Morgothovy děti

22. kapitola

Karmen

,,Buďte ve střehu. Jsme na okraji velké divočiny. Baline, znáte to tu. Veďte nás." říkal Thorin, když jsme opouštěli Imladris. ,,Mistře Pytlíku. Raději se nás držte." poradil mu vůdce společnosti.

Vyšli jsme z Elfího údolí a já se konečně mohla volně nadechnout. I když černá sůl fungovala velice dobře, pořád nepůsobila dokonale. Morgrie se zlepšila nálada, a tak jsme si po cestě povídali. Šli jsme na východ celý den. Přecházeli vřesoviště, procházeli pod vodopády, šplhali na hory a chodili po jejich hřebenech. Ze hřebenu byl opravdu překrásný výhled na okolní hory. K večeru, když jsme procházeli úzkou skalní cestou, začalo vydatně pršet a burácet. Blížila se bouřka. Thorin šel jako první. Za ním šel zbytek trpaslíků s hobitem. Hellen šla přede mnou a Morgria šla jako poslední. ,,Pozor! Vydržte!" Thorin se snažil překřičet vítr a povzbudit trpaslíky. Za několik okamžiků nepozorný hobit uklouzl po kamenech. Dwalin ho naštěstí zachytil. Za mnou jsem pocítila horko. Otočila jsem se v moment, kdy si Morgria zase změnila ohnivé oči na zelené. Svůj slib brala opravdu vážně. Byla připravená skočit za hobitem a zachránit ho. ,,Musíme najít úkryt!" ozval se Thorin zepředu. Nejspíš viděl, že bouře ještě zesílí. ,,Pozor!" zaječel Dwalin a všichni jsme si všimli letícího balvanu. Absolutně jsem nepochopila, jak zatraceně může, tak velký kámen jen, tak letět. Balvan se rozbil na tisíce menších kamenů o skálu nad námi. Zachytila jsem Morgriu, když se znovu chtěla proměnit na vílu a nejspíš přikrýt trpaslíky vlastním tělem. Místo toho jsem jí přitiskla ke skále a čekala, až kameny popadají. ,,Tohle je víc než bouřka. To je bitva hromů! Támhle!" ječel Balin. ,,To mě podržte. Legendy ožily! Obři! Hromový obři!" křičel nadšený Bofur. Obr se napřáhl a hodil další kámen. V ten moment se k Bofurovi dostala Hellen a připlácla ho zpátky na skálu. ,,Schovejte se vy blázni!" řval na ně Thorin. ,,Obři nejsou zlí! Jen se jim nepleťte do cesty! Jinak vás rozmačkají na kusy! Jak říkal Thorin! Najděte jeskyni!" oznámila všem Hellen. Když se trpaslíci znovu rozešli, tak se zase hned zastavili. Mezi Kilim a Filim se rozvírala trhlina. K našemu údivu jsme právě přecházeli po nohou jednoho z obrů. Než se obr stačil postavit, tak ho jiný udeřil do hlavy a on zase spadl. Půlka výpravy, co zůstala s Thorinem se dostala do relativního bezpečí. Jenže zbytek včetně mě, zůstal stále na kamenné noze obra. Obr se pral s dalšími dvěma, dokud po něm ten třetí nehodil kámen a srazil mu hlavu. Kamenný obr začal padat. ,,Pojďte! Držte se!" ječel na nás Thorin. Vyměnila jsem si pohled s Morgriou a obě jsme si změnili oči a nechali nakouknout vílí podobu. Skála proti nám se rychle přibližovala. Když už byla dost blízko, tak jsme si obě sedly a natáhly nohy dopředu. Prodloužili se mi nohy do vílí velikosti stejně jako Morgrie. Obě jsme ječely, když naše chodidla narazily na skálu proti nám. Tím jsme zamezili tomu, aby trpaslíky skála nerozmačkala. Tlačila jsem nohami proti trajektorii padajícího obra. Chodidla se mi zarážely hlouběji a hlouběji do skály, od které jsem se snažila obra odtlačit. Morgria se snažila o to samé. Trpaslíci si nás nevšímali, měli dost starostí sami se sebou. Popadali na malý plácek, který by bez naší pomoci obr jistě rozdrtil. Podařilo se nám to. Dost mě to zmohlo, ale zachránili jsme druhou půlku trpaslíků bez toho, aniž by si toho všimli. Hellen mi podala ruku a já se postavila zase na lidské nohy. Morgria měla také zpět lidskou podobu, a tak nikdo nic nepoznal. ,,Je to dobrý jsme na živu!" ujistil Thorina jeden z trpaslíků. ,,Kde je Bilbo?!" zeptal se vyděšeně Bofur. Rozhlédla jsem se. ,,Támhle!" ukázal Ori. ,,Chyť ho!" zaječel Dwalin. Morgria si stoupla na okraj a připravila se skočit, kdyby ho trpaslíci nezachránili. ,,Chyť se mě! Bilbo!" natahoval se k němu Bofur. ,,Thorine!" zaječel Fili. V ten moment Thorin přeskočil přes okraj a popadl hobita za kabát. Vytáhl ho nahoru, ale v ten okamžik sám uklouzl. Dwalin ho držel jen tak tak. Thorin se podíval dolů, ale pak hned na Morgriu. Jen stála na kraji římsy a pozorovala ho ohnivýma očima, když jí došlo, že ji nejspíš vidí, tak rychle sklopila zrak. Doběhla jsem k Dwalinovi a popadla Thorina za zápěstí. Pustila jsem si do žil vílí krev a s elegancí, jako by vážil sotva vědro vody, jsem ho vytáhla. V ten moment se Thorinova pozornost obrátila na mě. Dwalin se na mě překvapeně podíval, ale nijak to nekomentoval. Thorin se znovu podíval na Morgriu a ztěžka oddechoval. Nemyslím si, že měl strach z dlouhého pádu. ,,Tedy slečno Ivory! Máte opravdu páru!" neodpustil si Dwalin. Thorin se podíval zase na mě a netěšilo mě, že vypadal, jako by něco tušil. Snažil se skrýt roztřesený hlas, když se podíval na hobita. ,,Málem jsme ho ztratili." řekl Dwalin, když se podíval na Bilba. ,,Ten je ztracený, co odešel z domova. Neměl s námi chodit. Nemá mezi námi, co dělat. Dwaline!" Thorin vešel do jeskyně.

