně vypadá jako koncert. A jakmile začne zpívat, mám pocit, že jsem se převtělila v Lady Gagu a vedle mě stojí pravý Bradley Cooper.
Jeho hlas mě odzbrojí. Prsty, které pevně svírají mikrofon, se mi začnou potit. Srdce mi buší jako o závod.
Pak ale přijde řada na mě. Přiložím si mikrofon k ústům a donutím se začít zpívat. Lidi v místnosti krátce zatleskají, čímž mi dodají sebevědomí. Zavřu oči, abych si tu na chvíli připadala sama. Otevřu je až když přijde první vysoký tón, za který mě dav opět odmění potleskem. A pak, když začneme zpívat společně, se tu strhne hotové šílenství.