I s čarodějkami mává puberta...

2. května 2013

Teddy
Po návratu do školy šlo všechno jako obvykle. Byly hodiny, famfrpálové tréninky v dubnu jsem oslavil svý patnáctiny. Babička mi jako dárek poslala nové koště, které se celkem hodilo. Bohužel famfrpálový pohár po dvou letech výhrál zmiozel. Jejich novej chytač měl o něco lepší koště než Erica. Když už jsme u Ericy tak ta měla po zápase v mrzimorské místnost od nás nachystanou oslavu, protože tohle byl její poslední zápas. Je už v 7. ročníku takže letos po zkouškách ukončí studium v Bradavicích. Pro nás to však znamená, že příští rok tu bude novej kapitán. Tak trošku doufám, že bych ti mohl bejt já, ale rozhodně to není něco, bez čeho bych nemohl žít.

Dobrá nálada mě přešla v květnu. Konkrétně 2. května. Ano, všichni víme co bylo 2. května. Voldemort byl poražen a skončila 2. válka kouzelníků. Dnes to bylo přesně 15 let a ještě k tomu byl pátek. Škola zrušila hodiny a celý den měly být oslavy. Ve velké síni byla hostina, které vypadala ještě slavnostněji než na předvečer všech svatých. Vypadalo to, že se všichni dobře baví. Ben a Filip byli zábrani do hovoru. holky u nebelvírského stolu se něčemu smály a taky oslavovali, protože Vicky dnes má 13. narozeniny. Lori se bavila se svým famfrpálovým kapitánem. Nechtěl jsem tu rušit atmosféru, takže jsem se nenápadně vypařil k jezeru. Venku bylo teplo, takže habit jsem si sundal použil ho jako deku, abych neseděl jen na trávě. Koukal jsem na hladinu jezera, která se vlnila, tak jak jí teplý jarní větřík určoval. Byl tu klid. Dokud...

„Teddy?" ozve se za mnou a já se ohlednu. Naproti mě stála Vicky. Taky neměla hábit. Jen kosili, červenou kravatu, která ji ladila ke rtům a sukni bez punčoch. Kupodivu se nešklebila, jak bylo jejím dobrým zvykem. Naopak se usmívala.

„Vii? Co tady děláš?Emm všechno nejlepší."

„ Já si nepřisla pro gratulaci." Nakrčí obočì. ,, Napadlo mě, jestli jsi vpořádku." pipne a sedne si vedle mě.

„No jasně. Proč bych nebyl?"

„Noták. Já vím, co je dneska za den."

„To ví přece všichni. 2. května 2013. Den tvých narozenin a 15 let od poražení Voldemorta." Vicky přikývne.

„A taky 15 let od smrti tvých rodičů." Podívá se na mě citlivým pohledem, ale já se zakoukám na své boty.

„Hmm...a?" moc nechápu co tím sleduje. Ona princezna z dokonalý úplný a milující rodiny.

„A?.... A já jsem si myslela, že asi nebudeš mít úplně náladu na nějaký oslavy."

„No to fakt nemám, Vii."

„A neměl bys být někde jinde?" řekne a já se na ni otočím.

„Jako kde?"

„Jako u rodičů? Zajdi za nimi, zapal jim svíčku. Dej jim kytky. Určitě jsi to tak s babičkou dělal ne?" jo. Já a moje babička jsme vždycky v tento den šli na hřbitov v Gogrikově dole, kde jsou mý rodiče pochováni. Zapálili jsme jim svíčku a babička mi o nich vždycky něco vyprávěla.

„Jo, jenže to skončilo mým nástupem do Bradavic. Je to minulost a taky jak bych se tam dostal?"

„Teddy! Jsou to tví rodiče nikdy nebudou minulostí. A jak se tam dostat? Je celkem dost způsobů. Třeba letax?"

„Letax?"

„No"pokrčí rameny. „Nikdo žádný krb teď hlídat nebude. Když teď odjedem večer se úplně vpohodě vrátíme a i kdybychom se měli jen poflakovat po Gogrikově Dole je to rozhodně lepší než abys tu sedě a zíral na hladinu jezera."

„Já nikam nejedu."

„Ale jo. Zvedej se! Máš dvacet minut na to se převlíct a pak se sejdem u Longbotoma v kabinetě. A jestli tam nebudeš zburcuju Bena a Filipa, že ses ztratil. Takže si vyber. Buď vysvětlování tvým nejlepším kamarádům, proč máš blbou náladu nebo klidná procházka po Godrikově Dole a jestli chceš mít pro sebe dobrý pocit ber to jako tvůj darek k mým dnešnìm narozeninám ." než cokoliv namitnu, zvedne a odejde směrem k hradu.

Vicky
Oblíkla jsem si mudlovskou sukni a tričko s jakýsi nápisem. Do kabelky, kterou mi máma začarovala tak, že bychom do ní mohla narvat klidně 10 slonů indických a pořád by měla velikost malé červené taštičky přes rameno, jsem dala i jakýsi svetřík kdyby mi byla zima. Pak už jsem se vydala směrem ke kabinetu od Longbotoma. U něj je krb připojen k letaxové síti. Teddy už tu byl. Má štěstí.

„Je zamknuto."řekne. Je evidentní, že se mu moc nechce, ale taky kdyby chtěl být sám už by mě seřval. Protočím očima a přijdu blíž ke dveřím.

„Allohomora." dveře cvaknou a pak se úplně normálně dají otevřít.

„Prosím." ušklíbnu se a Teddy vleze dovnitř. U krbu je i letax.

„Fajn a kam teda?" zeptá se a já pokrčím rameny.

„Tak já nevím. Co je blízko Godrikova Dolu."

„Dům Harryho. Ten bydlí přímo tam." řekne Teddy

„No tak tam." vezmu prášek a přistoupím ke krbu.

„Noták. Ty první." otočím se k Teddymu

„Proč?"

„Protože já odjedu a ty se na to vykašleš." Teddy protočí očima a vstoupí do krbu.

„Jakou mám jistotu, že se pak neotočíš a népůjdeš pro nějakého profesora, abych měl problém?"

„Cože?!" vyhrknu. „Co si o mě jako myslíš, fakt máš pocit, že něco takového mám zapotřebí?!"

„Neječ!" napomene mě Teddy.

„JÁ NEJEČÍM!" řeknu možná trošku nahlas. Teddy nakloní hlavu, ale za dveřmi se ozve hlas školníka Filtche.

„No do hajzlu." ulevím si vecpu se k Teddymu do krbu a výslovím dům mého strýce, kde se v tu ránu oba s Teddym objevíme.

„Fuj." zvednem se a oklepem se.

„Jamsi?! Co je to tam zas za kravál!" uslyšíme tetu Ginny, která až doteď byla v patře.

„Měli bychom zmizet." řekne Teddy, vezme mě za ruku a z obývacího pokoje kde jsme se objevili dojde ke dveřím na zahradu. Kde ovšem potkáme malýho Albuse a Jamese.

„Teddy!" rozzáří se oba chlaci.

„Pššššš." sykne po nich.

„Vicky, co tu děláte?" zeptá se Al.

„Nic kluci. To je takové tajemství. Ano?" oba přikývnou.

„Nikomu neříkejte, že jsme tu byli ano?"

„Co za to?" zkříží si ruce ba prsou James.

„Nevím, co chcete?"

„Chceme se proletěl na tom velkém košti."

„Okey." přikývne Teddy. „O prázdninách vás na něho vezmu ano?"

„Jo!" zaradují se oba a my se s nimi rozloučíme a přes zahradu se dostanem na ulici vesnice známé jako Godrikův Důl.