I s čarodějkami mává puberta...

28. listopadu 2014

Alison
„Sakra dělej! Strašně se s tím crcáš!" pobízím Filipa, když jsem opět ve školním skladu. Už to máme skoro hotové, akorát mu nejde naskládat ty knihy do bedny.

„No jo. Já se snažím!  Vím, že spěcháme." odpověděl. 

„Připomeň mi, proč, že jsem se na to o víkendu vykašlali?" zeptám se v legraci když čarolepou přelepuji jednu z beden s vyřazenými knihami. 

„Protože jsem blbý!" zasmál se a já taky.

„Tak tohle je alespoň ponaučení pro příště. Ach jo, proč musejí pro ty blbý knihy zrovna dneska."

„To taky nechápu." Dneska je totiž ten první zápas s tou školou co se sem nasáčkovala a já tam nutně musím být v čas, protože jinak mě July roztrhne. Už mám na sobě náš roztleskávačský úbor. Pár skřítků bylo tak laskavých, že nám s ním pomohlo. Byl celkem problém vybrat barvu. Nakonec jsem ti vyřešili tak, že máme sukni a vrch černý  a v pravo na prsou znak naší školy a aby byly vidět i barvy kolejí v Prasinkách jsem nakoupily čelenky, kterým jsem každá změnila barvu podle koleje do které patří. Upřímně na mě ta červená nevynikne, když mám zrzavé vlasy, ale co už. 

„Mám to!" zaraduje se Filip. 

„Hurá! Tak jdeme." Vezmi si z poličky pompomy a opustíme sklad.

„Mimochodem. Hezký copek. Kam se poděly ty tvoje dva oblíbené." zaptal se když jsem šli svižným krokem na hřiště. Dneska nemám své dva copy jako obvykle, ale udělala jsem si jen jeden.

„No to kvůli tý čelence. Když mám dva tak tam nedrží." pousmála jsem se šli jsem dál na hřiště. Světe div se, stihli jsme to před startem. Hned jsem se rozběhla směrem k roztleskávačkám. 

„Jsem tu!" vydechnu. 

„No hurá." řekne July. „Stihli jste všechno?"

„Jo, sklad je hotovej." přikývla jsem.

„Fajn... a co Filip?"

„Nic co by?" nechápala jsem. „Normálně jako vždycky. Myslím, že šel na tribunu." jen přikývla, ale na nějaké vybavování nebyl čas. 

Filip
Když se ode mě Alison oddělila šle jsem si sednout na tribunu vedle bráchy a toho jeho kámoše. V řade před námi seděla Vicky s holkama. Po chvilce se ozval hlas ředitelky, která zápas zahájila a pak jsme všichni poslouchali Cheryl, která komentovala celé dění na hřišti. 

První gól dal Ben. Na to málem trefil potlouk jednoho z odrážečů a dali gól protihráči.  Jessica vyhlížela zlatonku a vypadalo to, že chytačka z druhého týmu má zcela jinou taktiku.  Ona prostě jen létala za Jessicou a teprve když Jessica zlatonku v zamlžené obloze spatřila a rozletěla se za ní, začala konečně hrát sama za sebe. Letěla vedle Jessicy a obě se natahovaly pro zlatovku. 
Lori mezitím střelila branku a náš odrážeč potlouk odrazil tak dobře, že trefil jednoho ze střelců tý druhý školy. Ovšem na to nám střelili daší koš a jejich střelec málem shodil Lori z koštěte. Hra tak pokračovala o dost tvrději. 

Upřímně se mi to přestávalo líbit, ale Teddy i Ben dokázali každý střelit ještě jeden gól a Lori, kterou naráz evidentně vytočil střelila tři hnedka po sobě. Cheryl ovšem všechny upozornila, že Jessica a chytačka druhého týmu závodí o zlatonku. Bylo to opravdu na těsno letěly skoro vedle sebe, ale nakonec zlatinky první dotkla Jessica. Stadion plný studentů začal hvízdat a jásat stejně jako roztleskávačky. Ovšem druhá škola se tvářila nanejvýš naštvaně a skoro uraženě. Bylo to divný. Nicméně neřešil jsem to. Celá škola byla odhodlaná slavit a i přes to, že je momentálně konec listopadu jsme se dohodli udělat mejdan venku u jezera na školních pozemcích. 

