I s čarodějkami mává puberta...

U Munga a Binglidieyových

Fred
Jen co jsme došli u putu byla jakási čarodějka ke které jsme přišli.

„Dobrý.” začne Cheryl. „Emm přísli jsme za jednou mou spolužačkou. Můžem ji vidět?”

„Samozřejmě. Jak se jmenuje?”

„Meredith Binglidieyová.”

„Ummhmm, ta tu není.” odpoví čarodějka, který zrovna prohledávala jakesi tabulky.

„Prosím? Emm jste si jistá?”

„Ano. Prosím tohle je její karta.” ukaže jednu za tabulek, kde v kolonce jméno je opravdu Meredith Binglidieyová a v pravém horním rohu je dokonce její fotka. „A podle karty tu slečna Binglidieyová byla naposledy 15. listopadu.” usměje se čarodějka, ale Cheryl na ni hledí jak na blazna.

„To, ale není možné!” trvá na svém. „Její máma nám psala, že je tady. Dokonale i pan profesor psa-”

„Slečno!” skočí ji do řeči čarodějka. „Vaše kamarádka tu není.” Cheryl sklopí zrak a mě je jasné, že teď potřebuje být co nejdál odtud.

„Dobře, děkujeme a omlouváme se, že jsme zdržovali.” vezmu Cheryl kolem ramen a vyvedu ji z nemocnice zase ven na ulici.

„To není možný! Kde jinde by byla?! Kdyby byla zdravá tak by přece byla ve škole, ne? Proč, proč-” zarazí se a po tváři je steče slza. Na to ji pevně obejmu a pohladím po vlasech. Vim moc dobře, že Cheryl nebrečí jen tak kvůli blbostem. Když už brečí, je k tomu důvod.

„Cheryl… třeba je jen na domácím léčení…”

„Tři a půl měsíce, jo?” vzlykne. „Freddie, ty neznáš její rodiče oni oni jsou divný! Hrozně divný. Co když se jí něco stalo?”

„Víš co klid ano? Hele půjdem k nim domů, určitě tě alespoň na chvilku k nim pustí abys Medy pozdravila ano? Víš kde bydlí?” Cheryl přikývne.

„Jo, bydlí nedaleko ministerstva. V jedné takové klidnější ulici.”

„Dobře tak jdeme ano? Pojď.” vezmu ji za ruku a jdeme směrem k ministerstvu kouzel.

Cheryl
Po nějaké době jsme došli k ministerstvu, nebo respektive k té budce a pak už jen kousek dál a ocitli jsme se v ulici kde Meredith bydlí. Ovšem u jejich domů bylo zajímavé divadlo. Před hlavními dveřmi totiž stala jakási stáří dáma a mluvila s Medynými rodiči, kteří stali ve dveřích.

„Pusť mě k ní! Jako její babička mám snad právo Meredith vidět.”

„Ooo Sofie, Meredith tu přece není.” řekne s jízlivým úsměvem paní Binglidieyová.

„A kde teda je, Marico? U munga už není od listopadu. Držíte ji snad pod zámkem? A nesnaž se mu namluvit, že jv Bradavicích. Psala jsem McGonagallové.”

„Mami prosím tě.” ozve se pan Binglidiey „Meredith se má dobře ano?”

„Tak kde je?” trvá na svem její babička

„No někde kde se o ní postarají a kde bude v bezpečí před tvým špatným vlivem.” ušklíbne se Marica

„mým spátným vlivem? Co si to dovoluješ! Ignotusi? Okamžitě mi řekni, kde je moje vnučka!”

„Mami, je v bezpečí…Navíc Marica má pravdu. Meredith teď potřebuje trošku přehodit její vnímání.”

„Myslíte, že ji vnutíte tu vaši paranoju o tom, že čistokrevní čarodějové jsou něco víc?”

„Ano. Chceme jen aby přijala pravdu. Správnou pravdu. A nemuseli bychom to dělat kdybys ji od dětství nekrmila těmi nesmysly o rovnosti všechny kouzelníků bez ohledu na to jestli to je mudlovský šmejd nebo ne. A teď nás omluv! Mame práci a nemame čas.”’ řekne Marika a i s jejím manželem vyjde ven na zahradu, zavře dveře a přemístí se pryč. Paní Sofie se rozpláče. Já se pustím Fredovy ruky, které jsem se celou dobu držela a dojdu k paní Sofii

„Paní Binglidieyová? Jste v pořádku?”

„Ach.. Ano. Jen mám starosti.” v tom se na mě podívá zarazí se. „Ty ty, teda vy oba jste Meredithiní kamarádi?”

„Ano.” přikývnu a Fred taky. „Chtěli jsme se za ní zastavit, když jsou prázdniny, ale u Munga nám řekli… no asi tušíte.”

„Ano.” přikývne a sedne si na lavičcku, která byla poblíž. „Meredith je pro mě to poslední co mám. Od té doby co mi ta ženská vzala syna, který ji poslouchá na slovo a teď mi bere i vnučku. Ach… kdybych tak tušila kde je.”

„A nenapadá vás nic?” zeptám se s nadějí v hlase, ale paní zavrtí hlavou. „Ne vůbec nevím. Možná, že je tam.” kyvne hlavou na dům Binglidieyových. „Ale nevím jak se tam dostat. Určitě jsem si jistá, že alohomora tu nebudu nic platné protože určitě je ten zámek začarovaný.”

„Ale klíč by stačil, ne?” ozve se Fred, který byl u domu a mával klíčem. „Byl pod rohožkou.” dodá na výsvětlení.

„Ach no počkejte děti. Počkejte. Můžou se kdykoliv vrátit takže jeden by tu měl zůstat. A…”

„Tady nechte si chutnat.” dám paní Binglidieyové na klín sáček se sladkým pečivem, který mi Fred koupil cestou v jedné pekárně. Trval na tom, že potřebuju něco do žaludku, protože jsem od rána měla jen jablko. „Kdby něco udělejte nějaký rámus. Nebo vyšlete jiskřičky.” mrknu na ni a jdu za Fredem. Myslím, že paní Binglidieyová ještě chtěla něco namítnout, ale smůla no.

Fred odemkl a my vešli dovnitř.

„Rozdělíme se?” návrhu sice se moc netvářil, ale nakonec kyvl. Ve spodním patře Medy nebyla. Vlastně ti byla jen koupelna, obývací pokoj kam šel Fred a kuchyň. Pak jsme šli do pátra. Fred šel do jednoho pokoje. A já do dalšího. Což byla nejspíš ložnice. Samozřejmě jsme oba volali Medy, ale nikdo se neozval zpět. Pak jsem šla do dalšího místnosti, což bak zřejmě pracovna. Byl tu stůl, na něm nějaké papíry, brk, inkoust. Skoro to tu vypadalo jako u nějakého profesora v kabinetě.

„Medy?” zavolám znovu, ale opět se nic neozve. Dojdu blíž ke stolu a podívám se na papíry, které na něm jsou. Povolení k prohlídce draků v Británii, Zchválení krmiva pro hypogryfy, Návrh na uznání mořských lidí, coby lidských bytostí. Hodnota čisté krve…. HODNOTA ČISTÉ KRVE?

Ten papír, teda vlastně složku jsem hned vzala a začala v ní listovat. Sotva jsem ji však otevřela ozvaly se u dveří kroky…