I s čarodějkami mává puberta...

Bradavické roztleskávačky

Vicky
,,Cože? Děláš si srandu. Já jednou nejdu do Prasinek a tolik se toho stane." Povzdechnu si, když s Alison opustíme ošetřovnu. Přišla mě v pondělí večer vyzvednout. Madam Pomfreyové se ta noha včera ještě nezdála. Cestou u ošetřovny jsem se dozvěděla, že Meredith bude zpívat v baru. Fakt super jednou jedinkrát přijdu o Prasinky a tohle se stane. 

,,No jo." Pousměje se Alison. ,,Někdy se to tak sejde." 

,,Hmm, fakt super tohle. Alespoň, že je ta noha už vpohodě." Procházeli jsem kolem nástěnky před velkou síní, u které byla July, zmiozelská prefektka.

,,Jé, ahojky hele Vicky mám novinku. Víš jak se celý ten turnaj a všechno. No tak jsem procházela z jedné učebny do druhé a přišla tam ta parta těch blbejch uhihňanejch holek. Noa z jejich hovoru jsem zjistila, že jsou to roztleskávačky a plánijí si něco navcičit na ty turnaje a mi došlo, že v Bradavidích žádné roztleskávačky nejsou. Napadlo mě to změnit. Říkala jsem si, že by ses mohla přidat. Pokud chceš."

,,No jasně." usmála jsem se. ,,A Alison taky."

,,Emm... no" dostala se ze sebe, ale já ji neposlouchala.

,,Jasně." zarazila se trošku July. ,,Proč... proč ne, že jo.... Emm dám ti  pak vědět co a jak, Vicky. Mějte se." mávla a odešla.

,,Vicky, to nebyl dobrý nápad!" ohradila se Alison, sotva July odešla a my se vydaly zpátky k nebelvírské věži. 

,,Proč ne?" nechápala jsem. ,,Vždyť si mi říkala, že si dělala mudlovský balet, když si byla malá."

,,Ano, ale v deseti jsem skončila. Je to pomalu pět let. Navíc já nejsem typ holky na rozleskávačku. Viděla si výraz July?"

,,No tak to ani nezkoušej. Co je podle tebe typ holky na roztleskávačku?"

,,Rozhodně to není holka jako já. Vidělas ty američanky co dělaj rozleskávačky? Rozhodně to nesjou knihomolky s brýlema a copánky."

,,Alison to je blbost. Půjdeme tam obě říkalas, že tě tance vždycky bavily a je jedno jestli máš nebo nemáš brýle. Jasný? Já tě tam chci." obaja jsem ji kolem pasu, protože Alison je o něco vyšší a já bych musela na špičky, kdybych ji chtěla obejmout kolem ramen a vydaly jsme se do nebelvírké místnosti.

Alison
Nebyla jsem z výrazu July nijak zvlášť nadšená, protože bylo na první pohled jasné, že mě tam neche, ale Vicky byla neoblomná. Možná má pravdu. Tanec jsem vždycky měla ráda tak proč to nezkusit.

Hned další den si nás July s Vicky odchytla s tím, že už pár holek našla, ale byl tu problém. neměly jsme místo kde cvičit. To byl celkem trable a ještě větší trable byl, že si McGonagallová svolala prefekty a kapitánku famfrpálového týmu s tím, že 28. listopadu bude první zápas. Ano. Skoro v prosinci, beztak v dešti a zimě. Skvělý. Dostala jsem za úkol s několika prefektkami poroznášet po škole letáčky na ten turnaj. Ředitelka asi chytla nějaké americké manýry. Mohly jsme je čarolepou lepit úplně všude. Na nástěnky, na dveře na schody. Kamkoliv. Dolepovala jsem zrovna jeden plakát a když jsem se otočila, viděla jsem July, do které na schodech šila jedna z těch roztleskávaček. 

,,Hele nevíš do čeho deš. Opravdu, víš kolik je v tom práce a námahy a času? To ty ani vědět nemůžeš, protože ses jen rozhodla zkopírovat něco co u vás není." July vypadala strašně zaraženě a tak jsem se do toho vložila:

,,A co je ti potom?! Starej se o svý rozleskáčky a nech July na pokoji."

,,Hele já to myslím dobře a-"

,,No to teda fakt nemysíš." usadila jsem si, Byla starší než my, odhadem 17 - 18 let. Tím jak jsem si skočila do řeči jsem ji zarazila. Zkřížila ruce na prsou a hodila vlasama.

,,Hele ona obsolutně netuší do čeho jde, Vést roztleskávačky není jednoduchý."

,,To nikdo netvrdí, ale vzhledem k tomu, že jako prefektka dokáže víst téměř celou kolej. Myslím, že pár holek zvládne."

,,No a to je to. Jestliže už teď vede celou kolej nemůže to stihnout."

,,Emm to, že bys to nezvládala ty neznamená, že to nemůže zvládnout July. Takže si svý rady nech, ano?" naštvaně zafuněla a odešla. 

,,Díky Alison." pípla July vedle mě. ,,Já vůbec nevím co se mnou bylo jak na mě nastoupila úplně jsem ztuhla."

,,Není za co. Jen se tě snažila vyděsit. Nic víc."

,,Já vím, ale bojím se, má svým způsobem pravdu." přznala a vydala se nahoru po schodech a já za ní. 

,,Jak to myslíš?" 

,,Tak jak to říkám. Nemáme ani dva měsíce na nácvik a nemáme ani místo. Už jsem přemýšlela kam chodit, ale nic mě nenapadá. To tu vážně nemůže být jedna, jedna jediná místnost, kde by bylo to co bychom potřebovaly!" V tom jsme se zastvily a koukaly na stěnu před námi. Začaly se na ni tvořit jakési dveře. Zmateně jsme se po sobě podívaly a nakoukly dovnitř. 

,,Emm co je tohle za kouzlo?" nechápala July. ,,Nejdřív si tu ztěžuju a pak se z ničehonic zjevá tahle místnost?" 

,,To bude komnata nejvyšší potřeby." řeknu. ,,Vždycky se přizpůsobí tomu co daný člověk potřebuje. Za druhé kouzelnické války se opravdu hodně používala, ale jak se ukazuje nezničil ji ani oheň. Myslím, že problém s místem je vyřešený."

,,No tak to rozhodně. Alison, já... ze začátku jsem nebyla nadšená, že do toho jdeš taky, ale teď jsem ráda a za dnešek na chodbě ti děkuju." usmála se July a já taky. Pak už to bylo víceméně jednoduché. Ještě ten večer dokázala July všechny holky co chtěly být roztleskávačky svolat do komnaty nejvyšší potřeby a všechno dohodnout. 

Ahojky po hodně dlouhé době tady u téhle snad nekonečné knížky xd. Doufám, že si ještě pamatujete postavy. Pokud ne. Před prolog jsem vložila seznam postav 😉🤍