Lori
Užívala jsem si, že jsem mohla spát do kolika jsem chtěla a ráno mě neotravoval žádný budík. Kupodivu jsem ani nevstala tak pozdě, bylo něco po osmé, když jsem se podívala na Aliinin budík u ní na stolku. Ona a Vicky ještě spaly stejně jako Meredith, která zase včera z Prasinek určitě došla až po půlnoci. Annie, Cheryl a Scarlett tu už nebyly. Zvedla jsem se a šla si něco obléknout. Nijak jsem to dneska neřešila. Vzala jsem si pohodlné černé legíny, bílé tílko a na to žlutou mikinu na zip. Vlasy jsem si pročesala a i když jsem chvilku uvažovalo, jestli si je nedat do culíku, vykašlala jsem se na to. Gumičku jsem si dala na ruku, protože co by kdyby a šla dolů na snídani.Rozhlédla jsem se po síni, ale holky jsem tu neviděla. Jen jsem zahlédla Teddyho, který seděl vedle George, našeho odrážeče z týmu a tak jsem si přisedla k nim.
„Můžu?" zeptala jsem se, když jsem si sedla a na talíř si nabrala volské oka a slaninu.
„Jasně, ahoj Lori... emm si to ty, že?" zarazil se po chvilce George, ale byla to moje vina, protože jsem se u mého jména nakrčila obočí. Kdykoliv jsem totiž bez Annie a nejsem ve školní uniformě, baví mě lidi zkoušet jestli mě poznaj.
„Jasně, že to ona. Annie nechodí na snídani tak pozdě." zabrblá Teddy a já protočím očima.
„No ty máš, ale náladu. Špatně se ti vstávalo, když tě jednou nebudil budík na tréning v tom příšerném počasí?" Neušlo mi, že je naštvaný na jeho včerejším výrazu to bylo vidět.
„Emm vlastně, jsem čekal, ž tréning bude, Lori. Myslel jsem totiž, že ti dojde, že ses chovala jak malá a půjdeš se omluvit Jessice. Asi jsem měl za to, že jsi vyspělejší."
„Vyspělejší?" Nakrčila jsem obočí a položila příbor. „Ano jsem vyspělejší a právě proto, jsem byla schopná jí říct pravdu. Narozdíl od tebe, který jí pořád maže med kolem pusy. Co bys jako dělal kdyby třeba tady George skončil po tréningu na ošetřovně s horečkou."
„Neskončil by s horečkou." Brblal Teddy a do hovoru se nám vmísil George:
„No ták lidi, nehádejte se."
„Ale budu se hádat." stála jsem si za svým a znovu se podívala na Teddyho. „Nebudu se Jessice omlouvat za to, že jsem ji řekla pravdu."
„Víš jak byla potom tvým výstupu v šatně zničená?! Normálně se rozbrečela." zvýšil na mě hlas Teddy a já na něj chvilku zírala a pak zavrtěla hlavou.
„A? No tak si pobrečela." Po krčila jsem rameny a trochu praštila do stolu. „ Pár slz ještě nikoho nezabilo. Všechny holky sem tam brečí. Já taky." Na to Teddy doslova třískl do stolu a zvedl se.
„jak to můžeš brát takhle bezcitně?! Jo jasně zapomínám na to. Jsi ze zmiozelu. Nebereš ohled na ostatní." Na to jsem se zvedla a ohradila se:
„Aha za to ty těch ohledů bereš až příliš! Že by za to mohla mírumilovná mrzimorská kolej? A když už mě teda moralizuješ, co takhle si zamést před vlastním prahem."
„Já mám svědomí čistý, Lorí!" bránil se Teddy. „Já jsem udělal to co by měli udělat všichni. Stál jsem za naší kapitánkou."
„Jo jasně, ale ty za budeš ní stát i kdyby ti přikázala skočit z astronomický věže, Tedde. Copak to nevidíš! Chováš se jako idiot. Vždycky jsem si myslela, že dokážeš soudit objektivně, ale asi ne když když se do toho přimotá tvá slabost pro blondýny."
„Já žádnou slabost pro blondýny nemám!"
