Morgothovy děti

111. kapitola

Karmen

,,Musíme se alespoň pokusit Froda se Samem zachránit!" bědoval Aragorn. ,,Je mi to líto, ale už se nedá nic dělat." oponovala Hellen. ,,Vždyť máte křídla! Pokuste se je najít a zachránit je!" nedal si říct Aragorn. ,,Nemohou..." ozval se Gandalfův žalem zlomený hlas. ,,Příliš bychom riskovali...Poslal jsem je na smrt." Aragorna jeho smutek přemohl. Musel si být vědom toho, že i kdyby se Morgria, Sebastien a Mirdes vydali na obhlídku, tak by byli zranitelní. Sauron totiž prsten už mohl dávno mít, podle toho, jak se před pár minutami zatřásla země. Hobiti už byli nejspíš mrtví. ,,Plán je takový...Mirdes se Sebastienem se objeví jako první. Budete kroužit nad armádami skřetů a budete se je snažit rozehnat. Děsivý jste na to dost. Mezitím vypustíme armádu mrtvých, která se postará o to, aby neumírali další živí vojáci. Naše tři vrky vypustíme, jen ať dělají to, co jim jde nejlépe. Blízká porážka skřetích armád, Saurona vyláká z jeho skrýše. A až se objeví, tak se stáhnete. Sauron ovládá hořící meteory a Horu Osudu. Proto proti němu mohu bojovat jen já, Karmen a Mirdes. Nás oheň nepopálí. Utkáme se s ním v boji a pokusíme se mu třeba useknout ruku i s prstenem, pokud to pomůže." ,,Nemůžeš mu useknout ruku obyčejnou zbraní. Potřebuješ elfskou ocel. Jen ta ho dokáže zranit. Isildur ho přeci přemohl." vysvětlila jsem Morgrie. ,,Jenom já jí v ruce udržím. Po přeměně už nejsem víla, ale něco mezitím." ,,Bez urážky, Mor. Ale Sauron se už po druhé porazit nenechá. Pochybuji, že ho překvapíš. On ví, že ho dokážeš zničit jen ty. Proč by se potom zabýval mnou nebo Karmen? Nás dva zabije lusknutím prstů. Umí se teleportovat. Bude si s námi jen pohrávat, než nás všechny zabije." sdělil své sestře Mirdes. ,,Proto budeme potřebovat i tebe Sebastiene. Tvoje tma nás také dokáže skrýt. Můžeme tak Saurona zmást." ,,To je hodně nejistá sázka, Mor." oponoval Sebastien. ,,Já vím. Ale něco udělat musíme. Musíme to alespoň zkusit." Pak bylo ticho.

Dokud se nepostavil Gimli. ,,Já sice Saurona neporazím, ale alespoň zemřu po boku přátel." a usmál se na Legolase. ,,Moji lidé raději zemřou, než aby žili pod nadvládou Mordoru. Ať už to dopadne jakkoli, Rohan je s vámi." postavil se Éomer. ,,Nevím, kolik sil mi koluje v žilách, ale ani já nedovolím, aby Gondor padl tak snadno." řekl Aragorn, a také se postavil. ,,Trpaslíci z Ereboru půjdou a padnou po boku lidí a elfů, jako přátelé." oznámil bělovlasý Thorin. Thranduil se s ním vyměnil pohled a přikývl. Do posledního boje se přidali úplně všichni, včetně lidí z Dolu. Alespoň všichni zemřou pohromadě a Sauronovi zbude jen vláda nad popelem.

Hned po poradě se vše chystalo k bitvě. Brousili se meče a sekery. Upravovalo brnění a sedla. Vyšla jsem dlouhé schodiště na ochoz druhé hradby. Přehodila jsem nohy přes okraj a sledovala Mordor. Skoro před očima se halil do hlubší a hlubší tmy. Pod hustými mračny kouře z Hory Osudu hořelo. Možná to byla láva, nebo jen tisíce ohňů, co skřeti zapálili. Sáhla jsem si ke krku a vytáhla zlatý kompas. Otevřela ho a šipka ukazovala za mě. Na západ. Na domov, který bych tam podle Galadriel měla mít.

Celou noc jsem strávila s Mirdesem, jako by to byla poslední noc našeho života. Jakmile se ukázali první paprsky, tak se vše dalo do pohybu. ,,Jsi připravená?" zeptal se mě Mirdes. ,,A ty?" odpověděla jsem mu otázkou. Jistěže ne. Nikdo z nás nemohl být připravený na to, co se dnes stane.

Trpaslíci vyjeli na kozlech, polovina lidí jela na koních a druhá polovina pochodovala se všemi elfy. Thranduil jel na majestátním jelenovi hned vedle mého vrka a Morgria se vydala na obhlídku. Nikdo se s nikým nebavil. Všichni šli naprosto tiše, jako by sami tušili, že jim jejich páni neřekli celou pravdu. Jen hustá mračna, co se stáčela nad jejich hlavami, potvrzovaly jejich obavy.

Až kolem poledne, tedy pokud jsem čas odhadovala podle únavy pochodujících, jsme dorazili k Černé bráně. Vypadala působivě a děsivě. Skřety jsem ráda zabíjela, ale musela jsem uznat, že stavět umějí. Zastavili jsme se. Zbytek vojska se však, ještě seskupoval do řad.

Jakmile se všichni zastavili, tak Aragorn zatroubil na zvučný roh a z hor před námi se vynořila armáda mrtvých. Ti se postavili hned před první linie elfů ze Zeleného hvozdu. Gandalf pak na nás kývl a mi se rozdělili. Nechala jsem vrka stát po boku svého alfy a vydala se napravo. Mirdes udělal to samé, ale běžel nalevo. Měli jsme namířeno na Mordorské hory. Sebastien vzlétl do vzduchu a připojil se k Morgrie vysoko v oblacích.

Mezitím se moji společníci s Éomerem vydali k bráně.

Vytasila jsem drápy a škrábala se po skoro kolmé skála, co nejvýš a co nejdál. Ohlédla jsem se zrovna v moment, kdy jim podivně vyhlížející posel ukazoval stříbrnou košilku. Takže Sebastienova vize nelhala. Hobiti už musí být mrtví. Nastražila jsem vílí uši a snažila se zaslechnout, co říká. ,,Bylo překvapivé, že někdo tak malý dokáže snést tolik bolesti...Ale dokázal, Gandalfe...Dokázal...Můj pán Sauron je ochoten půlčíky vydat živé, když svět lidí, elfů a trpaslíků, kapituluje a podřídí se jeho vládě." 

Aragorn se k poslovi vydal. ,,A kdo je tohle? Isildurův dědic se zlomeným elfím mečem?" Sotva to stihl doříct, než mu Aragorn srazil hlavu. Pokud hobiti mrtví nebyli, tak je musí někdo najít. Jenže měnit plán jsem nemohla. Jejich životy byly obětí, kterou jsem byla ochotná připustit. Abych pak pomohla zabít jejich vraha.