Morgothovy děti

34. kapitola

Karmen

Thorin chvíli jen stál a díval se do vchodu. ,,Erebor." povzdechl si. ,,Thorine...Já..." koktal starý trpaslík. Thorin mu soucitně položil ruku na rameno a vkročil do hory. ,,Tyhle zdi znám. Tyhle síně. Tenhle kámen. Pamatuješ Baline. Komnaty zaplavené zlatým světlem." vzpomínal Thorin nahlas. ,,Pamatuji." odpověděl mu dojatě trpaslík. Trpaslíci postupně vcházeli do dveří, jen Dwalin se trochu opozdil. Jen stál. Nejspíš byl dojatý stejně jako jeho starší bratr. ,,Zde leží sedmé království Durinova lidu. Nechť srdce hory sjednotí všechny trpaslíky v obraně jejich domoviny." Glóin přečetl nějaký nápis na stěně. Vešla jsem dovnitř a podívala se nad vchod. Sice jsem sotva prolezla dveřmi, ale naštěstí prostor za nimi měl vysoký strop. ,,Královský trůn." Balin začal Bilbovi vysvětlovat význam rytiny nad dveřmi. ,,A co je ta věc nad ním?" zeptal se hobit. ,,Arcikam." ,,Arcikam. Hmm. Co to je?" Na to hobitovi odpověděl Thorin: ,,To, mistře lupiči, je důvod proč jste tady." Na Bilba se v tu ránu všichni zadívali. Hobit si povzdechl a znovu se podíval na vyobrazený kámen. Balin pak s hobitem zamířili hlouběji do chodeb Ereboru. Zbytek společnosti se vydal zpět na kamenný plácek. Posedávali jsme na kamenech a jen čekali. Šla jsem se za Thorinem a vyzvala ho, aby mi pověděl vše od našeho posledního odloučení. Nakonec tedy začal vyprávět. Ostatní se k němu přidávali a doplňovali podrobnosti.

Morgria

Netrvalo dlouho a princezna se konečně dostala do Jezerního města. Procházela si tržnici a ptala se lidí, kde by mohla najít své přátele. Postupně ji nasměrovali k jakémusi lodníkovi, u kterého by se měli zdržovat. Procházela spletité dřevěné ulice až došla k domu toho Barda, nebo jak se vlastně jmenoval. A přišla v pravý čas. Zaslechla jakési svištění a třískání mečů. Vytáhla si tedy nůž, který ukradla na tržišti a vydala se dovnitř. Pohlédla do dveří. V ten moment jí překvapila dost povědomá elfka. Málem se navzájem probodli. Elfka pak své nože schovala a řekla: ,,Athelas. Athelas." Když jsem se ohlédla, tak jsem spatřila Bofura s trsem zelených lístků. Fili a Óin se na mě usmáli, ale to je rychle přešlo. Kili křičel v bolesti, kterou mu nejspíš způsobovala rána na noze. ,,Co to děláte?" zeptal se nechápavě Bofur. Elfka mu na to odpověděla: ,,Zachráním ho."

Princezna vešla dovnitř a spatřila dvě lidské dívky a nejspíš jejich bratra. Ta nejmladší pak přinesla misku s vodou a Elfka do ní začala trhat bylinku. Jen ta vůně Morgrie dělala zle. Trpaslíci pak Kiliho položili na stůl. Mladý trpaslík sebou pořád trhal a křičel v bolesti. Držel se za hruď v místech, kde měl srdce. Z toho Morgria usoudila, že ho rána na noze nejspíš otrávila. ,,Držte ho!" přikázala elfka. Princezna tedy nerada, ale šla trpaslíkům pomoct. Věděla, že teď bude vystavená síle té protivné elfské magii. Elfka se podívala na Kiliho nohu a začala přeříkávat něco v elfštině. Nejspíš léčebná slova. Pak vložila bylinu do Kiliho rány a mluvila dál. Postupně Kiliho zápolení s ostatními přestávalo a jen sledoval onu zrzavou elfku. Morgrie přejížděl mráz po zádech a odvracela od ní zrak. Jen cítila, jak její světlo prostupuje skrz celou místnost. Neviděla ho, ale cítila všudypřítomnou elfskou magii. Jakmile sebou Kili už necukal, tak se trpaslíka pustila a spěšně šla k oknu. Otevřela ho a dýchala venkovní vzduch.

Kili už byl sice z nejhoršího venku, ale stále blouznil v horečkách. Princezna si povídala se zbylými třemi trpaslíky o jejich cestě po řece v sudech. Pak si jen sedla a pozorovala elfku, jak se stará o nešťastného Kiliho. ,,Tauriel." zašeptal Kili. ,,Lež klidně." ,,Ty nemůžeš být ona. Ona je daleko...Ona je daleko...Daleko ode mě. Prochází se za svitu hvězd v jiném světě. Byl to jen sen." Kili pak napůl zmatenou Tauriel chytl za ruku. ,,Myslíš, že mě mohla milovat?" Morgria se ušklíbla a podívala se z okna. Její moc se pohnula. V ten moment se rychle postavila až shodila židli, na které seděla. Všechny okolo tím vylekala. ,,Co se děje, Mor?!" oslovil ji Bofur. ,,Má moc. Má moc něco vycítila. Blíží se." ,,Kdo se blíží?!" zeptal se vyděšeně nejspíš syn lodníka. Morgria polkla a zavřela oči. Probleskl v ní její plamen, až to pohnulo se všemi svícemi v místnosti. Jen se soustředila na svou moc. Oheň tančil, když vycítil něco podobného.