„Jo tvoje cesta vlakem je toho důkazem." odsekla jsem a Teddy se zarazil. Já si až vy další vteřině uvědomila, co jsem vypálila.
„Co se stalo ve vlaku?" zeptal se George zmeteně po chvilce ticha. Teddy zavrtěl hlavou a řekl:
„Nic. Nic podstatného...Nějak mě přešla chuť k jídlu." řekl a otočil se ke dveřím. Jenže se zas zarazil. Udělala jsem krok stranou, abych zjistila, že u dveří (se spoustou studentů, co naše divadlo pozorovali) stála Vicky. Ovšem byl jsem na ni pyšná. Jen zavrtěla hlavou, nahodila svůj klasický pohled alá seš mi u zadku Lupíne a obešla ho, aby se tak dostala k místu naproti mě. To jakoby dalo signál všem ostatním, že divadlo skončilo.
„Je tu místo?" zeptala se.
„Jo je." řekl George. „Mimochodem my se neznáme. Jsem Geroge. Hraju s Lori v týmu."
„Vicky." usmála se na něj a zatímco do mě kopla pod stolem. Nezlobila jsem se. Zasloužila jsem si to. Na tváři se mi objevil omluvný výraz a Vicky nenápadně kývla.
Vicky
Nebudu lhát. Nebyla jsem úplně v pohodě potom co jsem v síni slyšela, ale na druhou stranu asi to tak má být. Nemůžu si pořád v sobě uchovávat nějakou planou skulinku naděje, že Teddy není takový idiot a že ti stále můj pohádkový princ, kterého jsem si v dětství vysnila za manžela. Na Lori bylo vidět vidět, že ji to mrzí. Po snídani mě vzala do naší kolejní místnosti, kterou jsme loni objevily a omluvila se.„Hrozně mě to mrzí Vicky. Neplánovala jsem to ani jsem to nechtěla takhle vypálit. jednoduše to ze mě vylítlo, ani nevím jak. Ted mě hrozně naštval."
„Vítej v klubu. " ušklíbla jsem, ale pak zvážnila. „Už se tím netrap jo? Nezlobím se." ujistila jsem ji. „Vážně. Navíc nikdo neví, že ta blondýna jsem vlastně já a ne Jessica. Plus, alespoň po těch víc jak dvou měsících vím na čem jsem. Protože jsem o tom vlaku nemluvili."
„Mrzí tě to?" zeptala se citlivě a opět jsem na chvilku měla pocit, že v ní vidím Annie. Lori svou citlivou stránku moc na obdiv nevystavuje.
„Ne." zavrtěla jsem hlavou, ale nějak jsem nevěděla jestli lžu jen Lori, nebo jestli říkám pravdu, jestli lžu sobě nebo jestli lžu nám oběma. „Ani nemá co. Jediný co mě možná mrzí je to, že moje první pusa patřila takovýmu blbečkovi." Uchechtly jsem se a objaly se. Lori dneska byla nějaká divná.
„Lori? Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se když jsem se pustily. Lori si povzdechla a lehala si na pohovku, kde jsem seděly, tak že hlavu měla u mě v klíně.
„Víš, že nevím? Ta hádka s Teddym... ke konci jsem zbytečně vypálila něco, co jsem nemusela a... a co když má pravdu? Co když jsem tu hádku s Jessicou taky tahle zbytečně vyhrotila?"
„To je hloupost." ujistila jsem ji. „Jessica si trošku čočku zasloužila. Cheryl říkala, že Freda pomalu neviděla. Za mě je dobře, že si jí otevřela oči. "
Krásnou sobotu :-). Omlouvám se, že včera nevyšla nová část. Zapomněla jsem, že byl pátek. Každopádně, kdo je podle vás v právu? Přehnala Lori hádku s Jessickou stejně jako s Teddym? A nebo je Teddy jen zaslepený?
ČTEŠ
I s čarodějkami mává puberta...
RomanceVěk mezi 11 - 17 rokem života je pro všechny plný změn. Pro malou Vicky s nalomeným srdíčkem to ovšem není jen nástup do školy. Ona a její kamarádky bude muset čelit nejednomu problému. Ať už se to bude týkat kamrádství, mazlíčků, dospívání, nemoci...