Morgothovy děti

76. kapitola

Morgria

Princeznu těšilo, že jí Thranduil doprovodí. Nevyužila svou moc tak dlouho, že začala pochybovat, že jí stále vládne. Thranduil si osedlal majestátního jelena a Morgria vyjela na koni ze Sebastienova Stříbrného lesa.

Jeli spolu mlčky skrz Temný hvozd na sever k pevnosti Dol Guldur. Thranduil se ujal velení a vedl jí po stezkách, které byli zarostlé mechem a lišejníky. Krása Temného hvozdu už dávno zašla. Bývalou slávu zobrazoval jen král elfů se světlými vlasy a stříbrnou korunou na hlavě, co jel před Morgriou. Možná si i sám uvědomuje, jak jeho království upadlo. Princeznin plán byl prostý. Zničit zlo, co se v Dol Gulduru znovu roztahuje. Když zničí tohle sídlo, tak zamezí nepříteli obsadit sever. Musí jí to vyjít. Pro dobro Středozemně.

Thranduil zvedl ruku a přiměl tak Morgriu zastavit a naslouchat okolí. Nastražila vílí uši a opravdu. Zaslechla spěchající kroky. Usmála se na Thranduila, který jí úsměv oplatil. Zaslechla tětivu a v ten moment kolem Thranduila a jí udělala ohnivý štít. Zavřela oči a soustředila se. Do štítu napadalo asi deset šípů, které následně pomocí magie otočila a vystřelila je se zasvištěním zpátky ke skřetím lukostřelcům.

Ozvalo se několika násobné vyjeknutí, a pak už jen ticho. Thranduil na ni uznale kývnul. ,,Vidíš? Drž se u mě a přežiješ." řekla sladkým hlasem, když míjela Thranduila zleva. V tom ale zaslechla tětivu znovu a málem nestihla nic udělat, kdyby šíp v letu nepřesekl Thranduilův meč na dvě poloviny. ,,To platí i pro tebe, Morgrio." oplatil jí to Thranduil a ušklíbl se. Zdál se jiný. Více živý. Pobaveně zakroutila hlavou ze strany na stranu a vyjela za ním.

Po cestě do temné pevnosti spolu potkali spoustu nejrůznějších potvor. Od skřetů po vrky až pavouky. Každým zabitím se blížili ke svému cíli. Nakonec se dostali na vyhlídku, ze které byl výhled na onu pevnost. Obrátila jsem se na svého druha a usmála se: ,,Tak jdeme na to?" Thranduil vztyčil majestátně hlavu do výše a nespouštěl oči z temnoty před sebou. ,,Nikdy nemělo moc smysl odporovat tvému rozhodnutí, Morgrio." Princezna se pobaveně ušklíbla a řekla: ,,Ne to nemělo." Thranduil přivřel oči a pohlédl na ni. Oplatil jí úsměv plný očekávání z nadcházejícího střetu. Morgria sesedla z koně a nechala ho se potloukat po vyhlídce. ,,Tak se dívej. Vyčistím ti cestu." Dořekla a proměnila se ve vílu. Rudé vlasy zčernaly a žilami ji začal proudit oheň. Otevřela oči plné zuřivého plamene, co se ze všech sil snažil vyplout na povrch. Na zádech se jí objevila působivá planoucí křídla, které pak princezna roztáhla do působivé délky. Její oděv se změnil v černou zbroj odolávající žáru, který vyzařovalo její tělo. Thranduil teď byl i na svém jelenovi menší než ona. Usmála se na něj a vzlétla.

S nevídanou rychlostí zamířila přímo ke kamennému mostu, který jako jediný vedl do pevnosti. Pochodovalo po něm skřetí vojsko. Morgria se za letu ušklíbla a vletěla přímo na začátek mostu, kde zpražila asi dvacet skřetů na popel. Ostatní začali řvát její jméno v černé řeči a běželi do pevnosti. ,,Ghash Flatar!" ,,Ghash Flatar!" Morgriu jejich vyděšení k smrti těšilo, a tak zamávala křídly zpátky k lesu a v otočce se snášela zase zpátky k prchajícím nepřátelům. Natáhla ruce před sebe a vyšlehla sloup plamene. Letěla nad mostem a smažila skřety na uhel. Někteří raději skákali přes okraj mostu, aby unikli před žárem, jenže je čekala jen smrt z dlouhého pádu.

Morgria vyčistila most a Thranduil se po něm hned hnal na svém jelenovi. Morgria vletěla do pevnosti a zabíjela skřety hlava nehlava. Věděla, kde se nachází Thranduil podle pištění skřetů ve smrtelné agónii. Nechala Thranduila v pevnosti a vydala se pod temné sídlo, kde se nejspíš skřeti rodili. A také měla pravdu. Jedním mocným úderem do země zpražila celé podzemní prostory až zbyl jen prach.