Neodcházej

60.

Kluci, nebo teda respektive jen Rafe, Hunter a Brad, zmizeli hodinu po tom, co jsem prosila Rafa, aby ho někam vytáhl. A teď už je to hodina, co jsou pryč, a Lydie se konečně odhodlala za ním jít.
Posadí se naproti němu na křeslo a zkříží si nohy do tureckého sedu. My s Norou jsem se ukryly na schodiště, odkud jsme k Markovi zády, takže na nás nevidí.
„Ahoj," pozdraví ho Lydie s úsměvem.
„Ahoj?" zasměje se Marcus a odloží telefon na stůl.
„Já bych s tebou chtěla o něčem mluvit," začne opatrně.
Marcus vůbec nic netuší, z čehož je mi hrozně. Ani ho nenapadne, že bych jí to mohla prozradit. I když se cítím líp, že před ní už nic netajím, je mi hrozně kvůli Marcusovi. Nechtěla jsem ho zradit, ale už jsem to prostě nemohla dál tajit.
„Tak mluv," pobídne ji.
„Já... mluvila s Maggie."
Marcus se nervózně napřímí a přikývne. „Dobře?"
„Řekla mi pravdu."
Podle jeho odmlky poznám, že tuší, co za chvíli nastane.
„Řekla mi o tvých citech ke mně."
Marcus ale dál mlčí, zatímco ji propaluje pohledem.
„Asi bychom si o tom měli promluvit," pokračuje.
„A o čem, Lydie? Všechno už víš, nemám ti co říct."
Lydie si cucne džusu, co si před chvílí objednala. „Třeba o tom, co ke mně podle Maggie cítíš."
Zvedne hlavu od pití a poprvé se na ni skutečně podívá. „A co k tobě podle Maggie cítím?"
Na chvilku zaváhá. „Podle Maggie mě miluješ."
„Trapný, co?" uchechtne se. „Bejt zamilovanej do holky nejlepšího kámoše," dodá.
Lydie zavrtí hlavou. „Vůbec to není trapný, Marku. Taky tě mám ráda."
„Ale ne tak jak jeho."
„Já vím, že jsem tě neměla tahat za nos. Měla jsem ti říct, co k němu cítím, hned jak jsem si to uvědomila. Ale já se tak zoufale snažila samu sebe přesvědčit, že to nic neznamená, že je to jen kámoš, až jsem zapomněla na to, jak moc ti vlastně ubližuju."
Marcus pokrčí rameny. „Není to jen tvoje vina, Lydie. Mělo mi bejt jasný, že ho miluješ."
S povzdechem ho pohladí po ruce. „Promiň, Marku. Vážně mě to moc mrzí."
„Proč on, Lydie? Proč ne já?"
Ta otázka ji viditelně překvapí. „Cože?"
„Proč sis vybrala jeho a ne mě?"
„Ale takhle to vůbec nebylo, Marku... tohle nebyla žádná volba. Já vždycky chtěla jen jeho."
To už se naštve a vystřelí ze sedačky. „To není pravda. Vždycky ne. Jinak bys se mnou nešla na rande. Několikrát."
„Už jsem ti říkala, že jsem se jen snažila přesvědčit, že..."
„Kecy," osočí ji. „To jsou jenom kecy a ty to víš."
„Marku, já..."
„Nemůžeš říct, že chceš jeho, když jsi to nikdy ani nezkusila se mnou. Ani jsi mi nezkusila dát šanci."
Zavrtí hlavou. „Ale dala. Byla jsem s tebou na rande, několikrát, jak jsi sám řekl. Ale nikdy jsem to necítila tak jako ty. Nikdy jsem se s tebou necítila jako s ním."
„Ježíš, to je srdcervoucí," šeptne vedle mě Nora a já smutně přikývnu.
„Kecy," zopakuje podrážděně. „Nemůžeš říct, že se mnou bys nebyla šťastnější."
„Já už ale nemůžu být šťastnější, copak to nechápeš?" Teď už je naštvaná i Lydie. „Hunter je nejlepší člověk na týhle planetě. Je pro mě naprosto perfektní a já ho miluju. Nikdy bych nemohla milovat nikoho jinýho. Nikdy." Poslední slovo zdůrazní.
„To nemůžeš vědět," zavrtí hlavou. „Ne, když neznáš všechny možnosti."
Lydie k němu přistoupí a položí mu dlaně na tváře, aby ho zklidnila, což se jí na chvíli podaří. „Je mi to líto, Marku. Vážně moc," řekne upřímně.
Marcus na ni chvíli jen zírá. Jeho dech je zrychlený, tváře má rudé vztekem. „Mě ne." A v tu chvíli ji políbí.