Neodcházej

36.

 „Dobrý ránko," popřejeme Marcusovi, který se po tříhodinovém šlofíku vypotácí z pokoje.
Jen otráveně zabručí a zavře se v koupelně. V tom se ozve zvonek. Všechny pohledy, nebo teda pohled Nory a Lydie, se stočí na mě. Odpoledne jsem jim řekla, co všechno se mezi mnou a Dylanem stalo. O nočních telefonátech, esemeskách a nakonec i o té puse. Obě byly... no, víc než překvapené.
„Já otevřu!" houkne na nás Hunter, který na rozdíl od holek o Dylanovi neví vůbec nic. Nechci, aby to ovlivnilo jeho pohled na Rafa a chci, aby si to Rafe užil. A nemyslím, že by si to užil, kdyby tam všichni řešili jen můj možný návrat k Dylovi.
Rafe vejde do místnosti v Hunterově těsném závěsu. Na sobě má šedé tepláky, čisté bílé tričko a šedou mikinu. Vlasy má rozcuchané, rty roztažené do nervózního úsměvu. Prohlédne si nás tři, jak před ním stojíme jako nějaká četa.
„Nazdárek!" pozdraví ho Nora zvesela, aby přerušila trapné ticho.„Ahoj," pousměje se.
Trapné ticho pokračuje ještě dalších pár vteřin, než ho přeruší Hunter s Bradem. „Bavili jsme se tady s hokejistou, jak bychom mohli zabít čas než půjdem spát," začne Brad.
To mě zaujme. Jakákoli aktivita, která mě zabaví od přemýšlení nad tím, jak se postavím k tomu, co mi ráno řekl Dylan. Nevím, jestli se tam zvládnu chovat jako nezadaná, jak po mně chce. Ale možná je to přesně to, co potřebuju, abych si konečně uvědomila, co chci.„Mohli bychom si zahrát Nikde jsem," navrhne nadšeně Hunter.
Jo, tak tohle mě spolehlivě vyděsí.
„To fakt? Tyhle hry nikdy nepřinesou nic dobrýho," namítnu a obrátím se k holkám, u kterých hledám oporu. Jenže ani jedna můj názor nesdílí. A tak o hodinu později sedíme v kroužku u stolu. Na stole před každým leží panák s džusem, protože jsme se shodli, že zlískat se před tak dlouhým letem by nebyl úplně nejlepší nápad. To zachránilo Lydii od vysvětlování, proč by si nemohla dát alkohol. Jasně, mohla by to svést na žaludeční problémy, které ji už vážně několik dní trápí, ale někomu z kluků by to mohlo dojít a to nechceme. Nemůžeme nic riskovat.
Jako první se ujme slova Brad. „Předpokládám, že všichni znáte pravidla, ale pro jistotu to zopakuju. Budeme se střídat a každej vždycky řekne nějakou věc a pokud ji někdo u stolu dělal, napije se. Všem jasný?"
Všichni přikývneme a Brad hned začne. „Nikdy jsem nenapsal holce milostný dopis od ,tajného ctitele'."
Okamžitě kouknu na Huntera, protože vím moc dobře, že to bylo hlavně myšleno na něj. Tuhle historku už jsem od něj slyšela. Lydie se zazubí, když do sebe kopne panáka ovocného džusu.

V tomhle duchu se hra vyvíjí další půl hodiny. Každý už jsme si vypili minimálně tři panáky a já se dozvěděla pár zajímavých věcí o Rafovi. Třeba že už dvakrát dostal pokutu za překročení rychlosti nebo že si před pár lety obarvil vlasy na oranžovo. Historka, která se k tomu pojila, nás všechny na několik minut rozesmála, díky čemuž se atmosféra ještě víc uvolnila.
Pak se ale otázky začali přiostřovat, když se slova ujmula Nora. Ona je v tomhle dost přímá, což je občas super, ale občas taky dost nebezpečný. „Nikdy jsem neřekl nebo neřekla někomu, že ho miluju, jen abych ho nebo ji dostal nebo dostala do postele."
A obličeje se opět stočí k Hunterovi, který tohle použil nejmíň třikrát. Hodí do sebe další panák džusu a Lydie pobaveně zavrtí hlavou. „Já mám takový štěstí, fakt," směje se.
„Nikdy jsem neposlal sextovku špatný osobě," zapojím se s pohledem upřeným na Marcuse, který okamžitě zrudne.
„To bylo jen jednou! Navíc jsem byl namol, to se nepočítá."
„Ale počítá," namítne Hunter pobaveně, ale sám se taky napije. Kluci mají zjevně hodně peprných a trapných zážitků.
Slova se asi teprve potřetí tenhle večer ujme Rafe. „Nikdy jsem neflirtoval se sourozencem svýho kluka."