I s čarodějkami mává puberta...

To je moje Cheryl

Cheryl
Měsíce v Bradavicích plynuly a byl tu konec listopadu. Tak jak jsem si myslela, že July a její spolužačky přejde tl jejich rýpání, tak jsem se zpletla. Nepřestaly ani v nejmenším. Fred měl možná tenkrát pravdu, když řekl, že je mám poslat do určitých míst. Jenže, já nevím co se mnou je, když se jedná zrovna o tohle. Sama vím, jak mi to vždycky ublíží a nechci takhle ublížovaz ostatním. Do toho je teď Meredith na ošetřovně, protože ji vybouchl na lektvarek kotlík a měla od nedodělaného lektvaru dost ošklivě popáleniny, kvůli nim propásla další famfrpálový zápas, na kterém nebelvírský odrážeč omylem sestřelil Marcuse, který seděl v publiku, ale i to bylo svým způsobem prospěšné, protože hned potom, ck se Marcus dostal na ošetřovnu si Meredith přestala stěžovat, že se tam celé dny nudí. Já jako její kamarádka ji pravidelně nosím úkoly a vždycky tam s nima chvilku posedím. Minule tam byl i Fred a domluvili jsme se, že jakmile budou naplánované Prasinky, pujdeme nejspíš v této sestavě.

Dneska jsem jako jindy šla za Meredith na oštřovnu, ale když jsem se vracela celkem pozdě do nebelvírské věže a procházela jsem kolen velké síně z jedné z chodeb se vynořila July i s několika jejími kamarádkami.

„Ale kohopak to tu máme? Skoro jí pres ty kozy nejde vidět do ksychtu.” rypne si a její kamarádky se zachichotaj. „Cheryl, měla by sis koupit tu košili o číslo nebo raději o dvě větší. Na téhle ti za chvílku prasnou knoflíky.” nic neřeknu a jen se od nich otočím ke schodům. U nich však stál Fred, který si praštil pěstí do dlaně, na důraz, že se nima prostě nesmím tak mazat.

„bacha ať na teď schodech nezákopneš, když nevidíš pod nohy u tebe je to klidně možný, máš ty kozy místo mozku.” zachichotá se znovu July a nejspíš chtěla jít do velké síně, jenže mě už došla trpělivost.

„July?!” otočím se a najednou je ticho. „Hele, já nemůžu za to, že ses plošsí než přední strana té bychle, kterou nádržíš v ruce. Já chápu, že mi to závidíš. Máš totiž, co, ale promiň, to, že jsi stejně plochá jako prvačky možná ještě plošsí, je tvůj problém. A možná máš pravdu, že mám prsa místo mozku, každopádně je to pořád lepší, než kdybych byla jako ty a neměla ani jedno.” nevím kde se to ve mě vzalo, ale July zbledla a koukala na mě s otevřenou pusou. Pak jen zasyčela a i s její skupinkou zalezla do velké síně.

„Wow! To je moje Cheryl! Já ji mám zpátky ” Obejme mě ze zadu Fred, ke kteremu se s úsměvem otočím a si plácnu si s ním.

„Ty vole, já absolutně netuším kde se to ve mě vzalo, ale ulevilo se mi, hej to musíme oslavit.”

„No jasně! Hned zítra v Prasinkách i s Meredith a Marcusem.”

„A mou maličkostí!” ozve se a ze schodů se za námi řítí Lori. „Já nemůžu jít zítra do Prasinek se ségrou a Alison, protože potřebuju koupit dárek pro Annie.”

„ A jo, ty vole. Vždyť ony budou Vánoce.”

„Blik Fredie.” poplácám ho po rameni.

„No, takže nebude vám vadit, že se k vám tak vetřu?”

„Jasně, že ne Lori.” uklidním ji

„Super. Jinak už jste byli na jídle? Nechce se mi tam samotný.”

„Já už jo.” řekl Fred

„A já taky. Byla jsem tam, než jsem šla za Medy na ošetřovnu, byla naštvaná, že ji madan Pomfreyová pustí až zítra ráno a Marcus z toho taky nebyl nadšený.”

„Achjoo.” povzdechne si Lori. „No tak já jdu sama.”

„Hele je tam July.” řekne Fred a Lori se zašklebí. „Tu nemám ráda, je to kráva.” mavne ma nás zmizí v síně.

„Jo to má pravdu.” přikyvnu a oba se uchechtnem. Mě však něco napadne.

„Fredie, jak to máš s Vánoci?”

„Budu tady.” řekne ledabyle. Moc nemá tohle téma v lásce. „Rodiče stejně budou v práci, nebo na nějakém pracovním Vánočním večírku jako vždycky.”

„Tak já tu zůstanu taky. Alespoň nebudu muset rozhodovat jestli budu na Vánoce s mámou nebo tátou.”

Fred
Byl jsem rád, že se Cheryl nabídla, že tu se mnou zůstane na Vánoce. Věděl jsem, že to pro ni není taková oběť, ale i tak jsem si byl jistý, že kdybych jí neřekl, že tu budu, tak by nejspíš odjela.

Další ráno, když jsem se vzbudil, tak už tu byl Marcus. Oblík jsem se a šli jsem dolů do vstupní síně, kde už byla Lori.

„Nazdárek.” zazubí se na nás a nervózně se ohlížela kolem dokola okolo sebe.

„Lori? Co se děje.” zeptá se Marcus.

„Nic, zatím. Jen doufám, že ty dvě dorazí dřív než Ben.” zkousne si spodní ret a zkontroluje chodbu v pravo.

„Klid, Lor. Ti tři ještě chrápou.” uklidní ji Marcus, Lori se na něj podívá, ale pak se koukne za nás a mávme. Otočíme se a cestou ze schodů sem jdou Cheryl, která má své černé vlasy rozpuštěné a hozené na levé straně a Meredith, která má ze svých blonďatých kudrnatých vlasů udělaný objemný culík.

„Dobré ráno všem.” pozdraví nás a vydáme se k bráně, u které typicky Fitch chtěl vidět povolení podepsané rodiči, že můžeme do Prasinek a pak už jsme se vydali rovnou k vesničce.

„Tak, už nám to řeknete?” nahodí Lori.

„A co?” nechápu.

„No, co se slaví? Včera jste něco takového říkali.”

„Slaví?” nakrčím obočí Meredith. „Co všechno jsme proboha s Marcusem prošvihli, během toho co nás Pomfreyová držela na ošetřovně.”

„No Cheryl, tohle bys jim měla říct sama.”

„Ach jo, Fajn.” nadechla se a začala vyprávět.

Ahojky, hlásím se s další částí🥳
Tak schválně, je July opravdu tak zlá nebo se po dnešku polepší? A jaké budou Vánoce Cheryl a Freda?