I s čarodějkami mává puberta...

Prefekt, kapitán a žabák

Vicky
„A zkus trošku dohlédnout na Dominiku.” požádá mě táta, když se s ním zase loučím na nástupišti.

„To nevím jestli to bude možné.” ironicky se podívám kolem sebe. Má zrzavá sesta zmizela kdesi ve vlaku jak pára nad hrncem. Je úplný opak mě. Já bych dala bůhví co, abych tu v prváku měla starší ségru a nejela úplně sama, tak jak jsem musela, ale Domi? Ta je úplný opak. Všecho si chce zařídit sama a sama. Nepotřebuje mě a to je svým způsobem dobře.

„No bude to asi složité, ale ty to zvládneš. Jako vždycky.” úsměje se táta já ho obejmu, pak se ozve píšťalka a já ho pustím..

„Musím jít tati.” mávnu na něj a po schůdkách vlezu až do chodby, kde mu mávám otevřeným oknem. Vlak se pomalu dá do pohybu a za chvilku tátu ztratím z dohledu. Povzdechnu si a chci vzít kufr, ale na něj mi vyskočí žába.

„Harolde? Kde ty se tady bereš? Že tys zas utekl Cooperovi, co? To nesmíš. Pojď jdeme ho najít.” Harolda vezmu do jedné ruky, kufr do druhého a jdu prohledávat kupéčka. Harold je Cooperuv žabák a neustále mu utíká. Cooper ho pak vždycky hledá. Tak jako teď. Došla jsem totiž k jednomu z kupéček, kde se Cooper a Scarlet hrbyli pod sedadl, každý u jedné z řady a Tommy stál na sedadlech na pravé straně a kontroloval zavazadlový prostor.

„Ta tvoje příšerná ropucha nás všechny jedno přivede do hrobu.” zanadává Scarlet a zvedne, bohužel dřív než měla a praští se do hlavy. „Auuu, no důkaz.” naštvaně sebou plácne na sedadlo a zkříží si ruce na prsou.

„Není to, žádná ropucha, ale roztomilý žabák a asi se vytratil ven z kupé.” pipne nejístě Cooper a Scarletiny rty se srazí do tak úzké čárky, že neuvěřitelně připomínala naštvanou profesorku McGonagallová.

„Coopere nenačuješ, že toho tvýho žabáka půjdem hledat po celém vlaku, že ne.” zděší se dokonce i vždy klidný a pohodářský Tommy. Já se nadechnu a vejdu do kupé, už jsem se pobavila dost.

„ Zdravíčko. Nechybí někomu žába? ”

„Jo! Díky.” rozzáří se Cooper, vezme si žábu a sedne si naprosti Scarlet.

„Ukáže pomůžu ti s tím kufrem.” nabídne se Tommy a já s jednoduchým:

„Dík.” zaujmu místo vedle Scarlet.

„Mela si tu potvoru hodit z okna.” řekne Scarlet a Cooper ji probodne pohledem.

„Už toho nech, Scarlet. Hlavně, že se našel.” řekne Tommy a Scarlet se úšklebne a otevře deniho věštce.

„No a jak jste se měli o prázdninách?” zeptám se, aby jsme navázali alespoň nějakou konverzaci, která se netýká žáby.

„Ale jo, byly fajn.” řekne Tommy. „Akorát potom na konci, jak jsme šli kupovat knihy, už to tak fajn nebylo. To obludné obkudárium mi málem ukouslo ruku.”

„Jo, mě taky.” přikývne Scarlet . „Co za profesora nám předepíše kousavou knihu.”

„Hagrid.” ušklíbne se Cooper, ale Tommy se zarazí.
„Scarlet, neříkalas, že budeš chodit na věštění z čísel a starodávné runy?”

„Jo, na ty taky.” přikývne a otočí stránku

„A na jasnovidectví?” zeptá se Cooper.

„Taky.” přikývne Scarlet.

„Na kolik hodin budeš letos chodit?” zeptám se pro změnu já.