I s čarodějkami mává puberta...

Bludička.

Lori.
Řítila jsem se chodbami hradu a skoro neviděla na cestu. Mokré vlasy  se mi nahrnuly do obličeje a já měla čo dělat abych je dala na stranu. Jenže než jsem to udělala stihla jsem vrazit do někoho přede mnou.

,,Sakra!  Omlouvám se." Pipnu se kouknu se do koho jsem vrátila. No ty vole. Ze všech lidí to musí být zrovna Marcus.

,,Nic se nestalo." Usměje se

,,ale stalo. Já měla koukat kam jdu. Promiň."

,,Už jsem říkal, že se nic nestalo." Zopakuje a přeměří si mě pohledem. Což mi není příjemný. Uvědomím si totiž, jak příšerně musím vypadat. Mokrý rozchuchaný vlasy od deště a větru. Mokrý a zablácený sportovní habit. Bože musím vypadat příšerně.

,,Emm vy jste měli trénink v tomhle počasí? " zeptal se a já přikývla.

,,jo a zítra v šest maj ostatní další."

,,Ostatní?  Ty ne?"

,,ne." Zavrtím hlavou. ,,Jessice jsem řekla, že nikam zítra nejdu protože jsem jednoduše hrozně utahanán a upřímně bych se ani moc nedivila kdyby mě po dnešním výstupu v šatně z týmu vyrazila. Docela jsem na ni vyjela, ale nevím no...jakmile jsem slyšela, že bych se ani o víkendu nemohla vyspat, už jsem jí musela něco říct a možná jsem to trošku přepískla."

,,Neboj. Ona tě nevyhodí. Tím si jsem jistý. Seš nejlepší střelkyně na škole." Musela jsem se usmát.

,,Díky,  Marcusi." Na to jsem začala zívat a Marcus se zasmál.

,,Měla by sis jí lehnout, Bludičko. Evidentně ti potřebuješ."

,,Neříkej mi Bludičko." Ohradím se s úsměvem.

,,Ale ty jsi Bludička."

,,Technicky vzato nejsem. Bludičky donutí zabloudit jiné, ale když jsme se seznámili byla jsem to já kdo zabloudil v tomhle šíleným hradě."

,,Ano a místo hodiny obrany proti černé magii jsi se objevila u nás kde jsme čekalo na přemeňování." Připomene naše seznámení a já se usměju a dořeknu:

,,A jeden hodný princ mi nabídl, že mě do učebny zavede, i když to znamenalo, že sám přijde pozdě."

,,No jo. Jsem už hold takový bláznivý dobrák, ale ty už by sis opravdu měla jít lehnout. Máš unavený oči."

,,Asi máš pravdu..." pousmála jsem se a šla po schodech nahoru směrem k nebelvírské věži. Sotva jsem vešla do pokoje hrnula jsem se do sprchy, holky jsem skoro nezaregistrovala. Když jsem z ní vylezla šla jsem zatáhnout závěsy na okně.

„Ale noták zase jdeš spát?" nakrčí obočí Cheryl.

„Jo." přikývnu a zalezu pod deku. V ten moment se otevřou dveře a přijdou Alison a Vicky. 

„Jéé přítmí." usměje se Vicky.  „Dám si sprchu a půjdu si lehnout." 

„Já taky. Pujdu si dát sprchu do prefektské koupelny, ať se nemusíme hádat kdo jde první." 

„Počkej!" vyhrkla Meredith. „Jdu do baru, tak kousek půjdu s tebou."

„Výbotrně, ať si skvělá jako vždy." popřeju jí a zavřu oči.

Annie
Vyměnila jsem si pohled s Cheryl a Scarlett. 

„My půjdeme asi dolů, jo? Aby jste měly klid." řekla jsem, ale Lori už nevnímala. Já, Scarlett a Cheryl  jsme se teda zvedly a usadily v křeslech společenské místnosti.