Morgothovy děti

106. kapitola

Karmen

Během několika dní jízdy tryskem jsme se dostali do tábora rohanských. S Mirdesem a Hellen jsme dorazili jako předvoj. Vojáci nás obdivně pozorovali, ale nijak se s námi nebavili. Až když dorazil jejich král. Neměla jsem ponětí, jestli šest tisíc rohanských jezdců bude stačit. Ale naštěstí měli nás a Morgriu táhnoucí ze severu. Jen jsem doufala, že přijdou v čas.

Vydali jsme se za Théodenem, který vedl své stráže z hlavního města a velitele rohanských území na horu před námi. Na vrčím hřbetě jsme se nahoru dostali během chvilky. Nechala jsem Mirdese, ať se o naše zvířata postará a šla za Hellen, která shlížela do údolí. ,,Nic moc, že?" oslovila jsem jí. Hellen sebou škubla, jako by mě snad ani neslyšela přicházet. ,,Ano, nic moc. Ještěže mají vás." usmála se na mě. Na chvíli jsem se odmlčela a až pak se jí šeptem zeptala: ,,Nevím, jestli to cítíš taky, ale mám pocit, že Sauron chystá něco velkýho." Hellen na mě znovu pohlédla a já pokračovala: ,,Pochybuji, že by nám nechal desetitisíce skřetů na porážku a nepokusil se nás nějak zabít. Na to je až moc vychytralý." Hellen polkla a sklopila hlavu. ,,Víš o tom něco?" Hellen zaváhala, ale pomalu odpověděla: ,,Sebastien měl před pár dny vidění. Jen doufám, že to není pravda. Doufám, že se mohl zmýlit." ,,Tak o co jde?!" chytla jsem jí za paži a přiměla jí podívat se mi do očí. ,,Zbraň, kterou podle tebe chystá, už dávno existuje. Už hodně dávno, Karmen." ,,Ty myslíš, že..." vyděsila jsem se, i když jsem to tušila od začátku. Hellen se ke mně natáhla a zašeptala mi do ucha, aby to nezaslechl ani Sebastien vílíma ušima: ,,Nebohý půlčík mu ji přinese přímo do ruky."

Zastavilo se mi srdce a sotva jsem dýchala. Hellen se rozhlédla a skoro bez výrazu odešla. Takže Sauronovi se vrátí síla. Hellen mi ve Stříbrném lese jednou vyprávěla, co Sauron dokázal s prstenem. Jen sám o sobě je jeden z nejsilnějších Maiar. Je imunní vůči jakýmkoli zbraním. Dokonce dokáže zvedat předměty svou myslí. Dokáže ovládat erupce v Hoře Osudu, proto v samotném kráteru dokázal ukovat prsten moci. Prý dokáže i přivolat meteory z nebes, aby rozprášil své nepřátele. Nedá se zabít ani ohněm. Prý stál v plamenech a ani neucukl. Dokonce se umí teleportovat. Zahalí se do stínu a objeví se jinde na bojišti, a ještě se během toho uzdraví. Jen jeho oko dohlédne do všech koutů Středozemně až slabší povahy před jeho pohledem utíkají. K tomu všemu je mistrný manipulátor. Zmanipuloval tolik lidí, elfů a trpaslíků, že by se to těžko spočítalo. A ještě k tomu je zkušený taktik a stratég. Kdyby měl prsten, dokázal by toho mnohem víc. Kdyby si to přál stal by se s prstenem neviditelným. Prsten jen zesiluje jeho schopnosti a dělá z něj v podstatě boha temnoty a ohně. Kromě toho všeho nosí do bitev obrovský palcát, kterým rozptýlí celé legie nepřátel. Morgria je sice neuvěřitelně mocná, ale nedokázala by ho porazit sama. Vnitřně jsem doufala, že by to Frodo se Samem mohli dokázat, ale jejich pouť byla už od začátku sebevražda. Sauron musel Gandalfovi plány prokouknout. Možná mu to před smrtí vyjevil Saruman, který na to mohl přijít a varovat ho. Teď se všechno změnilo. Moje touha potom lámat skřetům krky mě nějak opustila. Teď se zdálo všechno beznadějné. Jenže jsem slíbila, že Rohanu pomůžu. Rychle jsem zapudila myšlenku na útěk a vydala se za nic netušícím Mirdesem.

Nikomu jsem o tom neřekla, protože to byla jen věštba. Ještě se to nestalo, a tak jsem nechtěla přivolávat paniku den před bitvou. Zahlédla jsem své společníky, jak se baví s Éomerem nejspíš o té stezce ve skále. Koním se moc nelíbila a pořád se plašili. Musela jsem uznat, že mě na té cestě něco přitahovalo. Něco temného a mrtvého. Jenže to mě teď zrovna nijak netrápilo. Ne, když se Sauron vydá do bitvy a nakope vílám zadek za to, že mu už od začátku maří plány. 

Když se setmělo, tak jsem si sedla k ohni a brousila si své dva meče. Nevnímala jsem nic než skřípavý zvuk, který broušení doprovázel. ,,Co je s tebou?" ozval se hluboký Mirdesův hlas. Zamrkala jsem a zmohla se jen na: ,,Cože?" Mirdes se ušklíbl a přisedl si. ,,Jsi nějaká zamyšlená a to ty nebýváš. Tak o co jde?" nedal si pokoj. Musela jsem zaklonit hlavu, abych se mu podívala do tváře. ,,Ale nic, jen jsem nějak nervózní." Mirdes zvedl obočí a pobaveně ohnul koutky úst vzhůru. ,,Ty jsi nervózní? Před bitvou? Nejsi nemocná?" Normálně bych se tomu uchechtla, ale teď jsem jen pokrčila rameny. Mirdes zvážněl a přiměl mě se na něj podívat znovu. ,,Děsíš mě, Karmen. Řekni mi, co se děje...Hellen se mnou nemluví už tři dny a ty od dnešního odpoledne. Co ti řekla?" Nebyl až takový hlupák, jak jsem si myslela. Zkousla jsem si rty a odehnala jeho ruku z mojí brady. Postavila jsem se, abych se mu podívala do očí a zašeptala mu to, co mi Hellen sdělila.

Mirdes poslouchal a jakmile si to dovyslechl, tak dlouze vydechl. ,,Teď už se nedivím, že ti není do smíchu...Jsme v prdeli." ,,Jo to jsme." souhlasila jsem s jeho výrokem. Tím náš rozhovor skončil, a tak jsme u ohně seděli mlčky. Jestliže i Mirdese přešel smích, tak to už bylo vážně beznadějné. 

Házela jsem si s rozžhaveným uhlíkem, když jsem zahlédla Smíška, který kolem svižně proběhl a mířil do kovárny. Nikdy mě nepřestala udivovat hobití odvaha. Tak maličký a plný odhodlání. Pokud se vyplní to, co Sebastien předpověděl a Temné víly selžou, pak už nebude nikdo, kdo by Saurona zastavil. Pak shoří i ten daleký zelený Kraj, plný nic netušících půlčíků.