Morgothovy děti

30. kapitola

Morgria

Když princezna trochu přišla k sobě, tak byla doslova obmotaná v pavoučí síti. Soustředila se jen na svou moc a s vypětím všech sil si dokázala proměnit uši. Syčení a cupitání se změnilo na srozumitelnou řeč. Pavouci si povídali a nedočkavě mlaskali. Až teď jí došlo, že visí hlavou dolů. Zkusila se pohnout a nahmatat dýku. Bylo to marné. Zkusila tedy otevřít oči. Skrz bílé vlákno zahlédla další chuchvalce sítí. Usoudila, že to je zbytek výpravy. Pokusila se tedy znovu nějak pohnout, když v tom znovu vycítila tu zvláštní temnou energii. Pavouci si dál povídali. ,,Mají tuhou kůži, ale vevnitř je zaručeně dobrá šťáva." ,,Píchni ho znovu!" Pavouci si vyloženě zasedli na Bomburovi. ,,Doraž ho!" ,,Zabij je! Budou hody!" ,,Hody, hody!" V ten okamžik se v lese ozval nějaký zvuk praskajícího dřeva. Pavouci se okamžitě otočili a běželi za zvukem. ,,Co to bylo?" ,,Co je to?" ,,Támhle!" Jeden pavouk zůstal u ubohého Bombura a chtěl ho usmrtit. ,,Tučnou a šťavnatou. Maličko ochutnám." Pak se ozvalo něco jako máchnutí meče a pavouka to zjevně zasáhlo. Princezna neviděla, co se děje. Jen to slyšela. Byli to zvuky boje. Pavouk pak zmateně naříkal: ,,Kde to je, kde to je? Kde to je?!" Pak se ozval Bilbův hlas. ,,Tady!" Nejspíš ho pak hobit smrtelně zranil. ,,To bodá, jak žihadlo!" Pavouk se pak zřítil a Bilbo si sám pro sebe řekl: ,,Žihadlo. Dobré jméno. Žihadlo!"

Za pár minut se dostal hobit i k princezně a přeřízl pavučinu, za kterou Morgria visela. Padala na zem, ale pomalu. Další pavučiny totiž brzdili její pád. Dopadla na zem a ostatní trpaslíci jí pomohli rozříznout pavoučí síť. ,,Kde je Bilbo? Bilbo?!" zajímal se Bofur. ,,Já jsem tady!" ozvalo se někde z koruny stromu. Bofur si oddechl a vyplétal se z pavučiny. Princezna se pořád snažila vymanit z lepkavé sítě, když k ní rychle skočil Thorin a přeřízl pavučinu elfím mečem. ,,Opatrně!" vyjekla Morgria, když se jí elfí čepel dostala blízko k hrudi. Thorin ji však ze sítě dostal a pomohl jí vstát. ,,Pojďte! No tak!" povzbuzoval ji. Držel jí za zápěstí a běželi spolu za zbytkem prchajících trpaslíků. Pavouci se rychle přibližovali. Thorin ji pustil a bojoval s nejbližším pavoukem. Morgria se tedy také vrhla do boje. Její vyčerpání bylo v tu ránu pryč. Oči a ostatní smysly už fungovaly, jak měly. Popadla své kopí a oháněla se jím. Vraždila jednoho pavouka za druhým. Prosekávala, tak cestu ostatním trpaslíkům. ,,Pojďte! Musíme odsud!" křičela na trpaslíky. Thorin pak trpaslíky vyzval: ,,Za mnou!" A následoval mě. Jenže mu odřízl cestu velký pavouk. Chtěla se proti němu vrhnout, když zaslechla spěchající kroky v korunách stromů. Podívala se nahoru a zahlédla elfa se světlými vlasy. Zachytil se za pavučinové lano a pavouka zabil. Sklouzl se po lesním porostu a zabil dalšího. Rychlostí blesku si zasadil šíp do luku a namířil na Thorina. Morgria se schovala za strom, když trpaslíky obklíčili další elfové. Princezna zavřela oči a sebrala odvahu. Jediný, kdo by jí teď mohl skutečně zabít, byl právě elf. ,,Nemysli, že bych tě nezabil, trpaslíku. Udělal bych to rád!" Ta poslední věta jí dodala impulz. Vyskočila zpoza stromu a během okamžiku měl světlovlasý elf ostrý konec kopí u krku. Elf se díval stále na Thorina, ale znervózněl. ,,Zkus to, ale dřív tě zabiju já." Elfové okolo okamžitě zamířili na princeznu. ,,Kdo jsi!" zeptal se elf. ,,Když přestaneš ohrožovat mé přátele, tak ti to možná povím." odpověděla jakoby nic. Elf tedy pomalu sklopil luk a hodil ho na zem. Pak se na ni podíval. Tak rychle, že to Morgria sotva postřehla, odrazil dlaní kopí a vytáhl dýku. Vrhl se na ni a ona stíhala jen odrážet jeho útoky. Jen jeden útok nevykryla dokonale. Jeho dýka jí řízla do ruky a ona vyjekla bolestí. Pustila kopí a chytla se za zranění. Elf si jí pak k sobě přitáhl a přiložil jí elfí nůž ke krkavici. Morgria se snažila nekřičet, protože ji dýka začala nesmírně pálit. ,,Být tebou, tak tohle už znovu nezkouším. Mohla bys skončit mnohem hůř!" S těmi slovy ji strčil mezi trpaslíky. Thorin ji zachytil. Morgria se držela za krk a snažila se skrýt pláč. Seděla na zemi a potlačovala naříkání. Thorin jí chytl za ruku a nic neříkal. Jen jí držel, aby věděla, že je tam s ní.

,,Aaa! Pomoc!" zaječel Kili. ,,Kili!" volal ho Fili. Trpaslíci se po něm ohlíželi, ale naštěstí ho pak přivedla rudovlasá elfka. Její vlasy byly jen o trochu tmavší než ty, které měla Morgria. Elfové nás potom začali prohledávat. Jeden z elfů odstrčil Thorina a Morgriu ne zrovna něžně postavil na nohy. Prohledal ji. Sebral jí dva její oblíbené nože, ale to princeznu zrovna moc netrápilo. Jen se snažila nekřičet bolestí, když se elf dotkl její holé kůže. Světlovlasý elf si pak prohlížel Thorinův meč a dost s ním máchal. Už jen jak ho držel ve výši očí, tak Morgria dost trpěla. ,,Jak jsi k tomu přišel?" zeptal se Thorina. ,,Ten meč jsem dostal." Pak elfí meč namířil přímo na Thorina a řekl: ,,Takže nejen zloděj, ale také lhář." Potom začal elfům rozdávat rozkazy v elfštině. K Morgriininu neštěstí ji svázali ruce elfským lanem, takže jí během chvíle neuvěřitelně pálilo zápěstí. Vzal si jí na starost samotný blonďatý elf. Elfové je vedli přímo do jejich království. 

Když přecházeli po mostě a před nimi se otevřela elfí brána, tak Morgrie začalo okamžitě pískat v uších. Začala zpomalovat a ztěžka oddechovat. Světlovlasý elf jí popadl za loket a táhl jí dovnitř. Prosebně se ohlédla na Thorina, ale co by zmohl. Prošli bránou a Morgria dostala příšernou migrénu.