Morgothovy děti

21. kapitola

Karmen

Trpaslíci nebyli ve svých pokojích, ale z pobavených výkřiků a dovádění jsem pochopila, že se nejspíš koupou ve fontáně. Morgria byla stále zamyšlená. Přemýšlela jsem, jestli dumá nad tím, co nám včera řekla Hellen, nebo o rozhovoru s Thorinem. Hellen nám také vysvětlila, proč se nás může dotknout. Hellen používá jakési bylinky, které tlumí její vnitřní světlo a Elrond je zase půl elf, takže jeho světlo není tak silné, jako u ostatních elfů.

Přecházeli jsme most. Morgria se zastavila u zábradlí a opřela se o něj. Shlížela do vodopádu pod námi. ,,Nad čím pořád tak přemýšlíš?" zeptala jsem se a opřela se vedle ní. Princezna se na mě podívala a zase se zadívala do padající vody. ,,Vlastně nad vším. Předevčírem, jak jsem mluvila s Thorinem, tak jsem mu přísahala na svůj život, že bych ho nikdy nezradila." ,,No, ale vždyť si to myslela vážně, proč se tím trápíš?" Princezna si na oko pobaveně odfrkla. ,,Myslíš? Vždyť mu už od začátku lžeme. Lžeme už od doby, co jsme se spolu vydali na cestu po Středozemi. Nikdo, kromě Hellen, mého strýce a možná Elronda, nezná naše pravá jména. Vymysleli jsme si životy. Celá naše existence je lež!" ulevila si Morgria. ,,To neříkej. Ano. Možná neznají celou pravdu, ale co na tom záleží? Přísahali jsme, že je ochráníme, a to také děláme. To ale není jediné, co ti dělá starosti, že?" Morgria se ušklíbla. Nejspíš proto, že jí znám už opravdu dobře. ,,Myslím i na to, co nám řekla Hellen. Vlastně přemýšlím nad vším." Myslela jsem si, že tak odpoví. ,,Tak pojď. Třeba ti koupel udělá líp." Popadla jsem jí za loket a táhla pryč. ,,Nechceš se doufám přidat k trpaslíkům." namítla pobaveně Morgria. Ušklíbla jsem se na ni, jestli si vážně myslela, že bych něco takového udělala.

Vykoupali jsme se v příjemné lázni daleko od trpaslíků. Ani se mi nechtělo vylézt. Už se pomalu stmívalo. Morgria se začala zase chytat za hlavu a masírovat spánky. I já vycítila větší koncentraci světla Eldar. Během několika minut k nám do pokoje přicupitala Hellen se svou černou solí. ,,Co se děje?" zamrmlala Morgria, když jí Hellen podávala lahvičku. ,,Přijela paní Galadriel a Saruman Bílý." Jo tak to leccos vysvětlovalo. Pomyslela jsem si. Morgria si vzala dávku a s úlevou si oddechla. Také jsem si trochu vzala. V ten moment pískání v uších úplně přestalo. Morgria se postavila a vykoukla z okna. ,,Být tebou, tak si dávám pozor. Nevím, jak by se Galadriel zachovala. Možná by pocítila, že nejsi obyčejná lidská dívka. Je velice mocná." varovala ji Hellen. ,,Sebastien jí sice poznal, ale věř mi, že zrovna vroucí přátelství to není." Morgria si odfrkla a zase se posadila. Přesto si nedala říct a vyšla z pokoje. Princezna někdy byla, až nechutně zvědavá.

Vydala jsem se za ní. Když se zastavila pod schody, tak si na ně sedla. Stál tam Bilbo a kousek od něj i Thorin. Přikrčila jsem se a sedla si vedle princezny. ,,Samozřejmě jsem vám o tom chtěl říct. Čekal jsem právě na tuto příležitost. A můžete mi věřit, že vím, co dělám." ozval se hlas Gandalfa. ,,Opravdu? Drak spí už šedesát let. Co když vaše plány selžou, co když tu bestii probudíte." namítal Elrond. ,,A když se nám to podaří? Jestli trpaslíci získají horu zpět, posílí to naši obranu na východě. ,,Je to nebezpečný krok, Gandalfe." ,,Právě tak jako nedělat nic. Víte přeci, že Thorin má na trůn Ereboru rodové právo. Čeho se obáváte?!" ,,Zapomněl jste? Jeho rodina je hluboce zatížena šílenstvím. Jeho děd přišel o rozum a stejné chorobě podlehl i jeho otec. Můžete přísahat, že Thorin Pavéza tomu nepropadne?" otázal se ho Elrond. V ten moment se Thorin otočil a díval se kamsi do prázdna. ,,Gandalfe. Takové rozhodování není jen na nás. Ani vy ani já nemůžeme měnit hranice Středozemně." Pak se dvojice vzdálila a už jim nebylo tolik rozumět. Thorin chvíli jen stál a dumal nad Elrondovými slovy. Pak se k nám otočil a řekl: ,,Běžte se rychle připravit na cestu. Za úsvitu vyrazíme. Vy také Bilbo." Popohnal hobita a my ho poslechli.

Když jsme běželi do svých komnat, tak jsme potkali Hellen. Byla oblečená, jako by se chystala na výpravu. ,,Hellen? Kam máš namířeno?" zeptala se princezna a já běžela dál.

Když se Morgria objevila za pár chvil v pokoji, tak mi to řekla: ,,Hellen jde prý s námi jen skrz Mlžné hory. Potom si prý půjde po svých." Nacpala jsem si teplejší kabát do batohu a odpověděla: ,,No a ví o tom Thorin?" Morgria se ušklíbla a řekla: ,,Právě ho o tom šla zpravit. Chceš se vsadit?" Uchechtla jsem se a odpověděla: ,,Minule mě to stálo deset zlatek, ale proč ne. Sázím patnáct, že ho přemluví." Princezna se zamyslela a přijala sázku. ,,Dobře, sázím patnáct zlatek, že ji odmítne, ale ona za námi půjde celou dobu." Přikývla jsem a sbalila si zbytek věcí.

Když jsme se seřadili na kamenném plácku, ze kterého vedle cesta pryč z Roklinky, tak jsem se zlomyslně zasmála. Hellen totiž čekala s námi a smála se s trpaslíky. Thorin kolem ní prošel, jako by se už dávno domluvili a vedl výpravu ven z Elrondova domu. Ušklíbla jsem se a nastavila ruku. Morgria si zklamaně zažmrmlala, ale patnáct zlatek mi předala. ,,Rozloučila si se vůbec se svým nevlastním otcem?" zeptala se jí ne zrovna mile Morgria. Hellen zaregistrovala, že mi předala balík peněz a jen se pobaveně ušklíbla. ,,Ne, přeci bych vás neprozradila. Elrond mi to určitě odpustí." usmála se na svou neteř. Mrkla na mě levým okem a zařadila se do řady za odcházející trpaslíky.