Morgothovy děti

39. kapitola

Karmen

K našemu zděšení se Thranduil rozhodl napadnout Erebor s celou jeho armádou. Běželi jsme s Bardem k elfímu králi. Naštěstí Bard nesouhlasil s bitvou, ve které by trpaslíci určitě prohráli. A nám se zase nechtělo plýtvat vílí energii pro zabíjení elfů. Ještě navíc, když dobře trefený šíp by pálil jako rozžhavené olovo. ,,Počkejte! Prosím počkejte!" křičel na něj Bard na Thranduila v naději, že ho přemluví. ,,Vy byste šel do války kvůli několika drahokamům?!" Thranduil majestátně seděl na svém jelením oři a skoro lukostřelci nevěnoval pozornost. ,,Dědictví mého lidu se jen tak nevzdáme." ,,V tom jsme spojenci. Můj lid si také činí nárok na část bohatství z hory. Nechte mě promluvit s Thorinem." Thranduil se na něj konečně otočil, ale nás dvou si asi nevšiml. Byla jsem přesvědčená, že to Morgrie nevadí. ,,Chcete tomu trpaslíkovi domluvit?" Thranduil to řekl tak znechuceně až jsem měla chuť ho z toho jelena shodit. ,,Zabránit válce? Ano!" ujistil ho Bard. Thranduil se zase otočil a nejspíš přemýšlel. Bard se znovu nadechoval, ale v tom vykročila Morgria. ,,Prosím. Nedělej to! Nech toho muže udělat správnou věc." Překvapeně jsem se na ni podívala a řekla: ,,Emm. Promiň. Vy si tykáte?" Morgria přešla mou poznámku a stoupla si před Barda. ,,Podívej se na mě, když s tebou mluvím!" Princezna se ohradila na Thranduila. ,,Ty jsi tu?" otočil se pomalu, jako by jí raději neviděl. ,,Ano, jsem. A ty teď zastavíš své vojsko a necháš Barda vyjednávat." Thranduil na ni chvíli jen shlížel a nic neříkal. ,,Proč zatraceně chceš ty zpropadené diamanty? Doma máš určitě pěknou sbírku stříbra, nemám pravdu?" Thranduil zvedl ruku a armáda se zastavila. Otočil svého jelena a dojel k ní blíž. ,,Tady jde o něco úplně jiného!" ,,Aha opravdu? Tak mě pouč!" Snažila jsem se neusmívat nad tím, jak se s ním Morgria rozhodně nepáře. ,,Tvůj sen mi připomněl, co jsem ztratil. Jen vědomí, že ty drahokamy budou zase v mé pokladnici, mi možná alespoň trochu zacelí tu díru v mé hrudi." Morgria trochu polevila na hrubosti a zeptala se: ,,Proč jsou zrovna tyhle bílé drahokamy tak důležité?" Thranduil se narovnal a odpověděl: ,,Protože to byl dar pro mou ženu." Úplně jsem cítila, jak se Morgria snaží propadnout, co nejhlouběji do země anebo se vypařit. ,,Jeďte tedy vyjednávat, ale s trpaslíky se nedohodnete." Thranduil zatáhl za otěže a pomalu na svém jelenovi odjel pryč.

Jakmile zmizel, tak si Morgria oddechla a svěsila ramena. Bard neváhal a vyjel na běloušovi k bráně Ereboru. Pak jsme vyšli na hradbu a pozorovali drakobijce, jak vyjednává. ,,Co myslíš? Bude Thorin rozumný?" zeptala jsem se Morgrii a ona se jen zoufale vydechla. ,,Pokud si myslím, co si myslím, tak ne. Pochybuji, že by nás vůbec pozdravil, kdybychom přišli." ,,No ale to potom dojde ke krveprolití." ,,Ne k tomu nedojde." ,,Morgrio, já nebudu zabíjet nikoho z lidí, trpaslíků a ani elfů. Sama víš, že se to může stát, pokud je Thorin trochu..." naznačila jsem poťukáním na hlavu. ,,Tak k válce dojde." Morgria znovu nesouhlasně zakroutila hlavou. ,,Nedojde, Karmen. Protože pokud budu muset, tak se s Thorinem prostě proletím. Třeba mu strach ze smrti z výšky otevře zdravé myšlení." ,,A nebo tě akorát bude víc nenávidět." Morgria se na mě otočila, a ačkoli jí to pobavilo, tak vevnitř jí smutek určitě sžíral. ,,Nedopustím, aby došlo k válce." Pak se ale ozval cval koně. Obě jsme se ohlédly a k našemu překvapení to byl Gandalf.

