Morgothovy děti

101. kapitola

Morgria

Princezna se probudila v Thranduilově náručí. Byla unavená. Až příšerně unavená, ale to co zažila přes noc za únavu stálo. Nikdy si nepřipadala tak šťastná jako s ním. Sice nevěděla, kdo vlastně je, ale když byla se svým druhem, cítila se naplněná. Nejen fyzicky. Byla z jednoho kusu. Thranduil ještě spal a klidně oddechoval. Morgria se pro sebe usmála. Natáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři. Thranduil se zhluboka nadechl a probudil se. ,,Dobré ráno." pozdravila ho Morgria. Thranduil se usmál a políbil ji na čelo. ,,Nerada tě budím, ale měli bychom vstávat. Před chvílí sem nakoukl jeden ze tvých elfích strážců a nějak zbledl, než se vydal na útěk. Řekla bych, že teď už o nás vědí všichni." Thranduil se pobaveně ušklíbl a sdělil jí: ,,Myslím, že o nás vědí už od včerejška. Vzhledem k tomu, jak si ječela slastí." Morgria se opřela o lokty a zamračila se. ,,Tak to říká ten pravý." Thranduil se zasmál a posadil se na postel. ,,Máš pravdu. Měli bychom vstávat. Kdoví, co se přihodilo za naší nepřítomnosti." Thranduil se pak postavil a vydal se k oknu. ,,Víš. Možná by ses měl obléknout, jinak ostatní elfové zemřou závistí." mlaskla Morgria při pohledu na jeho mužství. Zasmála se, když se na sebe Thranduil podíval v zrcadle. Popadla jeho stříbrný plášť a hodila mu ho. Sama se pak oblékla do včerejší zbroje a společně pak vyrazili za veliteli jednotlivých vojsk.

Sebastien, Thorin a potomek Barda stáli u stolu a něco probírali, když se Morgria s Thranduilem objevili. Sebastien se vedoucně usmál a svraštil obočí. Thorin s pánem Dolu je jen pozdravili a hleděli si svého. ,,Zdravím." oslovila je Morgria. ,,Nějaké novinky?" zajímala se. Sebastien tedy spustil. ,,Ale ano. Přišlo pár zpráv za vaší nepřítomnosti." Morgria si vyměnila pohled se svým strýcem, který to vyslovil s jakýmsi dvojsmyslem. Thranduil mezitím došel ke stolku poblíž a nalil si červené víno do sklenice. ,,Přišla zpráva z Gondoru. Mordor každým okamžikem zahájí útok na Minas Tirith. Žádají naší pomoc." ,,Dobře. Vydám se tam. Další zprávy?" ,,Potom přišla zpráva z Helmova Žlebu." ,,A?" zeptala se nedočkavě Morgria. ,,Rohan vyhrál nad Sarumanovými hordami Skurutů. Vypomohla k tomu Karmen a Mirdes." Thranduil se na svou družku usmál a napil se. ,,To je dobře. Moc dobře. Zítra se vydám do Gondoru. Kdo bude chtít, může mě následovat." dokončila Morgria a vytrhla Thranduilovi skleničku z ruky, aby se také napila.

Když jí vyprázdnila, tak mu jí vrátila a odešla. Koutkem oka svého druha spatřila, jak se dopáleně ušklíbl a šel si dolít prázdnou sklenici.

,,Tady. Chci ti něco dát." zmínil se Thranduil a otočil se k dřevěné truhle. Morgria se nedočkavě usmívala než se otočil. ,,Otevři jí." vyzval svou družku. Morgria ho tedy poslechla a nadzvedla víko. ,,To je..." ,,Královská koruna. Patřila..." ,,Patřila Gilwen." Thranduil přikývl a předal jí truhlu do rukou. Ta koruna byla přímo nádherná. Neuvěřitelně precizní práce elfského kováře. Stříbrné větvičky v pokroucených tvarech doplňovali zelené rubíny, co jí šly k očím. Roztřesenýma rukama jí vyndala z truhly a stoupla si k zrcadlu. Pomalu si ji nasadila na hlavu a zalapala po dechu. I Thranduil zatajil dech, když viděl její odraz. Morgria neviděla bojovnici nebo elfku, ale královnu.

Když se Thranduil vzdálil, aby rozdal pár rozkazů, tak si Morgria korunu znovu nasadila. Zvedla hlavu do výšky a usmála se zlomyslným úsměvem. ,,Třes se přede mnou Saurone. Zaletím až do té tvojí věžičky a nakopu ti zadek." řekla si pro sebe a nepřestávala se usmívat.

Po další noci strávené s Thranduilem se sotva dokázala přimět vstát. Ale musela. Už nepotřebovala zbroj. Stačili jí pouze hedvábné bílé šaty se stříbrným páskem. Vyskočila na bílého elfského hřebce a vyjela v čele armády elfů, lidí a trpaslíků. Ti všichni se rozhodli jí následovat. Buď proto, aby jí pomohli ve válce nebo si nechtěli nechat ujít její souboj se Sauronem. Měli před sebou dlouhou cestu.

Zastavovali se každý večer a stavěli tábor. Morgria ve skrytu duše doufala, že je nepřítelovi zvědové zachytili. A že teď běží ke svému pánu, aby mu tu novinku oznámili. Doufala, že se Sauron zalekne a zpanikaří.

Thranduil šel po celou dobu po jejím boku a držel u ní stráž, když se chtěla vyspat. A tak to také bylo obráceně. Ano. Byli sice hlídání tisíci vojáky, ale oba chtěli mít jistotu, že se tomu druhému nic nepřihodí.

Když se pomalu ale jistě dostávali víc a víc na jihovýchod, tak Morgria létávala na průzkum. Nikde však nikoho nezahlédla. Začalo jí to znervózňovat. Možná byla naivní, že Sauron zpanikaří a pošle jí pár tisíc skřetů na porážku.