Morgothovy děti

115. kapitola

Karmen

Morgria se vrátila zase k Sauronovi a já ani nemusela předstírat svou roli zrazené, protože pěstí do břicha bolelo jako čert. Dovolila jsem slzám, aby mi stékaly po tvářích, jen abych podpořila svou roli. ,,Chci být tvůj dědic. Chci to všechno. Moc a kontrolu." sdělila Morgria Sauronovi. Klekla si před ním na koleno a dořekla: ,,Jsem oddaná jen tobě a nikomu jinému. Chci znát Morgothovu píseň." Přejel mi mráz po zádech, když to vyslovila. ,,Vykovu prsten moci jen pro tebe, Morgrio." Morgria zvedla hlavu a já si všimla elfské dýky, co nenápadně vytáhla zpoza lýtka, kde ji měla po celou dobu připevněnou bílým šátkem. ,,Mě prsten moci vyrábět nemusíš, protože už jeden mám!" Bleskurychle proti němu vyšlehla plamen a sekla ho do ruky onou dýkou. Usekla mu několik prstů a prsten si vzala. Sauron se ale nerozpadl na tisíc kousků, jak bylo napsáno v legendách. Morgria ho totiž svými plameny ještě udržovala naživu. Sauron začal řvát, protože věděl, že je s ním konec. Morgria hodila prstenem do výšky, jako by si s ním hrála. Celou místnost prozářil její fialový plamen. ,,My jsme si vážně podobní, ale nejsme stejní, Saurone. Všechno, co jsem ti řekla, byla pravda. Ano, toužím po moci a kontrole, ale jsou i mnohem důležitější věci. Což ty nikdy nepochopíš, proto teď budeš bloudit jako stín až do konce světa!" ,,Neeeee!" zařval Sauron a Morgria utnula svou moc. Sauron se rozzářil jako ta nejjasnější hvězda a vybouchl. Věž popraskala, ale stále se držela na místě. Morgria popadla Froda a přehodila si ho přes rameno. Pak si přehodila i, pokud si správně vzpomínám z Gandalfova vyprávění, Gluma. ,,Vezmi Sama k Mirdesovi a vypadněte odsud!"

Na nic jsem nečekala. Opatrně jsem si Sama přehodila přes rameno a vydala se ke schodům. Sam plakal bolestí. Dokonce i někomu, jako jsem já, mi ho bylo líto. Přeskakovala jsem mrtvé skřety a běžela přes kamenný most k Mirdesovi. Morgria mu akorát pokládala na hřbet Froda s Glumem, když jsem začala šplhat i se Samem za nimi. ,,Leťte k ostatním! Já se postarám o prsten!" Popadla jsem jí za předloktí a přitáhla jí k sobě. ,,Tak zlom vaz, ty zrádkyně." Pobaveně jsem se na ní ušklíbla. Ona mi úsměv oplatila a kývla hlavou na západ. ,,Tak leťte. Ty hobiti potřebují ošetřit." Mirdes zavrněl a Morgria mu odpověděla: ,,Já tebe taky, bratříčku." Poplácala ho po šíji a Mirdes se vznesl.

Morgria

Morgria otevřela dlaň, ve které se jí leskl zlatý prstýnek. Lákal jí a prosil o milost. Zvláštní. Milost je podle Saurona slabost. Morgria se usmála na Horu Osudu. ,,Možná si nás pomohl stvořit, ale nikdo se tě o to neprosil. Proto nemám důvod ti být vděčná." Roztáhla žhnoucí fialová křídla a letěla k Sauronově sopce. Jediné, co teď Saurona drželo jakžtakž při životě byl prsten. Po jeho zničení nebude nic než stín, toulající se po Středozemi. Ale jednoho dne se vrátí. Jenže to už Morgriu trápit nebude.

Během pár chvil se dostala ke vchodu do otřásající se sopky. Došla až na kraj, takže viděla tekoucí lávovou řeku. ,,Měj se, děde. Díky, že jsi mi otevřel oči." Prsten neustále žadonil a skučel, ale to Morgriu netrápilo. Natáhla ruku nad kráter a otevřela dlaň. Zlatý prsten spadl do propasti. 