Alison
Když jsem se s holkama odebraly do hradu se převlíknout do něčeho teplejšího než je sukně po cestě do několika znás včetně mě vrazily ty rozleskávačky z druhý školy. Ani se neohládly a šly dál. 

„Ouu tu evidentně někdo není zyklý  prohrávat!" štěkla po nich July a zavrtěla hlavou. Já, Vicky a ostatní, které shodily jsem se zvedly, když na mě kdosi zavolal. Ohlédla jsem se a viděla Paula, toho kluka co se tu na začátku roku ztrácel. Podával mi pompomy, co mi upadly.

„Paule? Co tady děláš."

„chtěl jsem se za ně omluvit. Vždycky jsou takové." řekl nervózně a já kývla.

„To nemusíš. Není to tvoje vina." Vzala jsem si pompomy, pak jsem na něj mávla a i s Vicky jsme se odebraly nahoru. Tam jsem si vzaly mikiny, džíny a bundy a vrátily se zpátky na školní pozemky k jezeru. Já a několik dalších jsem zapálili pár větví ať tu úplně nezmrzneme. 

Každý se tu bavil jak chtěl. Kdosi sem dokonce dotáhl nějaké rádio a tak jsme měli hudbu. Všichni si našli zábavu. Lori se bavila s Marcusem, Fredem a Cheryl, Annie která chvilku byla se mnou a Vicky pak nachvilku odešla za Samem ze zmoizelu. Vicky, já, Meredith a Scarett jsem stály pospolu a kecaly a po chvilce se k nám přidali Cooper s Tommy a Davem. Cooper si stěžoval, že hledal Filipa, ale nemohl ho najít a když jsem se rozhlédla opravdu jsem ho nikde neviděla.

Annie. 
Chvilku jsem kecala s holkama, ale pak za mnou přišel Sam jestli se nechci projít kousek podel jezera a tak jsem šla. Hlavní důvod bylo i to, že z místa kde jsme postávaly jsem měla dokonalý výhled úplně na všechny, včetně Bena. Nemám náladu se koukat jak dřív či později půjde dolízat za Lori i když vím, že ona ho odkopne. 

„Jsi v pořádku, Annie?" zeptá se Sam a mě až teď dojde, že jdu celou dobu vedle něj aniž bych cokoliv řekla.

„Jo, jasně. Jen jsem se trošku zamyslela... Jsem ráda, že ten dnešek tak jak dopadl. Celou školu to stmelilo."

„Jo. Je to až ke neuvěření." usmál se „Mimochodem, jak to, že taky nejsi roztleksávačka?" šťouchl do mě a já se zasmála.

„No... nejsem úplně pohybově zdatná. Navíc by mě to ani nebavilo. Na to tu máme jiné experty. Třeba July." řekla jsem a rozhlédla se kolem sebe. Byli jsme už docela daleko od místa kde byla oslava. „Neotočíme to?" navrhnu a Sam kývne. Otočíme se a jdeme zpátky, když se zakoukám mezi větve, které jsou z kraje lesa. Mezi větvemi jsou July a Filip co se líbaj a to v tak těsném objetí, jako by k sobě byli přilepení. Sam si toho taky všimla. Vyměnili jsme si pobavené pohledy a odešli než si nás všimnou. 

„Emm co všechno se dneska ještě stane." prohodí Sam, když jsme dostatečně daleko. 

„No to nevím... ale, že zrovna July a Filip! To je emm"

„Na to asi není výraz." poškrábe se na krku Sam.

„No. Tak nějak." podívala jsem se po něm a oba jsme se zasmáli.