Fred.
„Tys mě vyděsil!" vydechne Cheryl, která byla u stolu a držela jakousi složku.„Promiň, ale co to děláš." řeknu a dojdu vedle ní.
„Nic jen...jsem něco našla."
„Ty ses jim tu hrabala ve věcech?" Cheryl jen protočí očima.
„Ne, já na to náhodou narazila, ale koukej. To je možná důležité!" podívám se na tu složku první čeho si všimnu nějakého plakátu kde je napsáno :
Pochybuje vaše dítko o nadřazenosti? Dělá si přátelé z mudlovských šmejdů?
Máme řešení!
Ústav sestřiček krve čisté to vašim dětem vysvětlí, když se to Vám nedaří. Stačí je pouze přivést do pevnosti Prideblood.
V tom Cheryl začne hrabat v dalších papírech v té složce.
„Sakra! Kde to je?" špitne a dál listuje.
„Co sakra hledáš?"
„Adresu! Podívej se na ty ostatní papíry. Přihláška s Medyniným jménem, potvrzení o platbě. Smlouva o mlčenlivosti! Medy je rozhodně u těch sestřiček. Jenže nikde tu není napsáno, kde ta podělaná pevnost je." dál se přehrabuje v papírech, ale mě už se to přestává líbit.
„Cheryl, tak evidentně to tu není! Měli by jsme se vrátit nebe Mereditina babička bude mít strach."
„Freddie já se musím najít tu adresu." v tom se tu ozve zvuk, který jasně říká, že se zavřely vchodové dveře. Cheryl popadne složku a oba vyletíme z pracovny.
„Tudy." chytnu ji za ruku a táhnou na konec chodby. Byly tam ještě jedny schody vedoucí k zadnímu východu. Sice jsme vyšli na zahradě, ale to nám bylo vesměs jedno. Došli jsme k brance a zahradu opustili.
„ty vole. To bylo o vlásek." vydechne Cheryl a otočí se k lavičce, která ovšem byla prázdná. U ní však svitil modrobílím světlem motýl.
„To je patron?" zeptám se a jdu motýlu blíž, ten se však rozletí do postranní uličky. Já i Cheryl vyběhnem za ním.
V postraní uličce stála paní Bingdieyová
„paní Bingdieyová, dojede k ní Cheryl."
„Omlouvám se nestihla jsem vás varovat včas..."
„Nic se nestalo. Nikdo nás neviděl." usměju se ale paní Bingdieyová má stále starostlivý výraz.
„Zjistili jste něco?" zeptá se a Cheryl přikývne
„Ano našli js-"
„Ne." zarazí ji. „Ne tady ne." jednou rukou chytne mě druhou Cheryl a pak prásk! Přemístila se s námi nejspíš k ní do obýváku.
„Ježíš fuuj. To je hnus." uleví si Cheryl.
„Neboj se děvenko, zvykneš si." usměje se paní Bingdieyová. „Časem zjistíš, že je to pohodlnější než koště."
„Tak to před Fredem neřikejte dvakrát, viď zlato?" poplácá mě po rameni Cheryl.
„Famfrpálový hráč?"
„Ano." přikývnu
„No jo. Mládí. To už je u mě prehistorie. Pojďte je skoro poledne, udělám vám něco k jídlu."
ČTEŠ
I s čarodějkami mává puberta...
RomanceVěk mezi 11 - 17 rokem života je pro všechny plný změn. Pro malou Vicky s nalomeným srdíčkem to ovšem není jen nástup do školy. Ona a její kamarádky bude muset čelit nejednomu problému. Ať už se to bude týkat kamrádství, mazlíčků, dospívání, nemoci...