I s čarodějkami mává puberta...

Vysvětlení

Teddy
Hned ráno jsme se s Filipem vydali do velké síně, kde jsme sebou na talíř vzali několik lívaců a marmeládu. Pak jseme se vydali do Chroptící chýše, přesně tak jak to stálo v Anniině dopise. Jen co jsme vešli uslyšeli jsme z jakéhosi pokoje hlasy. Šli jsme tedy tam. Ben seděl na posteli bez trička a Annie mu zrovna obmotávala obvazem pravý biceps.

„Teď už jenom vyčistím to levé remeno." až když seskočila z postele jsem si všiml, že tu měla nějaký kyblík s jakýmsi roztokem. Asi něco na zacelování ran. Ovšem když seskočila, všimla si nás.

„Dobré ráno." pipne nesměle a zase si sedne na postel z druhé strany vedle Bena, který, kývl na pozdrav.

„Dobré." řeknem s Filipem nastejno a přisunem si k posteli křesla.

„Měli ve velké síni lívance..." řekne Filipem

„Diky, kolik si jich dás Bene?" snaží se Annie navázat na tuhle strašně kostrbatou konverzaci.

„Nevím...najes se a já si dám co zbyde." řekne nakonec

„Ne, ne, já ti musím dát do kupy to rameno. Jinak tam dostaneš zánět." protestovala Annie a z kyblíku vylobila jakýsi bílý látkový kapesníl, který začala kroutit. „Hrozně se omlouvám. Kdybych na to nezapoměla, nemusel vypadat takhle." pokračovala.

„Annie, ty jsi ten poslední člověk, co se má omlouvát. Diky tobě se včera nikomu nic nestalo... ani si nechci domýšlet co všechno se mohlo stát...jsem zrůda."

„Nejsi!" odsekne důrazně Annie a přitiskne vlhký kapesníl na ránu, tak silně, že Ben sykne bolestí a otočí hlavu k ní. „Kdybych ti včera nezapoměla donést lektvar, nebyl bys tak nebezpečný, nebolela by tě tolik ta proměna a neměl bys teď tolik ran. A přestaň o sobě sakra tvrdit, že jsi zrůda! Protože to vůbec není pravda, že ne?" otočí se ke mě a Filipovi

„Samozřejmě, že není." řeknem úplně na stejno.

„Jen, nechápu Bene, proč si nám něco neřekl dříve... vždyť můj táta byl vlkodlak. To víš, tak sis přece nemohl myslet, že bychom tě odsuzovali."

„Já-já vím, ale... asi jsem se se bál. Bál jsem se, že se na mě budete koukal jinak, nebo, že se vám se mnou něco stane...i když... teď když mi Annie dělá lektvar, tak už nejsem nebezpečný když se proměním."

„jo pokud na to já kráva nezapomenu." hodí zpět do kyblíku kapesník Annie a v tom se k ní Ben otočí, silně ji chytne za ruku a stáhne zpět na postel.

„Přestaň Annie! Kolik si toho za poslední dobu měla hmm? Navíc na ten podělanej lektvar bych si měl myslet především já."

„O jakém lektvaru se to pořád bavíte?" zeptá se Filip.

„O vlkodlačím... věda pokročila a když je lektvar namýchám dobře tak zmírňuje bolest při proměňování a taky z tebe neudělá úplné zvíře... jednoduše, Ben je jako vlkodlak co si dal lektvar jen uvězněn v tele zvířete. Myšlenkama je člověk."

„Annie mi ho dělala každý měsíc, už od jejího prvního ročníku... každý každičký... dokonce i když v únoru byla na ošetřovně, přes dopis se se mnou domluvila, abych ji všechno donesl. Nebo loni v září když byl úplněk hned druhého.... Ještě po přijezdu mi ho šla udělat a já ji šel pomoct... a tráví se mnou každý úplněk."

„A a jaks to v prvním ročníku zjistila?" zeptám se pro změnu já

„Bylo to hned v září... nemohla jsem spát a pomalu se rozednívalo, šla jsem se projít na školní pozemky. Od vrby mlátičky se kymacel Ben směrem k hardu... byl celý od krve a já mu nedala pokoj dokud mi to neřek. Pak jsme se s McGonagallovou domluvili, že mu budu dělat lektvar, protože Křiklan by to rozhodně vykecala, kdyby to věděl. To, že jsem s ním každý úplněk chodila sem už neví, protože to by mi nedovolila...ani neví, že jsem zvěromág... za prvé nejsem registrovaná a za druhé se mi to povedlo až ve 3. Ročníku. Aby jsme mohli s Benem chodit i ven. Když jsem byli poprvé, hned toho chtěl nechat, protože to bylo zrovna když jsi měl trest s Vicky...Každopádně kvůli těm úplněkům ta moje náměsíčnost...samozřejmě, že neexistuje, potřebovala jsem něco aby sd holky neptaly kde jsem..."

