Neodcházej

44.

Po krátké ledové sprše si vyčistím zuby, rozčešu si vlasy, které si stáhnu do drdolu a lehce zamaskuju kruhy pod očima. I když se normálně moc nemaluju, občas mi líčidla zachrání zadek.
Když po sobě uklidíme pokoj, i s kufry se vydáme před hotel, kde na nás už čekají ostatní. Když si všimnu Nory, která má na očích velké sluneční brýle, uchechtnu se.
„Sluneční brýle?" zasměju se jakmile k ní dojdu. Stáhne si je pod oči a já si všimnu ještě větších kruhů než mám já.
„Nemohla jsem to vůbec zakrýt. Spala jsem sotva tři hodiny, jsem úplně mrtvá."
„Tři? Vždyť jsme dorazili po půlnoci."
„To sice jo, ale já měla dovádivou. Nenechala jsem Brada vůbec vydechnout."
Pohlédnu na jeho mrtvolný výraz a zazubím se. „Já to naštěstí hned zalomila."
„Brad mi ráno povídal, co jsme tam vyváděly. Prej nás odtamtud museli vyloženě vláčet."
„Jo, taky jsem slyšela. Prej jsem si pozvracela oblečení, takže mě Rafe musel převlíknout."
Spiklenecky se zazubí. „Tak snad jsi po něm nejela stejně jako v tom klubu."
Zarazím se. „Cože?"
„Pamatuju si, že hráli nějakou písničku od Rihanny, takovou tu o sexu myslím, a tys po něm dost lezla. Nic víc ale nevím, protože jsem sama měla plný ruce práce."
„Ale Rafe mi ráno říkal, že jsem nic neprováděla," namítnu s nadějí, že se třeba jenom spletla.
„Myslím, že ho mrzí, že si to nepamatuješ," pokrčí rameny.
Pohlédnu na Rafa, který se vesele baví s Hunterem. Proč mi to neřekl? Možná se fakt cítil trapně. Možná jsem já byla tak trapná, že mi tím nechce ublížit. Cítím se hrozně. Už nikdy, NIKDY, nebudu pít.

Úspěšně přestoupíme na letadlo do Bangkoku. Tentokrát se posadím vedle Rafa, protože s ním potřebuju mluvit.
„Proč jsi mi neřekl, co se v tom klubu stalo?" zeptám se ho pár minut po vzletu.
„Jako o čem přesně?"
„Nora mi říkala, že jsem, no, že jsem prý po tobě lezla nebo co."
Rafe se uchechtne. „Tak bych to přesně neřekl. Prostě jsi byla jen trochu přítulnější, než bys asi byla za střízliva."
Znova mě polije vlna studu, což Rafe okamžitě vycítí.
„Nemusíš se cítit trapně, Mags. Fakt to nebylo nic, za co by ses musela stydět."
„Já... promiň, Rafe. Fakt mě to moc mrzí."
„Mě ne," mrkne na mě bez přemýšlení.
Lehce se pousměju. Vím, že by mě to nemělo těšit, ale těší.

Ahoj!
Maturitu jsem úspěšně zvládla a teď už mě čekají prázdniny! Za necelý týden odlétám s přítelem do Řecka a pak mě čeká učení na přijímačky na vysokou, takže nevím, jak teď budou vycházet kapitoly. Nechci vydávat tak krátké jako dneska a zároveň nechci vydávat něco nekvalitního. Teď poslední měsíc jsem na psaní kvůli učení na maturitu vůbec neměla čas, takže mi došla zásoba předepsaných kapitol. Proto budou ode dneška kapitoly vycházet pouze každou neděli.
Děkuju za pochopení!
Romča