Neodcházej

14.

 „Jsi v pohodě?" zeptá se mě Rafe po pár minutách.
Slzy už přestaly téct a i když je mi pořád smutno, už se necítím tak hrozně jako před tím zpěvem. „Jo," odvětím. „Myslím, že jsem."
„Netušil jsem, že umíš zpívat," prohodí a zároveň tím změní téma, za což jsem mu vděčná.
„Já vlastně taky ne," zasměju se. „Doteď jsem zpívala akorát ve sprše."
Rafe mi věnuje další ze svých okouzlujících úsměvů. „Což je velká škoda. Dlouho jsem neslyšel někoho s tak nádherným hlasem, co zvládne zazpívat písničku od Shawna."
„Určitě by to zvládlo víc lidí," namítnu, ale on rázně zavrtí hlavou.
„V tom se mýlíš. Tuhle písničku zazpívá opravdu málo lidí stejně kvalitně jako Shawn a ty se k nim odteď oficiálně řadíš. Určitě bys měla zpívat častěji. Máš vážně talent, Maggie."
„Děkuju," uculím se. Tváře mi opět celé zrudnou. Nechápu, proč na něj pořád takhle reaguju.
„Rafe je moc fajn," podotkne Lydie po cestě domů. Tentokrát řídí ona, protože je jediná, která za večer nic nepila.
„Taky myslím," přidá se k ní Hunter. „Vlastně nás napadlo, že by mohl být naše sedmička."
„Kdo že?" nechápu.
„Mohl by s námi jet do toho Thajska."
Vykulím oči. „Cože?"
„Vypadalo to, že jste si to s Dylanem vyříkali. Mezi váma to už skončilo, Maggie. Nemusíš už na něj brát ohled."
„To, že to mezi náma skončilo, neznamená, že se už o něj nemusím starat, Huntere... Něco jsme spolu zažili a vzít jeho bráchu na dovolenou, kam měl původně jet on? To by bylo hodně zvláštní."
Hunter si povzdychne. „Nech si to aspoň projít hlavou, dobře? Vypadalo to, že si rozumíte. Nora z něj byla nadšená a s Bradem jsme si s ním skvěle pokecali. Je vtipnej, mohla by být sranda."
„A je poznat, že ho máš ráda," přidá se k němu Lydie.
Je pravda, že si spolu rozumíme. Líbí se mi, to taky nepopřu. Ale jet s ním na dovolenou? Nevím, jestli je to dobrý nápad.
„Já si to rozmyslím," slíbím jim. „Před Vánoci se ho když tak zeptám."
„Paráda," usměje se Hunter.

Lydie zaparkuje před naším domem. Hunter vytáhne z kufru pilu, kterou společně pořídili, a donese ji nahoru. Marcus, který s námi do baru nejel, se s Hunterem na zkrácení stromu rovnou vrhne. My s Lydií si uděláme čaj a sloužíme jim jen jako morální podpora.
Pak ale, když ho konečně zkrátí tak, aby nebyl nakřivo, ho alespoň nazdobíme, čemuž se kluci rádi vyhnou. Pustí si v televizi hokejový zápas a nadávají při každé chybě našeho týmu.
„Hele my s Maggie zajedeme pozítří na nákup, tak si napište, co chcete koupit. Rovnou nakoupíme i na Vánoce," řekne Lydie klukům.„Cože? My nepojedeme spolu?" diví se Hunter.
„Abychom zase strávili dvacet minut v oddělení s brambůrkama? Ne, díky," zasměje se.
„Tak promiň, ale když neměli chilli a limetku, nešlo si nestěžovat."
Lydie zavrtí hlavou. „Dvacet minut jsi nadával tý chudince, že co si to dovoluje, že jim došla zrovna tahle příchuť. Myslím, že kdyby na tebe znova narazila, utíká o sto šest."
„Kdyby je měli, nikdo se nemusel vztekat," pokrčí rameny.
No jo, Hunter a jeho chipsy.