Karmen

Hora se otřásla. V ten moment jsem stála na nohou a podívala se do dveří. ,,Co to bylo, zemětřesení?" ,,To, můj hochu, byl drak." Vydechla jsem a měla namířeno ke vchodu. ,,Ne!" zastavil mě Thorin. ,,Co bude s Bilbem?" zeptal se Ori. ,,Dáme mu čas." ,,Čas k čemu? Nechat se zabít?" ,,Vy se bojíte?" zeptal se Thorin Balina. ,,Ano, bojím se. Bojím se o vás! Nad tím pokladem se vznáší nemoc. Vašeho děda přivedla až k šílenství!" ,,Já nejsem můj děd." ,,Tohle nejste vy. Thorin, jehož znám by bez váhání šel a ..." ,,Neohrozím tuhle výpravu, kvůli životu jednoho...lupiče!" ,,Bilba? Jmenuje se Bilbo!" To mě docela rozčílilo. ,,Jsem tu proto, abych vás chránila Thorine! Abych chránila každého člena výpravy! A Bilbo tím členem je, takže mi teď promiňte, když dokončím, co jste začal!" utrhla jsem se na vůdce společnosti a vešla do dveří. ,,Ne! Zůstaňte tady! Ať si jde!" okřikl trpaslíky a nechal mě jít samotnou.

Čím blíž jsem šla k velké Ereborské pokladnici, tak jsem v sobě znovu probouzela vílí moc. V tom jsem to u slyšela. Hluboký hlas draka. ,,Jsem váben pokušením nechat tě vzít si to. Jen, abych viděl, jak Pavéza trpí. Jak ho to zničí, jak mu to rozvrátí srdce a přivede k šílenství. Ale nejspíš ne. Naše kratochvíle končí. Tak řekni, zloději. Jakou si zvolíš smrt?!" Vyděsila jsem se, protože jsem usoudila, že jsem přišla pozdě. ,,Bilbo!" zaječela jsem. Pokladnici ozářil dračí plamen. Proběhla jsem chodbou se schody a běžela níž a níž. Sama pro sebe jsem si nadávala, jak jsem mohla být, tak hloupá a pustit samotného hobita k obrovské mu drakovi. K mému překvapení jsem ho zahlédla na mostě před sebou. ,,Bilbo! U Valar! Vy žijete?" Hobit se na mě usmál, ale byl značně vyděšený. ,,Jste živý!" Zaslechla jsem za sebou Thorinův hlas. Překvapeně jsem se ohlédla na Thorina, který se do pokladnice dostal dřív než já. ,,Už dlouho nebudu!" ,,Našel jste Arcikam?!" ,,Blíží se drak!" ,,Ten Arcikam!" okřikl ho Thorin.,,Našel jste ho!" Chvíli na sebe jen koukali, ale Thorin se snad zbláznil. ,,Musíme odsud!" Když okolo něj chtěl Bilbo projít, tak mu zatarasil průchod mečem. ,,Thorine? Thorine?!" bál se oprávněně hobit. Thorin na něj mířil mečem, když v tom se ozvalo dračí syčení a vrčení. ,,Vypadněte odsud!" okřikla jsem trpaslíky, kteří přiběhli a stoupli si k Thorinovi. Silou jsem je naházela zpátky do chodby, kterou vešli. ,,Teď tu shoříte!" Šmak si začal užívat lov. ,,Bilbo!" Jen taktak jsem popadla Hobita a vhodila ho k trpaslíkům do chodby. Než mě zasáhl plamen, tak jsem se stihla proměnit ve vílu. Trpaslíci začali utíkat a já zůstala na místě. Jen jsem čekala ve své mocné podobě, až horko okolo ustane. Když se zdálo, že Šmak řádění asi jen tak nenechá, tak jsem na něj zaječela: ,,Dost!" V ten moment drak přestal a plamen okolo se zmírnil. Šmak zavrčel a podíval se na mě. Pak přimhouřil oči a řekl: ,,Hmm. To není možné." ,,Přesně tak. Jsem tak trochu nehořlavá." usmála jsem se na něj a dávala tak čas trpaslíkům utéct. ,,Temné víly jsou přeci mrtvé!" nadával Šmak. ,,No. Možná ne úplně všechny." Absolutně nic jsem si nedělala z obřího draka, co chrlil oheň, který mě nepálí. ,,Hmm. Zvláštní. Já tě nemohu zabít a ani ty mne nedokážeš zahubit." přemýšlel nahlas drak. ,,Takže koho mohu zabít? Tvoji trpasličí přátele ale před ohněm prchají, nemám pravdu." Šmak se vyžíval v každém slově. ,,Ty je nezabiješ! A víš proč?" Drak se ke mně sklonil a zavrčel. ,,Protože tě zastavím. Pokud budu muset, tak z tebe tvé srdce vyškrábu vlastními drápy. Ale nejdřív ti dám na vybranou. Táhni tam, odkud si přiletěl, a už se nevracej!" Drak se hluboce zasmál a zasyčel: ,,Trpaslíci zemřou a ty mi v tom nezabráníš, ty vílí couro!" Pomstychtivě jsem se ušklíbla a vytasila své tesáky. ,,Doufala jsem, že to řekneš!"