Neodcházej

22.

Téměř nadskočím, když se z toho snu, vlastně vzpomínky, probudím. Jsem celá zmatená, když mi dojde, že už jsem v letadle. Začnu si vybavovat ranní loučení s Hunterem, Lydií a spol a společně s myšlenkami na sen, který se mi právě zdál, se mi udělá smutno.
Za půl hodiny mám přistát v Ottawě. Jsem na to připravená ještě míň, než jsem si myslela. Vrátit se na tři dny do města, které sice miluju, ale pořád jsem z něj utekla. To nejde jen tak smazat. Ani na to zapomenout.
Nejvíc se asi těším na Tate – mou sestru. Viděla jsem ji naposledy minulé Vánoce, což je v životě její tříleté dcery dost dlouhá doba. Její dceru Rosie jsem viděla za celý její život jen párkrát, což mě štve, protože je to hrozně šikovná a roztomilá holčička. Celá maminka.
Tate bydlí taky v Ottawě, zhruba hodinu autem od domova rodičů. Co vím, taky je moc často nenavštěvuje. Nebo teda rozhodně častěji jak já, ale spíš je to tak jednou za měsíc, někdy i jen jednou za dva.
Když rodiče zjistili, že je Tate těhotná, všechno se změnilo. Bylo mi tenkrát 18 – můj poslední rok doma. Úplně přesně se vybavuju ten okamžik, kdy přišla večer domů, já s rodiči seděla na pohovce v obýváku a koukali jsme zrovna na nějakej film, když prostě najednou řekla: „Jsem těhotná." Byl to naprostý šok. Rodiče vyšilovali, křičeli, brečeli a já tam jen seděla pozorovala její vystrašený obličej. Říkala jsem si, jaký to pro ni asi musí být. Vědomí, že je těhotná a za pár měsíců v jejím životě přibude nový člověk. A ještě k tomu rodiče, kteří na ni řvou, jak mohla být tak blbá, že se nechala zbouchnout prvním klukem, co potkala.
A to byl jen další popud k tomu, abych se odstěhovala. Rodiče se kvůli tomu totiž neustále hádali, pak byli nepříjemní i na mě a už se to nedalo vydržet. Tate nechala vejšky a začala sama podnikat jako 3D grafička. A světe div se, vycházelo jí to. Za těch devět měsíců si vydělala víc než jiní lidi za dva roky. Přestěhovala se do hezkého útulného bytečku, společně jsme pro malou zařídily pokojíček a byly jsme šťastné. Tam jsem se schovávala, když se to doma nedalo vydržet.
Když letadlo přistane v Ottawě, nikam nepospíchám. Vystoupím až mezi posledními. Najdu si kufry a před vchodem už uvidím Tate s malou v náručí. Vyjdu ven a všechna nervozita ze mě opadne.
„Maggie!" zajásá Tate, postaví malou na nohy a skočí mi do náruče.„Páni, ty jsi mi tak chyběla," pronesu nadšeně.
„Ty mně taky, sestřičko," uculí se a obejme mě ještě pevněji.
Odtáhnu se od ní a kleknu si před malou Rosie. Ta se roztomile ošívá a tiskne si k sobě blonďatou panenku.
„Ahoj, Rosie," pozdravím ji s úsměvem.
„Ahoj," zapíská a nechá se obejmout.
„Téda, ty už jsi velká holka!"
Rosie se rozzáří a vztyčí tři prsty, aby mi ukázala, kolik jí je let. „Jsou mi tři!"
Páni, jak mi ta holčička chyběla. Pohladím ji po tmavých vláscích a postavím se zpátky na nohy. Tate mi pomůže uklidit kufr do kufru a já se posadím na přední sedadlo jejího auta. Tate ukšíruje Rosie na zadní sedačku a ta se věnuje dál svojí panence.
„Připravená?" zeptá se mě, když usedne za volant. Nervózně přikývne. Vyjede na hlavní silnici a já se kochám krásou zmrzlé krajiny venku.
„Jaký byl let?" vyzvídá.
Pokrčím rameny. „V pohodě, nic zvláštního. Byla jsem trochu nervózní."
„Trochu? Já jsem přímo šílená. Malá se za babičkou a dědou těší, ale já nijak zvlášť teda. Už teď slyším všechny ty přednášky o všech mých špatných rozhodnutích a už teď z nich mám kopřivku až za ušima," oklepe se.
„To nebude tak hrozný," snažím se ji uklidnit. „Budou se zajímat jen o malou."
„Doufám," povzdechne si.
Zbytek cesty si povídáme o všech novinkách. O práci, Ottawě a Torontu, taky o škole, ale obě se vyhýbáme tématům kluci a láska. Obě v tomhle totiž trochu pokulháváme.

Když Tate zaparkuje na příjezdové cestě před honosným domem, nervozita, která mě zčásti během jízdy opustila, se zase rychle vrátí. Vystoupím ven a vlasy mi rozcuchá studený vítr.
„Maggie?" ozve se známý hlas. Srdce se mi rozbuší. Otočím se a spatřím ho. Ve flanelové košili, rozepnuté tmavé zimní bundě a černých kalhotách. S německým ovčákem na vodítku. Vlasy má rozcuchané, rty suché a červené a oči rozzářené stejně jako před třemi lety, kdy jsem ho viděla naposledy.
„Jaku?"