Morgothovy děti

40. kapitola

Karmen

Vyjela jsem tedy s princeznou k bráně Ereboru. Morgria po celou dobu mlčela. Slunce už přecházelo za obzor a nebe se zbarvilo do oranžova. Nemohla jsem přestat myslet na zítřek. Teď už nezáleželo na sporech trpaslíků a elfů, ale na skřetí hrozbě. Byla jsem si jistá, že Gandalf určitě věděl, co se blíží.

Dojeli jsme k Ereboru a seskočili z koní. Noční hlídku měl Bofur. ,,Karmen! Mor! Moc rád vás vidím! Hej! Bifure! Kili! Přineste lano!" zavolal na trpaslíky. Po chvíli se přes kamennou zeď spustil provaz a my po něm vyšplhali. Všichni tři trpaslíci se na nás přátelsky usmívali, ale Morgria zvážněla. ,,Kde je Thorin?" I trpaslíkům zvadl úsměv. ,,Je v trůnním sále." řekl po chvíli Kili, ale když kolem něj procházela, tak jí chytl za zápěstí. ,,Thorin je teď jiný. Nečekej, že tě přátelsky uvítá." Morgria přikývla, ale já věděla, že jí to vevnitř spaluje už dlouhou dobu. ,,Počkej tu, Karmen. Půjdu si s ním promluvit sama." Mě nezbylo nic jiného než jí poslechnout. Morgria odešla a já s trpaslíky osaměla. ,,Kde jsou ostatní?" ,,No někteří jsou v jídelně, ale pokud se ptáš na mého bratra, tak ten je ve zbrojnici." usmál se vědoucně Kili. Mlaskla jsem a pobaveně se usmála. Nakonec jsem se také vzdálila a vydala se hledat Filiho.

Netrvalo dlouho a světlovlasého trpaslíka jsem našla. Seděl ke mně zády a brousil si meč. Zdálo se ale, že je ztracený v myšlenkách. Usmála jsem se a opřela se o trám dveří. ,,Vida. Tady ho máme!" Fili se najednou narovnal a rychle se otočil. ,,Karmen!" vydechl a meč s třísknutím mu vypadl z ruky. ,,U Durinových vousů! Moc rád tě zase vidím!" Pak se ale zastavil a vypadal, že váhá. Proto jsem roztáhla ruce a on mě přišel obejmout. Klekla jsem si na jedno koleno a byli jsme v objetí dlouho, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

Morgria

Princezna se vzdálila a procházela horou. Cestou potkala Balina, který jí přátelsky a mile přivítal. Když se však zmínila o Thorinovi, tak jí ukázal cestu, ale také jí varoval. I jemu se v očích leskl smutek.

Vyšla pár schodů a před ní se objevil dlouhý nazelenalý most vedoucí přímo k Ereborskému trůnu, na kterém seděl Thorin. Kráčela k němu jistým krokem. Měl nasazenou korunu a skoro jí nevěnoval pozornost.

Zastavila se až před schody k trůnu. Až teď se jí Thorin začal věnovat. Jen jí pozoroval, a tak Morgria začala jako první. ,,Zdravím vás, Thorine." Thorin jen sklopil zrak a řekl: ,,Co ode mě chceš." řekl to tak povýšeně, že jí dokonce začal i tykat. Morgria se usmála, ale skryla za tím bolest, co jí způsobovalo srdce. Začala mu tedy tykat také. ,,Přišla jsem tě varovat. Tvé spory s Thranduilem jsou ničím, oproti tomu, co se blíží. Dej mu ty zpropadené diamanty, jinak vše akorát zhoršíš!" Thorin se na ni vztekle podíval a zvedl se z trůnu. ,,Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit!" ,,Poslouchej mě! Blíží se sem armáda skřetů, vedených Azogem Znesvětitelem! Myslíš si, že až je Azog všechny pobije, tak se nepůjde podívat do Ereboru?! Připoj se k lidem a elfům a zabraň mu, ti ukrást domov, který jsi tak dlouho neměl!" Thorin se k ní otočil zády a řekl:,,Azog Znesvětitel sem nepřijde!" ,,Thorine?! Slyšel jsi, co jsem ti právě řekla?!"Thorin se k ní rozčíleně otočil a skoro na ní zařval: ,,Nepřijde, protože ty to nedovolíš! A ani Karmen! Zachráníte nás, jako posledně!" Ačkoliv Morgriu překvapilo, že si myslí, že je jejich pomoc samozřejmostí, tak mu odpověděla: ,,Nemyslím si, že bude Azog tak hloupý, aby si nevzal tmavě šedý prach, kterým zahubil celé mé království." ,,Stejně se sem nedostane. Sám jsem poslal havrana pro pomoc." stál si za svým Thorin. ,,Obětuješ pro to zpropadené zlato všechny, na kterých ti kdy záleželo?! A sám zůstaneš sedět na trůnu? Budeš vše pozorovat z bezpečné vzdálenosti?" ,,Jsem král! Zlato v této hoře nelze měřit se ztracenými životy. Je mnohem víc než padlí vojáci." Morgria se na něj chvíli jen dívala, ale pak jí po tváři stekla první slza. ,,Sundej si tu korunu." zašeptala. Thorin se díval, kamsi do stěny a stál k ní zády. ,,Sundej si tu korunu! Tohle nejsi ty! Thorine." Na chvíli se odmlčela, ale nakonec spustila: ,,Jsem prvorozená vznešené krve z Temných víl. Po celý život jsem znala jen přetvářku. Ať už svých blízkých nebo poddaných, na tom nezáleží. Poznám, když někdo lže. Ty Thorine lžeš sám sobě. Jsi zaslepený zlatem, diamanty a safíry. Ten Thorin, kterého jsem znala, by zemřel pro každého ze svého rodu. Zatím co ty, tu dáváš v sázku životy trpaslíků své společnosti. Těch, co jsou ti bezvýhradně věrní. Těch, kterým na tobě záleží. Jsi nemocný, Thorine. Kdybys našel Arcikam, tak by se vše akorát zhoršilo, a ty bys přišel o rozum úplně. Prosím, Thorine." udělala pár kroků a stála přímo u něj. ,,Odlož tu korunu. Buď zase Thorin Pavéza." Sotva zadržovala pláč. Thorin se nadechl ašel si zase sednout na trůn. ,,Ať už se zítra stane cokoli, tak už tě nikdy nechci vidět. Už tě nikdy nechci vidět v tomto království. Jsi jen znetvořená bytost zrozená temnou mocí. Už jen, že tu jsi, znesvěcuješ tuto síň. Je mi z toho zle. Vypadni a už se nevracej!" Morgria se na něj chvíli jen dívala. Každé jeho zpropadené slovo jí rvalo srdce na kusy. Pak nakonec řekla s náznakem nenávisti: ,,Dobrá, pokud zítřek přežiji, tak si tě po bitvě najdu a to zlato, co máš v hlavě z tebe vymlátím, pokud budu muset. Ale jestli zítra zemřu, chci abys něco věděl. Až se budeš procházet v kopcích zlatých mincí, tak si vzpomeň na moje slova. Ty nejsi Thorin, ty jsi jen jeho ubohá a nicotná troska, co mu nesahá ani ke kotníkům. Ty nejsi ten trpaslík, kterého jsem milovala." Thorin se jí podíval znovu do očí, ale to se už Morgria otočila a šla pryč.

Morgria se snažila jít se zvednutou hlavou a sebejistě, ale jakmile se Thorinovi ztratila z dohledu, tak se sesunula podél jedné ze zdí a snažila se nevzlykat moc nahlas.