Morgothovy děti

50. kapitola

Karmen

Oslavy trvaly až do rána. Pak se všichni odebrali do postelí nebo pospávali na podlahách Ereboru. To ovšem neodradilo Bilba s Gandalfem, kteří se chtěli vydat zpět do Kraje. Všichni ze společnosti se seřadili u brány a zahnali únavu. Bilbo se chtěl nejspíš tiše vytratit, tak jak to dělal pořád, ale já stále přemítala o té zajímavé energii, kterou byl cítit. Bylo to něco temného, ale nepřisuzovala jsem tomu nijak velkou pozornost. Bilbo byl i tak rád, že je všechny vidí. Usmál se a řekl: ,,Em. Kdyby někdo z vás jel kolem Dna pytle...Svačina je ve čtyři. Všeho je tam dost. Budete vždy vítáni." Trpaslíci se mu děkovně uklonili a já se snažila přemoci slzy. Jak já nesnášela loučení. Za ten půlrok, jsem si hobita docela oblíbila. Pak Bilbo ještě dodal: ,,Aaa...Ani nemusíte klepat." Všichni se tomu posmutněle zasmáli a Thorin k němu udělal pár kroků. ,,I vy zde budete vždy vítán." Objal ho a poplácal ho po zádech. ,,Sbohem mistře Pytlíku. Vraťte se ke svým knihám a k vašemu křeslu, sázejte stromy, uvidíte je růst. Kdyby si lidé cenili domova, víc než zlata, na světě by bylo mnohem lépe." Všichni posmutněle sklonili hlavu, ale usmívali se. ,,Sbohem Thorine." rozloučil se s ním hobit. ,,Tak už běžte." Bilbo se na Thorina usmál a vyskočil na svého poníka. Pak se otočil a zvedl ruku na rozloučenou. Všichni jsme zvedli ruce a Bilbo se s Gandalfem rozjel na svou zpáteční cestu.

Dlouho jsme sledovali jeho odjezd, dokud nám nezmizel z dohledu. Pak se trpaslíci postupně vraceli do hory. ,,Tak už pojď, Karmen. Měli bychom se trochu prospat." oslovil mě Fili a já ho následovala. Vešli jsme do hory a já si všimla Hellen, jak mě sleduje. Usmála se, ale odvrátila se. Pohlédla jsem na Filiho a rvalo mi srdce, že ho hned po dnešku opustím.

Morgria

Ostatní se už ztratili v hoře. Jen Morgria s Thorinem zůstali ještě před bránou. Král pod horou se k ní otočil a řekl: ,,Mor, musíme si promluvit." Princezna si povzdechla a přikývla. ,,Já vím." Thorin vešel do hory a Morgria ho následovala.

Vyšli spolu až nad bránu, kde ještě zůstal kus pevné zdi. ,,Ach, Mor. Ani nevíš, jak mě tíží ta slova, co ti teď budu muset říct." Princezna se posadila a přikývla. ,,Já vím, co mi sdělíš." Thorin si k ní přisedl a sledovali spolu východ Slunce. ,,Vím, že tě miluji a zemřel bych pro tebe. Ty sama jsi dokázala, že bys udělala to samé." Morgria sledovala zbarvené nebe a zadržovala pláč. ,,Byla to jen pohádka, Mor. Jenže by tahle pohádka neskončila dobře." ,,Já vím." vzmohla se jen na tyhle slova. Thorin jí chytl za ruku a sám už nedokázal říct víc.

Princezna se po chvíli nadechla a řekla: ,,I přesto na tebe nikdy nezapomenu, Thorine. Budeš navěky žít v mém srdci. Moje vzpomínka na tebe nikdy nezemře." Thorin k ní zvedl zrak a dojatě se usmál. Pak jí pohladil po tváři a políbil ji na čelo. ,,Nepatříš mi. Ty patříš nikomu jinému a on patří tobě. Sama to víš. To on je tvůj druh, ne já." Morgria sklonila hlavu a zavřela oči. 

