I s čarodějkami mává puberta...

My se nehádáme, my si povídáme

Vicky
Další den už zase jelo všechno podle rozvrhu, tak jak jsme byli zvyklí. Menší změnou byla Meredith, která teď na hodiny chodila se mnou, Tommym, Cooperem a Scarlett. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale po třech dnech normálního školního provozu jsem si všimla, že ty dvě si úplně do noty nepadly. Scarlett Medy neustále poučovala kvůli ztřeštěnostem, které s vyváděla a Medy ji zase odsekávala, nebo na ni ironicky narážela. 

Můj názor je, že ani jedna nemá pravdu. Medy je sice třeštidlo, ale ptákoviny tropila v takových 90 % případů s Cooperem a Scarlett je možná trošku upjatá, ale Medy na ni taky nemusí hned ironicky narážet pomalu v každé třetí větě.

Na další hodině kouzelných formulí se Medy s Cooperem zase nudili a nebyli by to oni, kdyby si nevymysleli nějakou hovadinu. Měli jsme zapalovat svíčku jakýmsi kouzlem, no naše super dvojka svíčku sice zapálit dokázala, ale taky ji zvedla do vzduchu nechala ji poletovat po třídě, vždycky tak aby byla za Kratiknotem, tak aby si jí profesor nevšiml. 

Celá třída se pohyhňávala, jen Scarlet, která seděla mezi mnou a Tommy o řadu níž než Medy a Cooper, seděla se založenýma rukama a mračila se. Když v tom svíčka prolítla nad jejím stolem a tající vosk ji kápl na otevřenou knížku. Věděla jsem, že je zle. Jenže naštěstí, než stihla po tech dvou něco nahlas zakřičet, Tommy ji chytl za ruku, když se zvedala a zavrtěl hlavou. Scarlett protočila očima a dozadu pošeptala:

„Skvělá práce vy dva." A ironicky zvedla knihu, na které byla vosková kaňka. Medy, která až doteď s Cooperem hihňala zamkla a jejím ironickým tónem řekla:

„Pardon, ale víš co? Úplně jednoduše se to dá smýt takovým jedním lektvarem, myslím, že se učí v prváku. Jestli chceš pomůžu ti ho nachystat."

„Já ten lektvar samozřejmě znám." Ohradila se šeptem Scarlett.

„Vážně? Tak nechápu, co máš za problém."

„Třeba to, že s tou svíčkou nemáš poletovat po třídě? Kdybys dělala to, co máš tak bych tu knížku vůbec nemusela dávat do pořádku."

„No tak kdyby sis v hodině nečetla, tak by se nic tý knize nestalo, takže bych moc nemluvila o tom, co mám a nemám dělat." Osekal ji Meredith.

„Hele já čtením nikoho neruším, ani tu tím neničím věci."

„Jo myslíš?"

„Holky nehádejte se." Napomenul je šeptem Tommy

„My se vůbec nehádáme." Ohradila se Meredith. „Jen si povídáme."

„Hele fakt toho nechte." Ozvala jsem se, ale než na to jedna nebo druhá stihla zareagovat zase se celou školou ozval hlas ředitelky.

„Všichni studenti se okamžitě seřadí podle kolejí a ročníků před hlavním vstupem."

„Návštěva přijela." Povzdechl si profesor. „No ták slyšeli jste. Jdeme jdeme, konec hodiny." Všichni se hned hrnuli na chodbu, která se plnila studenty z nejrůznějších ročníků.

„Myslíte, že je to fakt kvůli tý návštěvě?" zeptala jsem se, když jsme vycházeli ze třídy, jenže do mě na chodbě někdo vrazil. No hádejme kdo.

„Dávej pozor Weaslyová."

„Lupíne to tys vrazil do mě. Tak si nech svý rady pro sebe."

„Jdeme. Na tohle dohadování tu není čas." Zahákla se do mě Meredith a vedla mě dál chodbou.

„Ale my se nehádáme, jen si povídáme." Ušklíbla jsem a Medy zavrtěla s úsměvem hlavou.