Morgothovy děti

63. kapitola

Karmen

Erebor byl doopravdy nádherný. Puch po Šmakovi tu už dávno nebyl. Působil tak skvostně až se mi tajil dech. Trpaslíci mi s nadšením vše ukazovali a ptali se na mé dobrodružství, co jsem zažila po Bitvě pěti armád. Dain dál vládl Železným horám a Thranduil dostal zpět své drahokamy. Thorin se podle všeho už nehodlal oženit a jeho nástupcem měl být Fili.

Potom jsem poznala ženu Gloina a jejich syna Gimliho. Byl to zrzavý veselý trpaslík, který naštěstí nezdědil Gloinovo lakomství. Byl doslova unešený, že vidí Karmen z trpasličích příběhů. Jeho opatrnost, odtažitost a úcta mě až rozesmávaly. Thorin s Dwalinem a Filim šli obstarat jídlo Mirdesovi a mým vrkům. Trochu jsem se bála, aby jim nevyjedli zásoby sušeného masa na zimu.

K večeru jsme si sedli k velkému stolu a najedli se do syta na trpasličí způsob. Vedle Filiho seděli na každé straně dvě ženy, které se na mě nedívaly zrovna přívětivě. Více než druhá na mě pokukovala postarší trpaslice s modrýma očima a šedočernými vlasy. V podstatě kopie Thorina, ale v ženské podobě. Dís byla matkou Filiho a Kiliho. Nejspíš se bála, že bych něco udělala, jak Filimu, tak jeho manželce, která seděla po jeho pravici. Ta mě také nepřestávala nenápadně pozorovat, ale v jejím pohledu byl spíš náznak strachu. Byla na trpaslici skutečně krásná. Měla modrozelené oči a zlatavě blonďaté vlasy. I když jsem se na ně sem tam usmála, tak mi úsměv nejistě a jen hraně opláceli. Za to společnost ostatních trpaslíků byla naprosto dokonalá. O zábavu se nepostaral nikdo jiný než Bofur. Přesto u stolu chyběli tři z bývalé výpravy. Naklonila jsem se ke Gimlimu, který se ujal role průvodce. ,,Kde jsou vlastně Ori, Óin a Balin?" Gimli zvedl prst nahoru, abych počkala, než polkne. Když se nadechoval, aby mi vše vysvětlil, tak mu do řeči skočil Dori. ,,Odešli do Morie. Balin je nynějším pánem Morie." Gimli nešťastně zamrmlal. Já se na něj jen usmála a poplácala ho přátelsky po rameni. Bylo mu něco málo přes stovku, takže byl na trpaslíka stále mladíček. ,,Paní Karmen?" zaslechla jsem za sebou oslovení. Otočila jsem se a za mnou stál trpasličí strážce, který před chvíli prohodil slovo s Thorinem. ,,Kolik tak princ Mirdes a vaši vrci snědi sušeného masa?" Povzdechla jsem si a zamyslela se. ,,Řekla bych něco kolem dvě stě kilo. To by jim mohlo stačit." Trpaslík se uklonil a odešel.

Netuším, jak dlouho jsme se bavili, jedli a klábosili, ale byla to příjemná změna po těch třiceti letech jezení jen kamzíků. Kolem brzkého rána už někteří trpaslíci pospávali na stole znavení pivem. Kili s Tauriel, Thorinem a Dís už dávno odešli a teď už se zvedal i Fili s jeho zlatovlasou ženou. Dohráli jsme hru s ostatními trpaslíky. Šlo o to, kdo zůstane nejdéle na nohou a vítěz jsem byla zřejmě já. Fili sice nehrál, ale užíval si pohled na opilé druhy. Pak tedy se svou kráskou opustili místnost a šli si po svých. Chvíli jsem tam seděla, ale nakonec jsem se rozhodla vydat za nimi.

