Neodcházej

42.

Beru zpět.
Tohle fakt nezvládnu.
Ten pokoj je velkej zhruba jako moje ložnice. Je tu jedna manželská postel, naproti jedno jednolůžko, jedna miniaturní skříňka a dvířka do koupelny, která je naštěstí docela ucházející. Nevím, co bych dělala, kdyby i ta koupelna byla strašná.
Když vejdeme dovnitř, chvíli jen stojíme u dveří.
„Já si vezmu tu malou," pronesu nervózně.
„Doufám, že Hunter s tím skřípáním zubů přeháněl," zazubí se Rafe, když se posadí na svou stranu postele.
„Nepřeháněl," ujistí ho klidně Mark a obsadí druhou polovinu.
Lehnu si na postel, která okamžitě zavrzá. „To bude zajímavá noc."

S vybalováním si vůbec nelámeme hlavu. Všechno si prostě necháme v kufru, jen se jeden po druhém osprchujeme. Já tam skočím první. Už se nemůžu dočkat, až ze sebe smyju těch sedm hodin v letadle.
Strávím ve sprše necelých dvacet minut. Pak se zabalím do osušky a postavím se k umyvadlu, kde si opláchnu obličej ledovou vodou. Učešu si vlasy, které utrpěly tím letem největší škody. Nechám je rozpuštěné, protože se ještě chystáme ven. Chceme trošku prozkoumat Amsterdam, když už tu jsme.
Vyjdu ven z koupelny a rovnou mě vystřídá Marcus, který už mi věnuje náznak úsměvu. Uleví se mi.
Úleva ale okamžitě zmizí, když mi dojde, že jsem tu teď s Rafem sama. Jenom v ručníku.
„Pěkná róba," zazubí se.
Připadám si až moc nahá. Nechápu, jak jsem si mohla zapomenout vzít oblečení. „Já se, no, musím převlíknout."
Rafe se gentlemansky otočí a já si rychlostí blesku z kufru vyndám obyčejné černé kalhotky, podprsenku, džíny a tričko. Hodím to na sebe a řeknu mu, že už se může otočit.
„Sluší ti to," pochválí mě s úsměvem.
„Díky," odvětím a úsměv oplatím.
„Tak jak se těšíš do města? Zahulíš si?"
Vykulím oči a on se rozesměje. „Klídek, to byl vtip."
„To jsem ráda. Nejsem zrovna fanda trávy."
„To je mi jasný."
Nechápu, jak může i po tak dlouhém letu vypadat pořád dobře. Vlasy se mu sice pocuchaly, ale vypadají možná ještě líp než předtím. Tepláky nemá zmačkané, tričko vypadá jako právě vyžehlené.
„A jak se těšíš ty?"
„Mám toho upřímně už dost, ale jo, těším se. Nikdy jsem v Amstru nebyl, tak jsem zvědavej."
To už Marcus vyjde z koupelny a Rafe ho vděčně vystřídá.

Podle dohody se v osm sejdeme všichni před hotelem. Nora oblékla jako obvykle dost odvážný outfit na to, že je tu sotva sedm stupňů nad nulou. Má na sobě úzké černé šaty, silonky a kabát, ve kterém přijela. Oči si zvýraznila tmavými stíny, řasy jí teď sahají téměř až do nebes a rty září červení. Lydie má stejně jako já černé kalhoty. Kluci se s tím nepárali, všichni mají prakticky to stejné - tmavé kalhoty a tmavé vršky. Jen Brad si vzal červenou košili, aby ladil se svou holkou. Oni dva jsou občas pár jak z časopisu.„Můžeme?" nadhodí Hunter a všichni přikývneme.