I s čarodějkami mává puberta...

Protivný únor

Alison
Jestli existuje období, které doslova nenávidím tak je to období mezi lednem a únorem. Je to období, kdy jsou všichni nemocní, nachlazení a tím pádem i protivní. Vy svůj volný část tedy netrávíte u krbu ve společenské místnosti, ale na ošetřovně, kde leží vaše kamarádky.

V mém případě Cheryl a Annie. Oběma donáším pravidelně úkoly a chvilku vždycky nich zůstanu. Ovšem u nich se návštěvy střídají jak na běžícím páse. Buď tu jsem já, nebo Vicky. Nebo se tu zastaví Lori a poslední dobou tu čím dál víc vidím Freda. Annie dokonce přišla jakási anonymní kartička k brzkému uzdravení. Každý den se alespoň 5 minut bavíme o tom kdo ji poslal.

Dnešek nebyl výjimkou. Tím, že byl pátek zůstala jsem u nich až do šesti, kdy jsem přišla Vicky s Fredem a madam Pomfreyová chtěl aby u každého lůžka byla jen jedna návštěva. Takže jsem se zvedla s tím, že už pomalu půjdu.

„Alison, počkej." odkašle si Annie a podá mi dopis. „Mohla bys to prosím odnést do sovince a po Adelaide to poslat." přikývla jsem a vzala si dopis. Ovšem jedna věc byla zvláštní. Nebyl tu adresát, jenom nakreslený měsíc.

„Annie, ale pro koho je? Není tu-"

„Já vím, Adelaide bude vědět. Je to pro rodiče, dlouho jsem jim nepsala. Když jsme s Lori byly malé tak jsme byly líné psát a vytvořily si obrázky pro každou osobu, které jsme psaly."

„Aha tak proto mi chodily od vás dopisy s jahodou."

„Přesně tak." řekne Annie a kýchne. Natahne se pro kapesník a mávne mi na rozloučenou. Já se tedy vydala do sovince, kde jsem Anniině sově předala dopis a pak se vydala zpátky. Jediný co jsem chtěla bylo zalézt si a na chvíli po celým týdnu vypnout, jenže na jedné z chodeb ke mě přiběbla udýchaná April, mrzimorská prefektka a náš primus.

„Ali! Prosím tě potřebujem pomoc." vdechla

„Proč s čím?"

„No Filip má být zase dneska v knihovním skladu, ale já s April mame jiný plány. Myslel jsem prostě zaleze jak minule sám, ale on teď April hledá! Musíš nás nějak schovat."

„Proč zrovna já?"

„když ty jsi taková chytrá, tebe něco napadne." řekne April. Už jsem se nadechovala s tím, že si tohle jejích milostný dobrodružství musí vyřešit, ale z chody se ozvalo Filipovým hlasem:

„April? April!"

„Hned!" stresuje primus, který držel jakousi knihu.

„Fajn." vydechnu a otočím se April.

„Sundej si kravatu a výměň ji za tuhle." podám ji svou nebelvírskou kravatu a pak primusovi vyrvu z ruky knihu kterou ji vrazím do ruky. „Drž ji tak ať ti není vidět do obličeje. A ty ty si jen sedni vedle ni." ukažu na lavičcku a oba mě poslechnou, přesně v tu chvíli sem vejde Filip.

„Ap-oouu Ahoj Alison. Nevidělas Apri-"

„April? Ne neviděli jsme April, ale ty by ses mohl trošku ztišit u toho hledání. My tu něco řešíme." ozve se primus. A já pokrčím rameny. „Taky jsem ji neviděla."

„Sakra! Přece se nepropadla do země. My zas máme být v knihovně tak ji musím najít... Alison, že mi pomůžeš ji hledat. Tehle hrad je obrovský, prosím

„Filipe." povzdechnu si. „Já jsem hrozně unavená! Nemám náladu lítat po hradě jak cvok a vůbec, proč ti nepomáhají Teddy s Benem. Ti dva jsou tví kámoši, ne?"

„Mají famfrpálový trénink." Zabrblá a pak znovu spustí. „Alison, ty seš moje jediná záchrana, prosím! Tak se mnou projdi třeba jedno patro, dvě, pět. Prosím!"

„Panebože! Když s tebou půjdu do toho podělanýho skladu, dáš už všem pokoj?"

„Jo, vidíš takový řešení mě nenapadlo."

„Fajn, tak pojď!" řeknu otráveně a vydám se rovnou ke knihovně.

Filip
Když jsme měli práci v knihovně s Alison hotovou, tak jsem ji zase doprovodil k portrétu Buclaté dámy, aby neměla problémy kdyby nekdo zjistil, že je večer mimo kolej, i když nutno říci, že dneska by si to i zasloužila protože byla pěkně protivná. Dobelhal jsem se k nám do pokoje kde jsem sebou flakl na postel.

„No kde jsi?!" vyhrkne Teddy

„Kde asi?! V tom debilním skladu!"

„Ježíši ty máš teda náladu." zákoutí hlavou Ben, které odložíl jakýsi dopis na noční stolek. Jen koutkem oka jsem si všiml, že je tam něco nakreslený. Pak se zvedl a šel cosi hledat v kufru.

„A vy se mi divíte?" uhradím se „April se na to zas vybodla a byla zas bůhví kde, protože jsem ji nemohl najít, pak jsem potkal Alison, která mi teda po přemlouvání šla pomoc, každopádně dala mi to její protivnou náladou pěkně sežrat.

„Hele, Alison toho má vážně dost." zastane se ji Ben. „Škola, Křiklanův klub a do toho je teď denně na ošetřovně u Annie a Cheryl. Taky na ni v tomhle období klidně může něco lézt. Všichni jsou teď nachcipaný a pak přijdeš ty v pátek večer s tím, že potřebuješ pomoc v knihovně."

„Nevěřím, že to řeknu, ale Ben má pravdu." ozve se Marcus, který si až doteď jen četl.

„Hmmm." zabručím. „Ale, jo máte pravdu. Ali je alespoň kamarádka a holkám nosí ukoly a mně šla pomoc, protože kde byli mý kámoši, když jsem je potřeboval? Co? Joo
na hřišti."

„Hele nerej do nas, jo!" ohradí se Teddy. „Trénovat prostě musíme a mimo to tamten je teď taky pěkně protivnej." kyvne hlavou ke dveřím od koupelny, kde byl nejspíš Fred protože jako jediný nebyl v pokoji.

„Jo no. Nevíš co mu je?" zeptá se Ben, který si přes hlavu přetahoval mikinu Marcuse a ten pokrčil rameny. „Jakoby tuším." přizná. „Ale do toho vám nic není."

„Super." tleskne ironicky Ben a zmizí ve dveřích.

„No tak nemusíte do všeho strkat čumák."

„Tobě se to řekne. Po tobě na tom hřišti neřve." řekne Teddy a mě dojde jedna věc

„Kam vlastně šel Ben?"

Tak jo, začíná se tu dost zamotávat, co myslíte😏? Co ohledně Freda Marcus vytišil? Od koho Annie dostala kartu k brzkému uzdravení a byl její dopis opravdu pro rodiče 🌚? A od koho asi byl dopis co si četl Ben a kam pak bez vysvětlení odešel🤔? A co Alison a Filip, zdá se, že v poslední době spolu tráví dost času...
Co si myslíte vy?
Vaše Týn😉🌹