,,Něco jsem ti přinesl." povzdechl si nakonec. Princezna k němu vzhlédla. ,,Otoč se." Morgria ho poslechla a Thorin jí na krk zavěsil překrásný zlatý náhrdelník se zelenými rubíny. ,,Patřil mé matce. Budu rád, když ho budeš mít, jako památku na tohle všechno." Morgria dojatě přikývla a objala ho. ,,Děkuji, Thorine." Už se neubránila slzám. ,,Ovšem neznamená to z bohem. Brány Ereboru ti budou vždy otevřené." řekl zvesela Thorin a utřel jí slzy. Morgria se usmála a přikývla. ,,Také ti něco dám." popotáhla si a zabránila tak dalším slzám. Zavřela oči a z hloubi duše, ve které jí zbyla jen špetka magie, která přesto postačila, vyčarovala rudě žhnoucí kamínek. Když zchladl, tak přestal zářit. Jen se v něm cosi hýbalo a blýskalo se. ,,Nastav ruku, je už docela studený." Thorin to udělal a Morgria mu pak zavřela dlaň. Podívala se na něj a řekla: ,,Je v tom kousek mé moci. Když budeš potřebovat mou pomoc. Když budeš v zoufalé situaci, tak ho hoď do ohně. Pomůžu ti." Thorin se na ni usmál a přikývl. ,,Bylo mi ctí být ve tvé společnosti, Thorine." On se znovu usmál a řekl: ,,Vím, že ti dlužím i Karmen asi dva měšce zlaťáků, ale dal bych vám klidně celý svůj díl pokladu." Morgria se ušklíbla a řekla: ,,No nevím, jak bych cestovala s takovou obrovskou truhlou, byla by větší, než všechny domy v Dolu." Oba se zasmáli. ,,Budou stačit ty dva měšce. Vlastně, ani nevím, co budu teď vlastně dělat." Thorin zvedl hlavu, ale zdál se trochu zesmutnělý. ,,Mohla bys doručit bílé drahokamy do Temného hvozdu." Morgria se v kleče narovnala a přikývla: ,,Ano, to bych mohla." Thorin se nepatrně usmál a povzdechl si. ,,Půjdu si lehnout i ty bys měla." Otočil se a scházel schody do Ereboru. Morgria ještě chvíli seděla na studeném kameni a pozorovala přicházející den. I přesto, že jí bolelo srdce, tak se usmála.

Karmen

Probudila jsem se, až odpoledne. Tak jako většina trpaslíků, lidí a elfů v Ereboru. ,,Dobré odpoledne, Karmen." usmál se na mě Fili, který mi přinesl polévku. ,,Dobré odpoledne, Fili." Trpaslík se na mě usmíval, ale poznala jsem, že za tím něco skrývá. ,,Copak je?" zeptala jsem se. ,,Morgria prý odchází s bílými drahokamy do hvozdu za elfy. A prý se vrátí, až za dlouhý čas." Spolkla jsem sousto a narovnala se v sedě. ,,Nejsem hlupák, Karmen. Vím, že tu také dlouho nezůstaneš." Fili pak sklopil hlavu a já odložila lžíci. Začala jsem mluvit: ,,Nezamýšlela jsem tě opustit bez rozloučení." Jemně jsem mu zvedla hlavu a přiměla ho se mi podívat do očí. ,,Jsem nesmrtelná víla a ty jsi trpaslík, Fili. Nejsem, jako Tauriel. Já nebudu mít tu výsadu zemřít žalem, jako ona. Já si tvou ztrátu ponesu, až do konce všeho. Jsi mladý a jsi také následník Ereborského trůnu. Já nejsem vhodná královna a ty sám to jistě víš. Je spousta jiných žen. Jedna z nich na tebe jistě čeká." Filimu se draly slzy do očí a já ho objala. ,,Vždy budeš můj přítel, Fili. A nikdy na tebe nezapomenu, ale sám víš, co jsem zač. Se mnou bys neměl žádnou budoucnost." Fili stále neodpovídal, ale nepřestával mě svírat v objetí.

,,Budeš mi chybět, Karmen. Nedovedeš si představit jak." řekl po chvíli a odtáhl se. ,,To i ty mě, Fili." Políbila jsem ho na čelo a povzbudivě se na něj usmála. ,,Ty ale patříš sem. Budeš tu pomáhat při výstavbě nového Ereboru. A bolest časem odezní. Uvidíš." Fili se na mě usmál a přikývl. Pak si sáhl do kapsy a vytáhl z ní kožený, krásně zdobený náramek. ,,Něco jsem ti vyrobil." Přitáhl si k sobě mou levou ruku a ovázal mi ozdobu kolem zápěstí. ,,Je překrásný." vydechla jsem a prohlížela si složité zapletení černé kůže se stříbrnými korálky. Usmála jsem se a řekla: ,,Co bys chtěl na oplátku?" Fili mi úsměv vrátil a řekl: ,,Možná to bude znít divně, ale...Ne to je hloupé." ,,Tak o co jde?" Fili se zakřenil, ale nakonec vysvětlil: ,,Chtěl bych jeden ze tvých havraních vlasů. Budou pro mě mít větší cenu než zlato v Ereborské pokladnici." Jeho požadavek mě přiměl k úsměvu, ale sáhla jsem si do vlasů a vytrhla si tři vlasy. ,,Tumáš." Fili si je dojatě převzal. 

Ještě dlouhou chvíli jsme jen seděli a povídali si o budoucnosti. Fili se zmínil o plánech, které začali s Thorinem probírat. Ohledně království a o obnovení obchodu. Já mu zase řekla, že se vydám na sever, vyhledat toho draka, co dělá potíže. Fili nejdřív vypadal vyděšeně, ale pak mu došlo, že jsem nehořlavá i ve své lidské podobě. Než odešel, tak jsme se přátelsky rozloučili. Rvalo mi to srdce, ale to, že mu dám svobodu od téhle beznadějné lásky mi dávalo sílu.