Neodcházej

65.

O osm měsíců později

„Pojď ke mně," šeptne Dylan a stáhne si mě k sobě do postele. Vždycky, když takhle na něm ležím, mám pocit, že musí prasknout. On se mi ale vždycky jen vysměje a přirovná mou váhu k pírku.
V dlaních mi sevře zadek, čímž si mě k sobě přitáhne ještě blíž. Líbáme se jako splašení. Jako by tohle snad měl být náš poslední polibek. Oba ale víme, že si jich za život dáme ještě nejmíň milion.
V tom mi na nočním stolku zavibruje telefon. „Ale no tak," zaúpí Dylan, když se po něm natáhnu. Jen se tomu zasměju, ale úsměv mi z tváře zmizí, když si přečtu tříslovnou zprávu od Huntera.
Hunter: Je to tady.
Od té chvíle se všechno stane v rekordním čase. Můj hbitý výskok z postele, Dylanovo obléknutí, obutí, seběhnutí dolů k autu a dojetí do nemocnice, kam přijedeme chvíli před Norou a Bradem, kteří posledního půl roku sdílejí společný byt kousek od kampusu. A jelikož Lydie už většinu času stejně trávila u nás, pustily jejich byt a Lydie s Hunterem tak získali zase o něco víc peněz.
Hunter si po tom, co mu Lydie pomocí krabice, kterou jsem jí věnovala, oznámila, že je v tom, našel práci v karaoke baru, kam pravidelně jako parta chodíme.
Strávil tam dva měsíce, než mu jeho trenér dohodil práci hokejového trenéra v soukromé škole. Od té chvíle pracuje s dětmi od šesti do desíti let a učí je hrát hokej. A myslím, že ho to baví víc než přiznává.
„No ahoj," pozdravím Huntera, když k němu doběhneme. Nervózně si tře stehna v sedě na lavičce před operačním sálem, na který, jak nám prozradí, právě před chvílí odvezli Lydii.
„A všechno v pohodě zatím?" zeptá se ho Nora a zaujme místo vedle něj. Hunter přikývne, ale poznám, že je vyděšený.
Když mu to Lydie oznámila, seklo to s ním. Zavolali jsme mu záchranku, protože jsme se báli, jestli se třeba nepraštil do hlavy nebo tak. V nemocnici nám řekli, že jen omdlel v důsledku šoku. Lydie se tak bála, co jí řekne, až se probudí. Ještě teď si vybavuju její zpocené dlaně, které pevně držela u sebe.
Když se ale Hunter probudil, chytil ji za ruce a řekl jí, že všechno bude v pořádku. A taky, že už se nemůže dočkat, až ho bude učit hrát hokej. Trošku se přepočítal, když o několik týdnů později zjistili, že to bude holčička.
Když pro něj přijde doktor, že už může jít dovnitř, se na nás Hunter nervózně usměje a následuje doktora na sál. Nám ostatním nezbude nic než jen čekat a doufat, že všechno dopadne dobře.

Po dvou vypitých kafích a třech snědených tyčinkách zaslechneme dětský pláč. Všichni vyskočíme na nohy a vytřeštíme oči.
„Myslíte, že to byla..."
„Naše holčička?" doplní mě Nora. „Jo, myslím, že byla."
O pár minut později se dvoukřídlé dveře otevřou a z nich vyjde Hunter, zatímco v náručí drží to nejrozkošnější miminko na světě.„Rád bych vám představil Hope Blackovou," pronese Hunter rozzářeně.
Hope má zavřená očíčka, zatímco pevně svírá maličkaté pěstičky. Na hlavičce má jemné chmýří.
„Bože, Huntere, ta je překrásná," vydechnu užasle.
„Viď?" rozzáří se. „Lydie je bojovnice, zvládla to skvěle."
„O tom jsme nepochybovali," ujistí ho Brad a pyšně ho poplácá po zádech.
„Pozdravuj ji od nás," požádá ho Dylan a Hunter se širokým úsměvem přikývne. Pak se otočí a odnese ji zpátky dovnitř. Já se podívám na Dylana a se slzami v očích ho obejmu.
„V životě bych neřekla, že se tohle stane," prohlásí Nora. „Že se Hunter pochlapí a nakonec z ní bude tak paf."
Usměju se na ni. „Já věděla, že to tak bude. Znám Huntera už tolik let a vím, že tohle by nezvoral. Miluje Lydii, nade všechno na světě. A teď se díky ní zamiloval do další holky."
Dyl mě sevře ještě pevněji. „Tak to vypadá, že všechno dopadlo dobře."
Se šťastným úsměvem k němu vzhlédnu. „Všechno dopadlo dobře."

Tak a je to tady!
Další šťastný konec, další dopsaný příběh. Vím, že nikdy nepředčí příběh Huntera a Lydie, ale i tak mě moc bavilo ho psát. Bylo to zase něco jiného než moje předešlé příběhy a myslím, že to skončilo přesně jak mělo.
V hlavě už mám další příběh a nemůžu se dočkat, až ho začnu sdílet s Vámi.
Děkuju moc za všechny hlasy, komentáře a sledování, znamená to pro mě celý svět.
Děkuju!
Tak zase u dalšího příběhu!
Romča <3