,,Fili!" zavolala jsem na něj a pár ztuhl. Oba se otočili a Fili po chvíli poslal svou ženu spát. Osaměli jsme. Fili jen stál a čekal. Povzdechla jsem si a usmála se: ,,Sluší vám to." Fili na sobě nedal nic znát. ,,Nezměnila jsi se." dodal po chvíli neurčitě. Nejistě jsem se usmála a naklonila hlavu na stranu. ,,Přeji ti štěstí. Ani nevíš jak. Pokud tě dělá šťastním, tak jsem potom šťastná i já." Fili se na mě chvíli bez mrknutí díval. ,,Ano, jsem s ní šťastný." Pak ke mně ale rychle při kráčel a pevně mi obejmul pas. ,,Chybělas mi, Karmen. Tak moc." Usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. ,,To i ty mě Fili, ale teď už běž. Své ženě budeš už chybět. Má tě ráda. Viděla jsem jí to na očích." Fili se odtáhl, zvedl hlavu a usmál se. Přikývl a vydal se na schody. ,,Jo a Fili?" zastavil se a otočil. ,,Díky za tohle. Nosí mi štěstí." Ukázala jsem na náramek. Fili se široce usmál: ,,To i tvé tři vlasy, které jsem si schoval, mi přinesli štěstí." Pak jsme na sebe na rozloučenou kývli a šli si po svých.

Vydala jsem se za Mirdesem. Nikdo mě nezastavil, když jsem prošla bránou a lehla si k princi pod křídlo. Mirdes jen spokojeně zavrněl a zase usnul. Myslela jsem si, že bude hrozné vidět Filiho po tolika letech, ale ne. Než jsem usnula, tak jsem se jen usmívala a spadl mi pomyslný kámen ze srdce.

V Ereboru jsme se zdrželi celkem pět dní. Podle jejich informací by se měla Morgria nacházet ve Stříbrném lese. To bylo fajn, ale horší bylo vymyslet, jak se tam vůbec dostat. Rozloučila jsem se s trpaslíky, kterým jsem slíbila, že se ještě někdy určitě vrátím a vydala se hledat vchod do Sebastienova království. Z Bitvy pěti armád jsem si pamatovala odkud se přibližně elfové Mirdesova strýce vynořili.

Strávila jsem u toho hrozného kamene tři hodiny a bušila do velké skály násilím, ale nic. Mirdes mě znuděně pozoroval. ,,Co je!" okřikla jsem ho. ,,Nejsem sice znalec, ale bušením do šutru asi sotva otevřeš portál." Jeho klid mě rozzuřil ještě víc. ,,No dobře! Pane chytrej! Tak si to otevři sám! No?! Prosím!" udělala jsem pár kroků dozadu, abych mu udělala místo. Mirdes se mým rozčilováním akorát víc bavil. Parchant jeden. Naklonil hlavu tak, aby měl tlamu přímo u kamene. ,,Strýci? Teto? Pustili byste nás dovnitř?" Pak se odtáhl a já pozvedla obočí. ,,To si jako myslíš, že by to bylo takhle snadný, jo?!" ,,No tak zkus projít." vyzval mě Mirdes s pobaveným pohledem. Kývl hlavou ke kameni, já si vztekle oddechla a šla k tomu zpropadenému šutru. ,,Tak to jsem tedy zvědavá, jak....!" Pak jsem jen propadla do prázdnoty. Pod sebou jsem ucítila chlad. Sníh. Mirdes pak prostrčil portálem hlavu: ,,Zvedneš se? Nebo děláš do sněhu andělíčky?" Vztekle jsem se zvedla ukázala na něj varovně ukazováček. Mirdes se uchechtl a prošel portálem celý. Hned za ním proběhli i vrci a poslušně si sedli do řady. 

,,Tak jdeme." vyzval mě Mirdes a s každým jeho krokem popadal ze stříbrných smrků sníh. Protočila jsem oči a chvíli stála. Pak ke mně přišel jeden z vrků, který měl nejmilejší povahu. Olízl mi obličej rychleji, než jsem ho stihla zastavit a sklonil se, abych na něj mohla vylézt. Musela jsem se krotit, abych ho neokřikla, a tak jsem si odevzdaně oddechla a vyskočila na jeho hřbet. Hurá za Morgriou. Pomyslela jsem si a má nálada se zlepšila.