Zanedlouho jsme byli v jeskyni všichni. Thorin se Morgrie i mě vyhýbal pohledem. ,,Nic tu není!" oznámil Dwalin, když prohledával jeskyni. ,,Svatá pravda. Rozděláme oheň!" jásal Gloin. ,,Nene. Žádný oheň. Tady ne." zakázal mu to Thorin. ,,Trochu se vyspěte, za úsvitu vyrazíme." ,,Měli jsme radši počkat v horách, dokud nepřijde Gandalf. Takový byl plán." řekl Balin Thorinovi. ,,Plány se mění. Bofure! Máš první hlídku." Bofur se netvářil zrovna nadšeně, ale co zmohl.

Lehla jsem si vedle Hellen a za chvíli nevěděla o světě.

Morgria

Karmen s Hellen už spokojeně oddechovaly. Morgria, ale stále nemohla usnout. Otočila se na bok a dívala se na Thorina. Ten zjevně také nespal. Když zaznamenal její pohled, tak jí nepřestával pozorovat. Nebyl to přátelský pohled, spíš podezíravý. V ten moment kolem prošel Bilbo. Kdyby měla zavřené oči, tak by ho ani nezaslechla našlapovat. ,,Kam se teď chystáš?" zašeptal Bofur. ,,Zpátky do Roklinky." vysvětlil mu Bilbo. ,,Ne. Teď se nemůžeš vrátit. Patříš k výpravě. Jsi jeden z nás." ,,To právě nejsem. Thorin měl pravdu, že sem nepatřím. Nejsem Bral, jsem Pytlík. Nevím, co mě to napadlo. Vyběhnout jen tak ze dveří." ,,Stýská se ti. Chápu to." ,,Ne, nechápeš. Nikdo z vás to nechápe. Jste trpaslíci. Jste na takový život zvyklí. Pořád na pochodu, nikde se neusadíte. Nikam nepatříte." Pak se zarazil a omluvil se. ,,Promiň. Já to tak..." ,,Ne máš pravdu. Nikam nepatříme." Morgria si všimla, jak si Thorin povzdechl. ,,Přeju ti všechno štěstí světa. Opravdu." Bilbo se s Bofurem rozloučil a měl se na odchod. ,,Co je to?" V ten moment Morgriu doslova oslepila zář Bilbova meče. Zářil modrou barvou. V ten moment se Morgria rychle posadila. Strčila do Hellen vedle sebe. Písek jeskyně se začal prosypávat a vytvářel jakousi trhlinu. ,,Vstávat. Vstávat!" zařval Thorin. Bylo, ale pozdě. Země pod celou společností se propadla a všichni padali do temnoty.