„A Lori? Té divné nebylo?" Zeptám se

„Hele ani ne. Jednou jsem totiž doma byla doopravdy náměsíná, ale jen jednou. Uhrála jsem to na změnu prostředí atd."

„A jakto, že jsme si ničeho nevšimli ani my?" zajimal se Filip a já souhlasně přitakal.  „Známe se s Benem od prvního ročníku. Jak je sakra možné, že jsme si vůbec ničeho nevšimli?"

„No... protože jsme vymysleli jak to udělat tak aby jste se to nedozvěděli." pípla Annie

„A jak? Hmm?" zajimal jsem se

„Dával jsem vám uspávací lektvar." pokrčí rameny Ben a natáhne si tričko.

„Ty si dělal? Co cože sto dělal?" vykouká Filip

„Vymysleli jsme to s Ann... jednoduše jsem vám ho dal do pití. Buď při večeři nebo jsem se pojistil a lil ten lektvar i do vody u nás v pokoji..."

„Děláš si prdel? Tys... vy oba jste nás trávili uspávacím lektvarem?!"

„Nnnnooo a jak se vám dobře spinkalo." zasmeje se nervózně Annie.

„Vy dva jste cvoci." ukažu první na Bena a pak na Annie.

„Sorry kluci, ale musel jsem..." pipe Ben

„Teď už nebudeš muset. Teď se budeme s Annie co měsíc střídat."

„Filip má pravdu."

Annie
Nakonec je přece jen dobře, že to kluci vědí... nejspíš. Každopádně pak jsme se všichni 4 vrátili zpátky do hradu a já šla najít holky. Musely jsme jít za McGonagallovou a Meredith musela říct, co se stalo. Moc příjemný hovor to nebyl, ale profesorka byla ráda, že je Meredith vpořádku. Pak se domluvila i profesorem Longbotomem, že Meredith nemá šanci udělat zkoušky ze 4. ročníku, když tak dlouho nekouzlila. Dohodli se tedy, že Medy si hold pobyt v Bradavicích o rok prodlouží. Zbytek roku stráví se třetím ročníkem a v září spolu s Vicky nastoupí do 4. ročníku. Pak jsme si šly více méně každá po svém jak, jsme potřebovaly. Lori měla trénink. Medy a Cheryl se šly projít po školních pozemcích, Alison šla do knihovny a já s Vicky jsem se vrátily do společenské místnosti. Chvíli jsme si povídali, během toho co jsme dodělávaly ukoly, ale pak si k nám přišel Tommy a dal s Vicky celkem do řeči. Já se zvedla s tím, že si jdu něco zjistil do knihovny.

Tam jsem našla Alison, obklopenou hromadou knih.

„Ahooj." přisednu si nervozně a vezmu knihu co byla nejbliž.

„Čau..." odpoví, aniž by se odlepila od stránek a horlivě otáčí jednu za druhou, že je zazrak, že je nerostrhla. „No, jasně... zase nic. Já se na to vykašlu." zavře knihu a praští s ní o stůl.

„Emm a co se tu prosím tě snažíš najít, že tě to tak rozčiluje?"

„Změnu patrona." Narovná si brýle a lokty se opře o stůl.

„A jo, no vidíš...na to jsem se teď taky chtěla zeptat. Jak to, že se ti změnil? Tvůj patron byla přece veverka a ta má do psa celkem daleko."

„ Jo to má, ale nevím proč se to stalo. Protože všude píšou to samy... patron se změní pouze v případě citoveho vypětí nebo citové změny... Do prčic jaký já mám citový vypětí? Ještě k tomu tak silný."

„Hmm..." pokrčila jsem rameny. „Těžko říct. Nestalo se něco? Nepohádala ses s někým? Nebo...hmm nezamilovala ses?"

„Ja? A koho asi tak... né, tím to není Annie. Ach jo, jsem z toho unavená... Nepůjdem na oběd."

„Jo jdeme."

Opravdu není nikdo do koho by se nám Alison mohla zamilovat 🤔? Co myslíte😏?