Chvíli se nic nedělo, dokud se Hora Osudu nezačala otřásat ještě víc. Morgria tedy vyšla ven a dívala se, jak věž Barad-dûr padá k zemi. Sauronovo oko se vyděšeně zmítalo, dokud také nevybuchlo. Vytvořilo tlakovou vlnu, která se nesla celým Mordorem. Morgria se zlomyslně usmála: ,,Tak to se tedy jen tak nevidí." řekla si pro sebe.

Chvíli jen stála a dívala se na zkázu, co zničení prstenu způsobilo. Pak se ohlédla ke vchodu, kde se začala objevovat stoupající láva. Rozeběhla se tedy a v letu se vyhýbala sopečným kamenům, co sopka chrlila.

Karmen

Byla to nádhera a hrůza zároveň. Sledovala jsem pád Barad-dûr už od Černé brány, kde byl zbytek sjednocených armád. Gandalf s Aragornem se okamžitě vrhli na zubožené hobity a Sebastien se vydal pomoct Glumovi, který zjevně nesnášel elfí magii úplně stejně jako Temné víly. Země kolem Černé brány se začala propadat a vzala s sebou i prchající skřety. Všichni okolo začali křičet radostí. Vše se vystupňovalo, když přilétla Morgria. Všichni vojáci křičeli její jméno, ale ona jen nechápavě kroutila hlavou, ovšem usmívala se přitom. Jako první k ní přišel Thranduil. Morgrie se na tváři objevil rošťácký úšklebek a vrhla se na něj. Thranduil její polibek málem neustál, když do něj vrazila. A tak byl od Saurona na dlouhou dobu klid.

Následovala Aragornova korunovace. Skoro jsme se na vrchní plac Minas Tirith nevešli. Všechny národy se přišli podívat na návrat krále. Gandalf se ujal koruny a posadil ji klečícímu Aragornovi na hlavu. ,,Nyní přicházejí dny krále! Nechť jsou požehnané." zvolal Gandalf. Aragorn se postavil a otočil se ke svému lidu. Lidé jásali, tleskali a vítali svého krále. ,,Tento den nepatří jednomu člověku, ale všem. Obnovme společně tento svět a sdílejme dny míru." Lidé zase začali jásat a házet okvětní lístky. Pak se vše utišilo a Aragorn začal zpívat:

Et Eärello Endorenna utúlien. (Z velkého moře do Středozemě jsem přišel)
Sinome maruvan ar Hildinyar tenn' (toto místo budu řídit, i moji dědicové,)
Ambar-metta! (až do konce světa!)

Pak se všem svým spojencům lehce uklonil. Mrkla jsem na něj, když procházel okolo a věnovala mu úsměv. Mirdes zavrněl a kývl hlavou. Aragorn se však u nás zastavil. ,,Nikdy vám nebudeme moct splatit, co jste pro nás udělali." Já se široce usmála a řekla: ,,Když uspořádáš oslavu století, tak ten dluh splatíš." To přimělo Aragorna ke smíchu. Objala jsem ho a poplácala po zádech.

Morgria

Morgria se nemohla přestat usmívat, když zaslechla, čím Aragorn splatí Karmen dluh. Aragorn se pak vydal jejím směrem. ,,Princezno Morgrio. Vy jste ta, díky komu je zlo zažehnáno. Ani vám ten dluh nebudeme moci, jak splatit. To před vámi bychom měli všichni pokleknout." Jenže když to chtěl udělat tak ho Morgria zarazila. ,,Ne. To ne. Nechci, aby přede mnou kdokoli klečel." Pak ztišila hlas a řekla jen jemu: ,,Měli byste klečet před hobity. Už jenom kvůli tomu, že jste je poslali na sebevražednou misi a zbytečně." Pak zase zesílila hlas. ,,A žádný dluh u vás nemám. Jen si chci užít oslavu, jako Karmen." Aragorn se usmál a přikývl. Otočila hlavu ke Karmen a vyměnila si s ní zlomyslný úsměv. Obě totiž věděly, že se Aragorn nedoplatí po tom, co na té oslavě vypijí.

Aragorn se pak setkal s Arwen, která si zvolila smrtelný život, stejně jako Tauriel vedle Kiliho. A nakonec se všichni uklonili čtveřici hobitů, stojících uprostřed nádvoří.