Seběhli jsme schody a běželi za ním. ,,Ne, ne, ne! Hej ty! Špičatý klobouk! Ano, vy! Nechceme tu tuláky, žebráky a podobné pobudy! I bez takových jako vy máme starostí dost! Mazejte! I s tím koněm!" utrhl se na něj Alfrid, jak se ten pobočník starosty jmenoval. ,,Kdo tady velí?!" ohradil se Gandalf. ,,Kdo se ptá?" zeptal se ho Bard. ,,Gandalfe!" oslovila jsem ho a přiběhla k nim s Morgriou v závěsu. ,,Morgria a Karmen! Moc rád vás vidím!" pozdravil nás a usmál se. My jsme mu pak úsměv oplatili. ,,Pojďte mám pro vás, Thranduila a vás dvě špatné zprávy." ,,Dobrá, tak mě následujte." navrhl Bard a mířili jsme do Thranduilova pozlaceného stanu.

Thranduil seděl na židli a vypadal, že ho skoro nic nezajímalo. Jen na Morgriu hodil takový prazvláštní pohled, skoro jako by se jí chtěl podívat, až do duše. ,,Zapomeňte na malicherné spory s trpaslíky. Blíží se válka! Žumpy Dol Gulduru jsou prázdné!" Thranduil se podíval na Barda, jako by si o Gandalfovi myslel, kdoví co. ,,Jste ve smrtelném nebezpečí!" Thranduil pak hraně nervózně vydechl. Bylo v tom takové drama, až jsem se ušklíbla v pobavení. Zjevně jsem nebyla jediná, kdo si uměl z čaroděje dělat legraci. ,,Co tím chcete říct?" zajímal se Bard. ,,Vidím, že nevíte nic o čarodějích. Jsou jako zimní hřmění, jež se mocným větrem valí z dáli a buší na poplach. Někdy však bouřka, je jen bouřka." Vyměnila jsem si s Morgriou pohled a bylo znát, že i ona se baví. 

Thranduil se na ní podíval a nepatrně se usmál. Potom se zase věnoval čaroději. ,,Tentokrát ne! Armády skřetů v pohybu! Jsou to válečníci! Byli stvořeni pro boj! Náš nepřítel povolal veškeré své síly!" Thranduil se na čaroděje znuděně podíval a zeptal se: ,,Proč by odkrýval karty?" ,,Poněvadž jsme ho donutili tím, že se společnost Thorina Pavézy vydala osvobodit svou vlast!" Thranduilův znuděný výraz se rázem změnil. Odložil svůj pohár s vínem a následoval čaroděje ven ze stanu. ,,Nevěřil, že trpaslíci dosáhnou Ereboru! Azog Znesvětitel je měl pobít! Jeho pán chce získat moc nad horou!" vyšli jsme všichni ven a poslouchali Gandalfovu řeč. ,,Ne kvůli pokladu uvnitř, ale proto, kde stojí. Má strategickou polohu. Je to brána k obsazení zemí Angmaru na severu! Kdyby tu říše zla znovu získala moc, Roklinka, Lórien, Kraj, nakonec i sám Gondor by padli! Už začal vyvražděním Temných víl, které by mu mohli stát v cestě!" ,,Mluvil jste o armádách skřetů, Mithrandire. Kde jsou?" otázal se Thranduil. Gandalf si zoufale oddechl a zamyslel se. Nejspíš to nevěděl. 

,,Musím to říct Thorinovi!" rozhodla se Morgria. Kývla jsem na souhlas a chtěli jsme se vydat do stájí. ,,Thorin vás nebude poslouchat. Je očarovaný dračí nemocí." namítl Thranduil. Morgria se zastavila a šla přímo k němu. ,,Na tom mi nesejde! Jde tu teď o mnohem víc, než o tvoje malichernosti! Přesvědčím ho různými praktikami, pokud budu muset! Ale věz, že jsou mi trpaslíci o mnoho bližší než někdo jako ty! Myslíš si, že by tvá žena stála o diamanty, které budou skropené trpasličí krví?! Jistě, že ne! Byla by nejspíš zhnusená." V poslední větě se jí zlomil hlas. Thranduil se narovnal a jen ji sledoval. Morgria se pak otočila a rázně kráčela pryč.

Thranduil pak sklopil hlavu a díval se na zem. To mě už nezajímalo. Otočila jsem se na patě a běžela za princeznou.