Morgothovy děti

18. kapitola

Karmen

Dotáhli jsme Morgriu až na kamenné nádvoří. Vzduch byl příjemně studený a vlhký. Okolo zurčely vodopády a potoky. Kdyby nebylo nekonečného pískání v uších, tak by se mi tu i líbilo. Položila jsem princeznu na zem a klekla si k ní. Položila jsem si její hlavu na stehno a čekala, co se bude dít. Thorin vypadal nervózně a neustále se po Morgrie ohlížel. ,,Mithrandir!" oslovil Gandalfa přicházející elf. ,,Aaa. Lindir!" pozdravil ho na oplátku. Trpaslíci nebyli zrovna u vytržení, že vidí elfa, což já naprosto chápala. Lindir na něj cosi mluvil elfsky. ,,Musím mluvit s panem Elrondem, tady Ellen potřebuje elfský lék." Gandalf se na nás s elfem podívali a Lindir řekl: ,,Můj pán Elrond tu není." ,,Není? A kde je?" zeptal se Gandalf. V tom zazněl elfský roh. Ohlédla jsem se a všimla si přijíždějícího zástupu elfů. Mě ale začali znervózňovat spíš jejich zbraně.

Thorin začal kolem mě a princezny vytvářet kruh z trpaslíků. Elfové kolem nás klusali na koních dokolečka dokud jejich velitel neseskočil z koně a nepřivítal se s čarodějem. ,,Gandalfe!" ,,Pane Elronde!" pozdravil ho Gandalf. Pak spolu zase mluvili v elfštině. ,,Zvláštní, že se skřeti objevili tak blízko našich hranic. Někdo nebo něco je sem přitáhlo." promluvil pak v obecné řeči. ,,Aaa. To jsme možná byli mi." Thorin vešel Elrondovi vstříc. ,,Vítejte Thorine, synu Thrainův." ,,Nemyslím, že se známe." ,,Máte výraz svého děda. Poznal jsem Thróra, když vládl pod horou." ,,Aha. Nikdy se o vás nezmínil." řekl dost úsečně Thorin. Elrond se nadechl a začal zase něco říkat v elfštině. ,,Co to říká? To nás chce urážet?!" naštval se Glóin. ,,Ne mistře Glóine. Nabízí vám jídlo a pomoc nešťastné Ellen." Morgria sebou cukla a trpaslíci se poradili. ,,Tak v tom případě nás veďte." rozhodl nakonec Glóin. Elrond kývl na Gandalfa a ten vedl trpaslíky do elfího domu. Thorin se na nás ohlédl, ale také následoval čaroděje. ,,Tak. Copak se jí stalo?" řekl Elrond, když jsem tam zůstala jen já s Morgriou. Klekl si k nám a prohlédl si ránu na břiše. Princezna se nejdřív vyděsila, když se jí dotkl, ale jeho dotek ji z nějakého důvodu nepálil. Bylo to divné. Temné víly přeci pálí dotek jakéhokoli elfa. ,,To vypadá ošklivě." poznamenal Elrond. ,,Myslím, že jí podrápal vrk, předtím než jste přijeli." Elrond se mi podíval do očí, jako by něco vycítil. Chvíli se na mě díval, až mě to znervóznilo. Pak se vědoucně se skrytým úmyslem pousmál. ,,Vezmeme ji na ošetřovnu. Pošlu za vámi mou adoptivní dceru. Ta už si bude vědět rady." řekl nakonec.

Jemně a s elegancí, jakou jsou elfové proslulí, ji zvedl v náručí a nesl ji po uličce, co vedla pod schody. Došli jsme do prostorné a vzdušné místnosti. Profukoval zde čerství vzduch přímo od blízkého vodopádu. Elrond Morgriu něžně položil na bíle povlečenou postel a podíval se zase na mě. ,,Počkej tu se svou společnicí. Hellen za vámi přijde a pomůže jí. Já se půjdu postarat o trpaslíky." Spíš se ušklíbl než, aby se usmál. Osaměli jsme. 

