Morgothovy děti

93. kapitola

Morgria

Mirdes odešel před dvěma dny a Morgria trávila většinu času nad vodopádem. Bloumala ve svém nitru, kde se plamen nahromadil sotva do třetiny původního objemu. Zrovna, když plavala na hladinu, aby se probudila z transu, tak zaslechla Thranduilův hlas za dveřmi její mysli. Vydala se tedy k nim, aby otevřela. ,,Morgrio?" ,,Co se děje?" zeptala se svého druha. ,,Je čas." Chvíli se na sebe dívali než Morgria sklopila hlavu. ,,Dobře. Jdu to říct strýci." Vyměnili si pohledy plné obav, než se Morgria probrala.

Okamžitě vyskočila na nohy, které měla ztuhlé mrazem a rozeběhla se do Sebastienova domu. Na zemi byla po kotníky vysoká sněhová pokrývka, takže to zabralo větší úsilí.

Rozrazila bránu a k jejímu překvapení na náměstíčku stál Sebastien s Hellen. Její příchod je vyrušil z hovoru. ,,Co se děje, Mor?" zeptala se starostlivě Hellen. ,,Je čas. Válka je tu." Sebastien se narovnal v celé své výšce a protáhl si křídla. ,,Povolejte mé bojovníky! Dnes se seskupíme! Zítra vyrazíme na sever a do války! Připojíme se k elfům ze Zeleného hvozdu!" rozkázal Sebastien. Elf ve stříbrné zbroji se zeleným pláštěm přikývl a vyrazil s několika dalšími z domu. ,,Morgrio? Dohodni se se svým druhem na srazu. Vyrazíme Ereboru na pomoc společně." Princezna přikývla a vyhledala samotu, aby si s Thranduilem mohla zase popovídat.

Karmen

Ještě ten den měl Theodred pohřeb. Mrtvého prince neslo šest mužů, kteří pomalu procházeli davem před zadní bránu Edorasu. Vynesli ho ven na travnatou planinu posetou bílými kvítky. Následovali jsme krále, abychom mrtvému dopřáli úctu. Vojáci ho donesli až k připravené hrobce, když princezna Éowyn začala zpívat rituální žalozpěv. Zpívala, dokud se dveře hrobky nezavřeli.

Po pohřbu se lidé rozešli, aby nechali krále o samotě. Zůstal tam s ním jen Gandalf. Náladu mi zlepšila až večeře. Obzvlášť večeřet s Gimlim byla legrace. Byl tak neukázněný a nevychovaný, že mi to připomnělo staré dobré časy. V tom do síně vešel Gandalf se dvěma dětmi. S dívkou a o něco starším chlapcem. Hned za nimi přišel i Théoden, který usedl na trůn, aby si poslechl, co mu děti přišly říct. 

Z toho mála, co řekli bylo jasné, že Divocí lidé se jen tak nezastaví. Jakmile Éowyn dokončila účes té malé dívce, tak spustila: ,,Nebyli varováni. Nebyli ozbrojeni. Nyní jdou Divocí lidé Západním úvalem a cestou pálí. Stohy, domy i stromy!" ,,Kde je máma?" zeptala se dívka, když ji Éowyn zabalila do zelené deky. Upila jsem z korbelu s pivem, abych přišla na jiné myšlenky. ,,To je první náznak hrůzy, kterou Saruman rozpoutá. Navíc ho nyní pohání velký strach ze Saurona. Vyjeďte a střetněte se s ním. Odlákejte ho od žen a dětí. Musíte bojovat." přesvědčoval krále Gandalf. ,,Máte dva tisíce mužů, kteří odjíždějí na sever. Éomer je věrný." sdělil Aragorn. Aha, takže takhle se ten pohledný velitel jmenuje. Ušklíbla jsem se a kousla si do pečínky. ,,Jeho muži se vrátí bojovat za svého krále." Král se postavil, aby řekl: ,,Už budou na tři sta mil odtud. Éomer nám nepomůže. Já vím, co ode mě chcete, ale nechci přivodit svému lidu další umírání! Nebudu riskovat otevřenou válku." Zakousla jsem se do chleba, abych zakryla svůj pobavený úsměv. ,,Jste v otevřené válce, ať chcete nebo ne." dodal Aragorn. Vyměnila jsem si pohled s Gimlim a napila se piva. ,,Pokud se pamatuju...Théoden, ne Aragorn, je králem Rohanu!" utrhl se na něj král. Gimli se napil z půllitru a říhnul si. Odvrátila jsem zrak na protější stěnu a dala si ruku s chlebem před sebe, aby nikdo neviděl, jak se náramně bavím. ,,Jaké je tedy královo rozhodnutí?" zeptal se Gandalf. Théoden se ohlédl na čaroděje a řekl: ,,Půjdeme do Helmova žlebu. Tam odoláme Sarumanovým hordám." Takže se lidé budou schovávat, místo toho, aby bojovali. Jaká klasika.

