I s čarodějkami mává puberta...

První den

Vicky

Probudilo mě zářijové sluce. Posadila jsem se a dlouze zívla. Holky ještě spaly takže jsem se odebrala do koupelny. Převlékla jsem se a samozřejmě nezapoměla na mou oblibenou rtěnku. Když jsem se vrátila do pokoje Annie už byla vzhůru.

„Dobré ráno” pozdraví mě a z kufru si vezme všechny části školní uniformy.

„Dobré.” odpovím.

„Počkáš na mě? Hned budu.” přikývnu a Annie zapluje do koupelny. Za chvilku je zpátky a hned se sune.. ke dveřím.

„Nečekáme na holka?”

„Jo to bys čekala hodně dlouho. I když Alison. vstát celkem na čas. Za to Cheryl a Medisen vždycky vstanou až na poslední chvíli. Jdeme.” rozhodne to a obě se vydáme na snídani. Tam dostanu rozvrh a potkám se s Tommym se kterým se následně vydám na moje první hodiny. Den utíkala jako voda. Akorát když jsem si si o pauze byla odskočit. Nemohla jsem pak najít učebnu kouzelných formulí. Všichni šli na před takže jsem tu byla sama.

„Bezva. Za chvílku zvoní a já absolutně netuším kam jít.” povzdechnu si po bádání po tomhle obrovském hradě.

„Snad ses nestratila.” uslyším jakýsi hlas.

Teddy

Tak jako každý rok jsme dostali u snídaně rozvrhy a šli na hodiny. Den šel celkem v klidu, dokud nebyla pauza mezi bylinkářstvím a přeměňováním. Já i kluci jsme šli ke tříde. Jenže za rohem jsem slyšel smích. Ihned jsem poznal čí je. Horší bylo to co jsem slyšel pak:

„Seš vtipnej Marcusi.”

„Ne! Nelez tam.” napomeme mě Ben, ale je mi to úplně jedno. Seberu se a jdu za roh, kde jsou Frank s Marcusem a rozhihňanou Vicky.

„Vicky? Co tady děláš? Měla bys jít na hodinu za chvilku bude zvonit.”

„Ahoj Teddy” zarazilo mě, že mi řekla jménem. Mám pocit, že z jejich úst jsem ho slyšel snad po několika letech. „Díky za info, ale hodinky mám. Akorát jsem nějak nemohla najít učebnu formulí.” vysvětlí a spraží mě pohledem.

„Je o patro výš. Třetí dveře vpravo…

Jestli si nemohla najít učebnu mohla ses mě zeptat.”

„Nebylo potřeba. Tvoji spolužáci byli rychlejší a navíc jsem se dobře bavila, ale když ti tu tak vadím tak půjdu.” otočí se ke schodům a na poslední chvíli se ohledne. „Ráda jsem vás poznala kluci a díky za pomoc.” mrkne a Marcuse a Franka a odejde.

„To je ale milá holka. Vůbec nechápu, jak to u ní můžeš mít tak nahraný.” řekne Marcus když kolem mě přijdou.

„Jo já taky ne.” řeknu si pro sebe a vrátím se za klukama.

Vicky

Šla jsem do učebny, kde už čekali Tommy se Scarlet a jedním havraspárským studentem, kterého jsem neznala.

„Vicky! Kdes byla.” zeptá se mě Tommy.

„Dole ztratila jsem se, ale potkala jsem dva třeťáky a ti mi poradili cestu. Ahoj Scarlet. Máme furmule spolu?”

„Jo. Měli bychom jsme jít do třídy než začne zvonit.” hodina s profesorem Kratiknotem rychle uběhla. Byla to moje poslední hodina před obědem takže jsem si odnesla věci a šla se najíst. U zmiozelského stolu na mě mávala Lori abych na ni počkala. Jen co ke mě doběhla mě odtáhla na školní pozemky.

„Tak co první školní den?”

„Paráda. Zatím je všechno dobrý. Učitel lektvarů mám vyprávěl o jeho bývalých slavných studentech. ”

„Jo no, on je takový.” přikývne a sedneme si k jezeru. „Křiklan má dokonce i klub kam si zve nadané žáky, nebo ty, kteří mají slavné příbuzné.”

„Ty tam jsi?”

„Já?” zasměje se Lori. „No to fakt ne. Na lektvary jsem úplně levá, ale Annie tam chodí. Té lektvary jdou.”

„To hrozné zvláštní jak si jste jedna druhé podobná a zároveň každá úplně jiná.”

„Alespoň se dají rozeznat.” ozve se za námi, obě de otočíme a uvidíme Freda a Marcuse. Ty dva co mi radili kde najít účebnu formulí.

„nazdárek.” ušklíbne se Lori když se oba posadí vedle nás.

„Tak co formule? Našlas to?” zeptá se Marcus

„Našla. Děkuji.”

„Cos našla?” podíví se Lori.

„Ale. Nemohla jsem najít učebnu formulí. Kluci mě museli navíst.”

„To nic nebylo. Já se tu taky první rok ztrácel.” přizná Fred.

„Ty se tu ztrácíš pořád.” ozve se kousavě za námi, ani bych se nemusela otáčet abych zjistila komu patří. Ihned jsem poznala hlas modrovlasého Lupína.

„Nějakej problém Lupíne?” zeptá se Marcus.

„Jo.” přikývne Teddy. „Něco jsme si snad řekli ne?” teď jsem absolutně nechápala o co se jedná. Očima jsem vyhledala Lori, ale ta jen pokrčila rameny.

„Vicky, měla by ses vrátit do nebelvírské věže.” prohodí a to mě naštve. Na co si tu do hajzlu hraje?

„A to jako proč?!” odseknu, postavím se a zkřížím si ruce na prsou. „Je hezký a mám volno. Můžu si dělat co chci.”

„No tak se, ale drž dál od tehle dvou.” ukaže na Freda a Marcuse.„Jsou to totiž pěkný zmetci…. Annie čekal bych, že alespoň ty budeš rozum.”

„Já jsem Lori! Vidíš zelená kravata a brož s hadem.” řekne a ironicky si cvrnke do brože. Mě už však dojde trpělivost a absolutně se přestanu ovládat.

„Teddy, ale já nepotřebuju chůvu! Přestaň si hrát na mýho staršího bráchu a dej nám všem pokoj.”

„Ty to absolutně nechápes.” mavne rukou.

„Jo! To. Máš pravdu. Nechápu proč se najednou staráš o to s kým se bavím, protože tu do toho nic není!”

„Jak chceš! Ale pak za mnou nechoď brečet!” krikne a otočí se.

„No tak to se neboj! I kdybych si potřebovala pobrečet ty budeš ten poslední za kým půjdu!” otočím se a sednu si zase zpátky čelem k jezeru.

„jsi vpořádku Vicky?” zeptá se Lori, tak milým, neuhihňaným a bezironickým hlasem, že jsem měla skoro pocit, že je to Annie a né Lori.

„Naprosto. Všechno v normálu.”

Zdravím s další částí! Doufám, že se bude líbit. Dejte vědět do komentářů. Váš Týn 💗