Morgria ztěžka oddechovala a sem tam zaskučela bolestí. Sedla jsem si k ní na postel a sledovala svou kamarádku, jak trpí. ,,Neboj se. Nedopustím, aby se tě ta holka pokusila léčit těmi jejich zpropadenými bylinami. Jestli ti do té rány bude chtít cpát Athelas, tak jí osobně skopnu do toho vodopádu." ujistila jsem princeznu, která mě nejspíš ani nevnímala.

Zaslechla jsem cupitající kroky. Připravila jsem si dýku, kterou jsem si zastrčila za kabát na záda, aby si jí elfka nevšimla. Do ošetřovny přiklusala ona Hellen, jak jí Elrond nazval. ,,Zdravím." pozdravila mě a usmála se přívětivým úsměvem. Sice jsem moc elfek nepotkala, ale Hellen se od všech rozhodně odlišovala. Vypadala jako obyčejná lidská dívka. Měla tmavší hnědé vlasy s ofinou. Hnědé oči a milý úsměv. Ani na sobě neměla typické elfí šaty. Měla malou zdobenou kabelku a barevný dlouhý vlněný šátek, přehozený přes ramena. Měla ho v podstatě jako takový poloviční plášť. Držela v levé ruce velkou knihu. Ta ale nejspíš nesloužila na čtení, ale na její poznámky. Určitě do Roklinky moc nezapadala. Hellen se na mě podívala, a aniž by změnila milý výraz v obličeji tak řekla. ,,Pokud ten nůž, co máš za opaskem použiješ, tak se nedozvíš, co vím." To mě docela vyvedlo z míry, a tak jsem nůž vytáhla a položila ho na stolek u postele. ,,Jak se jmenujete?" zeptala se Hellen a podívala se na Morgrininu ránu. Jakmile se jí dotkla tak jsem po ní chtěla ten nůž hodit, ale princeznu její dotek nepálil. Co jste zatraceně za elfy? Mihla se mi myšlenka v hlavě. ,,Jmenuji se Ivory a ona je Ellen." Elfka se ušklíbla a po chvíli se na mě podívala. ,,Musím uznat, že jsem si myslela, že vás už nikdy nenajdu. Chtěla jsem to vzdát. Kdyby nebylo přesvědčování mého druha, tak to udělám." Mlčela jsem a začala se bát, že snad ví něco víc. ,,Ivory, Elisa, Marda, Kilme, Regara, Arian, Saki, Lara...Hmm. Mám pokračovat?" Doslova jsem zbledla. Za to ale nemohla moje vílí část. Hellen vyjmenovala většinu mých jmen, co jsem používala za uplynulých sto dvacet let. ,,Co? Jak?" dostala jsem ze sebe po chvíli. ,,Hledala jsem tě dlouho Karmen. Už od té doby, co jsme vycítili, že jedna víla opustila své království." Každé její slovo doslova zastavovalo moje srdce a já nemohla dýchat. Hellen se na mě soucitně usmála a obrátila svou pozornost k princezně. ,,Byla to dobrá myšlenka Morgriu zranit, abys zamaskovala její bolest z elfího kouzla." Absolutně jsem nechápala, co je ta osoba zač. ,,Jak zatraceně víš moje jméno?! Jak víš, že se ona jmenuje Morgria?!" Hellen se věnovala princezně a neodpověděla mi. Chtěla jsem jí zlostí zmáčknout ruku, ale v tom se Morgria pohnula. Hellen začala šeptat, jakési slova, jako by s někým telepaticky mluvila. Pak zašmátrala v kabelce a vytáhla malou skleněnou lahvičku s černou solí. Nevysypala jí do rány, ale do princezniných úst. V ten moment se Morgria probrala a zhluboka se nadechla. Otevřela oči, které svítili jako rozžhavené uhlíky. Hellen trochu ustoupila. Princezniny rány se rozsvítily a zahojily se. Pak hoření ustalo a Morgria měla zase zelené lidské oči. Hellen si k ní zase přisedla a řekla: ,,Zdravím. Morgrio, dcero Ardose." Morgria se zdála zaskočená stejně jako já. ,,Jmenuji se Hellen. Jsem adoptivní dcerou Elronda, pána tohoto domu." Když jí na to princezna nebyla schopná cokoli říct, tak jí řekla: ,,Jsem družka Sebastiena, krále Stříbrných lesů, a také tvá teta." Její poslední slova mi doslova zastavila srdce, ale vysvětlila všechno.