Gandalf se obrátil ke dveřím a my ho následovali. Vojáci lidem předávali králův rozkaz, aby se sbalili a vzali jen to potřebné. ,,Helmův žleb! Utíkají do hor, když maj bojovat! Kdo je bude chránit, když ne král?!" stěžoval si Gimli. ,,Dělá jen to, co považuje za nejlepší. Helmův žleb je už dřív zachránil." vysvětlil mu Aragorn. ,,Jo, ale je to pitomost!" dodala jsem, abych dala za pravdu Gimlimu. ,,Z té strže nevede žádná cesta. Théoden kráčí do pasti. Myslí si, že je vede do bezpečí. Místo toho je zmasakrují. Théoden má silnou vůli, ale mám o něj strach. Mám strach o přežití Rohanu. Ještě tě bude potřebovat, Aragorne. Rohanský lid tě bude potřebovat. Jejich obrana musí vydržet!" promluvil Gandalf. ,,Vydrží!" přísahal Aragorn a tím si od Gandalfa vysloužil úsměv. ,,Šedý poutník, tak mi říkávali. Po tři sta lidských životů již chodím po této zemi a nyní nemám čas. Při troše štěstí mohu uspět. Čekej můj příchod na úsvitu pátého dne! Za úsvitu se dívej na východ!" Aragorn otevřel vrátka od kotce a řekl jen: ,,Jeď!" Když Gandalf projížděl okolo, tak se na mě usmál a mrkl. Moc dobře věděl, že si ten masakr nemohu nechat ujít. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a sledovala, jak odjíždí.

Ještě ten den jsme vyrazili na pouť do Helmova žlebu. Jenže jsme šli strašně pomalu. Dostala jsem vlastního koně. Byl černý jako uhel, a tak jsem mu říkala prostě Uhlík.

Druhý den ráno, když jsem připravovala Uhlíka na další cestu, tak mě vyhledala Éowyn. ,,Princezno?" uklonila jsem se jí a usmála se. ,,Aragorn mi řekl, že se jmenuješ Karmen." ,,No to měl asi pravdu. I když mě říkají všelijak." Éowyn přimhouřila oči a chvíli nic neříkala. Vyskočila jsem do sedla, když mi sdělila: ,,Četla jsem záznamy staré pár desítek až stovek let. A několik z nich zmiňuje tvé jméno." Pohlédla jsem na ni a zeptala se: ,,A čím byla ta Karmen v těch záznamech?" Éowyn polkla a zašeptala: ,,Jestli jsi ta, o které jsem četla, tak ty meče, co nosíš, jsou jen na okrasu." Usmála jsem se na dvojici čepelí u mého pasu a řekla: ,,Pokud bych byla ta, o které jste četla, tak bych řekla, že máte odvahu. Na Karmen si totiž dovolovali jen ti odvážní, nebo hlupáci. Ale vy hlupačka nejste, že? Éowyn." Zvedla jsem koutek úst a vyzvala Uhlíka ke cvalu. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, že mě Éowyn pozoruje bez mrknutí oka.