Morgothovy děti

42. kapitola

Karmen

Hned za úsvitu jsem se probudila a vydala se do města. Lidé pobíhali kolem a elfové se v řadách kupili u východu z města. Zašla jsem tedy do Thranduilova stanu. Gandalfa jsem zastihla jako prvního. Stál u vyhlídky na Erebor a zdál se velice zamyšlený a zároveň bezmocný. ,,Gandalfe?" oslovila jsem ho a stoupla si vedle něj. Probudila jsem ho z myšlenek, které se mu vytratily z očí a mírně se na mě usmál. ,,Karmen." ,,Nezahlédl jste někde Morgriu?" Gandalf se ohlédl, ale pak odpověděl: ,,Už od včerejška jsem ji nespatřil." Povzdechla jsem si a přikývla. ,,K boji mezi trpaslíky, lidmi a elfy nedojde. To vám slibuji." mrkla jsem na něj a usmála se. Čarodějovi se zřejmě poněkud ulevilo. Věděl, že alespoň jedna z víl zůstala a účastní se boje proti skřetům. Zaslechla jsem kroky a ohlédla se. Stál tam Bard s Thranduilem. Elfí král skoro zářil ve své stříbrné zbroji. Něco spolu řešili a mířili ke svým poddaným. ,,Je čas." řekla jsem směrem ke Gandalfovi, otočila jsem se a vyrazila za nimi. 

Ovázala jsem si kolem pasu opasek s dvěma meči jen pro jistotu. Kdyby mě náhodou zasáhl prášek, mohla bych dál bojovat v lidské podobě. Přidala jsem se do skupiny lidí, která také mířila na sraz. Elfové pochodovali jako první. Kráčeli jako jedna velká neprostupná jednotka. Za to lidé byli rádi, že se vůbec nějak na pole před Erebor dostanou.

Před pár stovek rybářů se postavilo asi deset řad elfů z každé strany a vytvořili tak barikádu. Na kamenné zdi jsem spatřila všechny trpaslíky včetně Thorina. Thranduil s Bardem pomalu jeli na svých zvířatech k bráně a elfské řady jim mistrně uhýbali. Zastavil je až Thorinův šíp. ,,Příští dostanete mezi oči!" ozval se Thorinův hlas a trpaslíci mu dali zapravdu. Thranduil mírně zvedl ruku a celá přední řada namířila svými luky na bránu. Kromě Thorina se všichni trpaslíci okamžitě schovali za zeď, až mě to přimělo k pobavenému úšklebku. Thranduil pak znovu zvedl ruku a elfové si šípy zase založili. ,,Přišli jsme vám oznámit, že jsme dostali nabídku splátky dluhu a přijali ji." začal Thranduil. ,,Jakou splátku?! Nic jsem vám nedal! Nic nemáte!" Elfí král se pak podíval na Barda a ten si sáhl pod kabát. Vyndal Arcikam a ukázal ho trpaslíkům. ,,Máme tohle!" Pak se z hradby ozval Kiliho hlas: ,,Zloději, jak jste přišli k dědictví našeho rodu?! Ten drahokam patří králi!" ,,A král ho může mít!" sdělil ledabyle Bard a hodil si s drahým klenotem, jakoby to byl nějaký míček. ,,Při naší dobré vůli. Ale nejdřív musí splnit své slovo!" Viděla jsem, jak Thorin něco říká trpaslíkům, až nakonec zakřičel, aby ho slyšeli všichni před branou Ereboru. ,,Arcikam je v této hoře! Je to podvod!" Pak se ozval Bilbův hlas a něco tam povídal. Vždycky mě udivovala ta hobití kuráž. 

Thorin se pak na Bilba utrhl a vypadal dost zrazeně. Pak Bilbo zvýšil hlas a slyšela jsem ho jasněji. ,,Trpaslík, jehož jsem poznal na Dně pytle, by nikdy neporušil slovo! Nikdy by nepochyboval o věrnosti svých lidí!" ,,Nevykládejte mi o věrnosti! Svrhněte ho z hradeb!" V tom mě úsměv přešel a okamžitě jsem se prodírala skrz elfí zástupy. Věděla jsem totiž, že Thorin je schopný ubohého hobita opravdu hodit přes hradbu. ,,Neslyšeli jste! Udělám to sám!" Kili s Filim se mu snažili zabránit, ale Thorin byl silnější. ,,Buďte proklet! Vy i čaroděj, který vás vnutil do společnosti!" Doběhla jsem k hradbě a čekala až hobita shodí, abych ho mohla chytit. ,,Jestli se vám nelíbí můj lupič! Prosím! Nepoškoďte mi jej vraťte ho ke mně!" ozval se Gandalfův hlas a Thorin nakonec Bilba nechal jít. Oddechla jsem si a jistila hobita, který slaňoval podél zdi. ,,Nevedete si obzvlášť skvěle, jakožto král pod horou, viďte! Thorine, synu Thrainův." ,,Už nikdy nechci mít, co dělat s čaroději a pakáží z Kraje!" ,,Dohodli jsme se, vrácení Arcikamu za to, co bylo slíbeno." řekl Bard a já akorát pomohla Bilbovi na pevnou zem. Vyměnila jsem si úsměv s trpaslíky na hradbě a vydala se s hobitem zpátky za čarodějem. Thorin začal přecházet po hradbě a pořád se ohlížel na svah u hory. ,,Proč bych si měl kupovat, co mi právem patří?!" Thranduil se pak otočil na Barda a slastně mu řekl: ,,Nechte si ten kámen, prodejte ho. Ecthelion, vládce Gondoru, vám dobře zaplatí." Thorin to slyšel, což byl nejspíš Thranduilův záměr. ,,Zabiju vás! Přísahám! Všechny vás zabiju!" ,,Vaše přísaha nic neznamená!" okřikl Thorina Thranduil a obrátil svého jelena zpět k armádě. ,,Už jsem slyšel dost!" ukázal znamení na přední řady, které se už připravili k útoku. Znovu zasadili šípy a mířili na hradbu. ,,Thorine, otevřete bránu! Ten poklad bude vaše smrt!" ozval se zoufalí Gandalf. Bilbo se na mě prosebně podíval a já vykročila za ním. ,,K boji mezi elfy a trpaslíky nedojde!" ozvala jsem se a všichni se na mě podívali. ,,Pokud budu muset, Thorine, tak tu hradbu rozházím kámen po kameni a vy víte, že to dokážu!" Thorin mě probodl nenávistným pohledem a zase se ohlédl na východní svah. Balin mu něco řekl a Thorin se snažil přemýšlet. ,,Odpovězte nám! Chcete raději mír? Nebo válku." V ten moment před Thorina přiletěl havran a cosi mu skřehotal. Pak se podíval zase na východ a promluvil: ,,Raději válku!" 

Ohlédla jsem se a na obzoru se začali objevovat první zástupy trpasličí armády. Lidé se tvářili zoufale, ale já to brala jako plus. Jestli se sem valí skřeti, tak jen dobře, že jsou všechny národy připraveny k boji. I tak mě ale znepokojovala nepřítomnost Morgrii.